Podstatná jména (latinsky substantiva) jsou jedním z deseti slovních druhů v českém jazyce. Patří mezi ohebné slovní druhy, což znamená, že mění svůj tvar podle toho, jakou funkci plní ve větě. Jejich základní úlohou je pojmenovávat osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje a vztahy.
Jak poznáme podstatné jméno?
Nejjednodušší pomůckou pro rozpoznání podstatného jména je, že si na něj můžeme ukázat ukazovacími zájmeny ten, ta, to (například ten stůl, ta židle, to okno). Podstatná jména jsou také základním větným členem, nejčastěji vystupují v roli podmětu (Pes štěká.) nebo předmětu (Vidím psa.).
Dělení podstatných jmen
Podstatná jména můžeme třídit podle několika různých kritérií.
1. Podle významu
- Konkrétní (konkréta): Označují názvy osob, zvířat a věcí, které můžeme vnímat našimi smysly (vidět, slyšet, nahmatat).
- Příklady: dům, počítač, dívka, pes, kniha.
- Abstraktní (abstrakta): Označují názvy vlastností, dějů, stavů a vztahů. Nelze si na ně sáhnout ani je vidět.
- Příklady: láska, radost, rychlost, myšlení, přátelství.
2. Podle obecnosti
- Obecná (apelativa): Jsou to obecné názvy pro jakoukoliv osobu, zvíře nebo věc daného druhu. Píšeme je s malým počátečním písmenem.
- Příklady: město, řeka, planeta, spisovatel.
- Vlastní (propria): Jsou to konkrétní jména určitých osob, zvířat, míst nebo věcí. Píšeme je s velkým počátečním písmenem.
- Příklady: Praha, Vltava, Země, Karel Čapek.
3. Podle počitatelnosti
- Hromadná: Mají tvar jednotného čísla, ale označují větší množství věcí stejného druhu, které chápeme jako jeden celek.
- Příklady: listí, vojsko, obyvatelstvo, nádobí.
- Látková: Označují látku nebo hmotu, kterou nelze počítat na kusy. Obvykle se vyskytují pouze v jednotném čísle.
- Příklady: voda, mouka, písek, zlato, vzduch.
- Pomnožná: Mají pouze tvar množného čísla, i když označují jednu jedinou věc.
- Příklady: dveře, nůžky, kalhoty, Vánoce, narozeniny.
Mluvnické kategorie podstatných jmen
U každého podstatného jména určujeme tři základní mluvnické kategorie: pád, číslo a rod. Na základě rodu a zakončení pak podstatné jméno přiřazujeme k určitému vzoru.
1. Pád
Pád vyjadřuje vztah podstatného jména k ostatním slovům ve větě. V češtině máme 7 pádů a ptáme se na ně pádovými otázkami:
- 1. pád (nominativ): Kdo, co?
- 2. pád (genitiv): Koho, čeho?
- 3. pád (dativ): Komu, čemu?
- 4. pád (akuzativ): Koho, co?
- 5. pád (vokativ): Oslovujeme, voláme!
- 6. pád (lokál): O kom, o čem?
- 7. pád (instrumentál): Kým, čím?
Změna tvaru podstatného jména podle pádů se nazývá skloňování (deklinace).
2. Číslo
Číslo nám říká, zda se jedná o jeden kus, nebo o více kusů.
- Číslo jednotné (singulár): Označuje jednu osobu, zvíře nebo věc (stůl, žena, dítě).
- Číslo množné (plurál): Označuje více osob, zvířat nebo věcí (stoly, ženy, děti).
3. Rod
Rod nám pomáhá správně skloňovat a spojovat podstatná jména s dalšími slovy (např. s přídavnými jmény). Určujeme ho pomocí ukazovacích zájmen.
- Rod mužský (maskulinum): Ukazujeme si na něj zájmenem ten.
- Životný: Označuje živé bytosti, především osoby a zvířata mužského pohlaví (ten pán, ten pes).
- Neživotný: Označuje neživé věci (ten hrad, ten stroj).
- Rod ženský (femininum): Ukazujeme si na něj zájmenem ta (ta žena, ta kniha).
- Rod střední (neutrum): Ukazujeme si na něj zájmenem to (to město, to kuře).
4. Vzor
Vzor je podstatné jméno, podle kterého se skloňují další podstatná jména stejného rodu a zakončení.
Vzory rodu mužského
- Životné: pán, muž, předseda, soudce
- Neživotné: hrad, stroj
Vzory rodu ženského
- žena, růže, píseň, kost
Vzory rodu středního
- město, moře, kuře, stavení