Podmět je jedním ze základních stavebních kamenů české věty. Společně s přísudkem tvoří základní skladební dvojici a jeho správné určení je klíčové pro pochopení smyslu celé výpovědi. Ne vždy je ale podmět ve větě přímo vidět. Pojďme se podívat na tři základní typy podmětu: vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný.
Co je podmět a jeho role ve větě
Podmět je větný člen, který označuje původce děje, nositele vlastnosti nebo stavu. Zjednodušeně řečeno, je to ten, o kom nebo o čem se ve větě mluví. Na podmět se ptáme pádovou otázkou kdo, co?.
- Pavel čte. (Kdo, co čte? Pavel.)
- Dům stojí na kopci. (Kdo, co stojí na kopci? Dům.)
Podmět je vždy v 1. pádě (nominativu) a je v mluvnické shodě s přísudkem. To znamená, že tvar přísudku se přizpůsobuje číslu a rodu podmětu.
Vyjádřený podmět
Vyjádřený podmět je takový, který je ve větě přímo zapsán slovem nebo slovním spojením. Je to nejčastější a nejjasnější forma podmětu.
- Podstatné jméno: Studentka se učí na zkoušku.
- Zájmeno: Oni přijdou později.
- Přídavné jméno: Nemocný ležel v posteli.
- Číslovka: Oba souhlasili.
- Infinitiv: Učit se je důležité.
Vyjádřený podmět používáme, když chceme jasně určit, kdo je původcem děje, nebo když tuto informaci zavádíme poprvé. Také slouží ke zdůraznění.
Příklad: Kdo rozbil to okno? Petr ho rozbil. (Zdůrazňujeme, že to byl právě Petr.)
Nevyjádřený podmět
Čeština patří mezi jazyky, kde podmět nemusí být ve větě explicitně uveden. V takovém případě mluvíme o podmětu nevyjádřeném. I když není napsaný, snadno si ho domyslíme z tvaru slovesa (přísudku) nebo z kontextu předchozí věty.
- Půjdu do obchodu. (Z tvaru slovesa „půjdu“ je jasné, že podmětem je já.)
- Viděli jste ten nový film? (Z tvaru „viděli jste“ víme, že podmět je vy.)
Nevyjádřený podmět je v češtině velmi běžný a jeho používání činí jazyk plynulejším a přirozenějším. Zabraňuje neustálému opakování zájmen (já, ty, on…).
Příklad v kontextu: Eva přišla domů. Uvařila si čaj a sedla si ke knize. Ve druhé větě je podmět nevyjádřený (ona), protože je zřejmý z předchozí věty.
Všeobecný podmět
Všeobecný podmět označuje neurčitou osobu nebo skupinu lidí. Nevíme, nebo nechceme přesně specifikovat, kdo je původcem děje. Často se používá v obecných tvrzeních, zprávách nebo když mluvíme o zvyklostech.
Existuje několik způsobů, jak všeobecný podmět vyjádřit:
- 3. osoba množného čísla: Toto je nejčastější způsob. Mluvčí neví, kdo přesně děj vykonal, nebo to není podstatné.
- Hlásili to ve zprávách. (Kdo? Nějací lidé, redaktoři.)
- Zvoní. (Kdo? Někdo za dveřmi.)
- Staví tady nový most. (Kdo? Dělníci, stavební firma.)
- 2. osoba jednotného čísla (tzv. všeobecný ty): Používá se v obecných pravdách, příslovích nebo návodech.
- S poctivostí nejdál dojdeš. (Myslí se tím kdokoli, člověk obecně.)
- Nejdřív přidáš mouku, pak zamícháš těsto.
- Pasivní konstrukce se zvratným „se“: Děj je prezentován jako něco, co se děje samo od sebe nebo co je zvykem.
- Tady se dobře vaří.
- Jak se to řekne anglicky?
Rozdíly a správné použití
Shrňme si hlavní rozdíly a situace, kdy jednotlivé typy podmětu použít:
- Vyjádřený podmět: Použijte ho, když je potřeba jasně identifikovat aktéra, když ho představujete poprvé, nebo když ho chcete zdůraznit.
- Moje sestra peče skvělé koláče.
- Nevyjádřený podmět: Použijte ho, když je podmět zřejmý z tvaru slovesa nebo z kontextu. Věta je díky tomu úspornější.
- (Moje sestra peče skvělé koláče.) Peče je každou neděli.
- Všeobecný podmět: Použijte ho pro obecná tvrzení, když je původce děje neznámý, nedůležitý nebo se jedná o obecně platnou skutečnost.
- Říká se, že tyto koláče jsou nejlepší ve městě.