Každý, kdo prošel českým školstvím, si pamatuje diktáty, doplňovačky a nekonečné poučky o vyjmenovaných slovech, shodě přísudku s podmětem nebo psaní velkých písmen. Jazyková pravidla jsou pilířem spisovné češtiny. Přesto v každodenní komunikaci narážíme na jevy, které sice slyšíme a čteme na každém kroku, ale v učebnicích by byly označeny červenou propiskou. Vítejte ve světě, kde se střetává kodifikace s realitou – vítejte v souboji pravidel a úzu.
Co je jazykové pravidlo a co úzus?
Abychom pochopili podstatu tohoto střetu, musíme si nejprve definovat oba pojmy.
- Jazykové pravidlo (kodifikace) je oficiálně stanovená a popsaná norma jazyka. Najdeme ji v klíčových publikacích, jako jsou Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny nebo různé jazykové příručky vydávané Ústavem pro jazyk český. Je to soubor předpisů, který určuje, co je v daném jazyce považováno za „správné“ a spisovné.
- Jazykový úzus je naopak to, jak lidé jazyk skutečně používají v každodenní praxi. Je to souhrn jazykových zvyklostí, které jsou v dané komunitě mluvčích běžné a všeobecně přijímané, a to i v případě, že se odchylují od kodifikovaných pravidel. Úzus je živý, proměnlivý a odráží přirozený vývoj jazyka.
Proč se úzus liší od pravidel?
Rozpor mezi pravidly a realitou není známkou úpadku jazyka, ale jeho přirozené vitality. Důvodů, proč se úzus odchyluje od kodifikace, je hned několik:
- Jazyková ekonomie: Lidé mají přirozenou tendenci si komunikaci zjednodušovat. Složité tvary se nahrazují jednoduššími, dlouhá slova se zkracují. Klasickým příkladem je tvar „by jsme“ místo spisovného „bychom“. Je kratší a pro mnoho mluvčích pocitově logičtější (já by-ch, ty by-s, my by-sme).
- Vliv cizích jazyků: V dnešní globalizované době je čeština pod silným vlivem angličtiny. Přejímáme nejen slova, ale i větné konstrukce, které mohou narušovat tradiční českou syntax.
- Pomalá kodifikace: Jazyk se vyvíjí mnohem rychleji, než se stačí aktualizovat slovníky a pravidla. Než lingvisté nový jev prozkoumají a případně přijmou za spisovný, může být v úzu již dávno zakořeněný.
- Neznalost nebo lhostejnost: Někteří mluvčí zkrátka složitá pravidla neznají nebo jim nepřikládají v běžné komunikaci váhu. Důležitější je pro ně rychlé a srozumitelné předání informace.
Nejčastější příklady rozporů v češtině
S kterými „chybami“, jež se staly běžnou součástí úzu, se setkáváme nejčastěji?
- Bychom vs. by jsme / by jste: Pravděpodobně nejznámější příklad. Zatímco spisovná čeština trvá na tvarech bychom a byste, v mluvené řeči i neformálním psaném projevu drtivě vítězí nespisovné, ale rozšířené varianty.
- Standardní vs. standartní: Správně je pouze varianta s „d“, protože slovo pochází z anglického standard. Přesto je tvar „standartní“ natolik rozšířený, že ho mnozí považují za správný, pravděpodobně kvůli snazší výslovnosti.
- Díky vs. kvůli: Pravidla říkají, že „díky“ se pojí s pozitivní příčinou (Díky tvé pomoci jsem to stihl.) a „kvůli“ s negativní či neutrální (Kvůli zácpě přišel pozdě.). V úzu se však „díky“ běžně používá i pro negativní jevy: „Díky té nehodě jsme nabrali zpoždění.“
- Holandsko vs. Nizozemsko: Ačkoliv je oficiální název státu Nizozemsko a Holandsko je pouze jeho část, v běžné mluvě se oba názvy často zaměňují, přičemž „Holandsko“ je pro mnoho Čechů stále primární volbou.
- Psaní velkých písmen: Pravidla pro psaní velkých písmen v názvech ulic, institucí nebo svátků jsou složitá. Úzus má tendenci je zjednodušovat, často nesprávně (např. psaní velkého písmene u přídavných jmen v názvech jako Vánoční svátky).
Důsledky nedodržování pravidel a přijímání úzu
Má tento rozpor nějaké reálné dopady? Ano, a to jak pozitivní, tak negativní.
Na jedné straně úzus obohacuje jazyk, činí ho pružnějším a schopným reagovat na nové skutečnosti. Některé původně nespisovné tvary se časem mohou stát součástí spisovné normy (například přídavné jméno „oranžový“ bylo kdysi považováno za nesprávné, dnes je zcela běžné).
Na druhé straně může ignorování pravidel vést k nedorozuměním, ztrátě jazykové preciznosti a ve formálním prostředí působit nevzdělaně. Životopis plný tvarů jako „by jsem“ nebo „standartní“ na personalistu dobrý dojem neudělá.
Kdy se držet pravidel a kdy je úzus přijatelný?
Klíčem je schopnost rozlišovat kontext. Neexistuje jediná správná odpověď, ale platí jednoduché pravidlo: čím formálnější situace, tím větší důraz na dodržování spisovné normy.
- Držte se pravidel: V oficiálních dokumentech, pracovních e-mailech, životopisech, školních pracích, odborných textech a veřejných projevech. Ukazujete tím svou profesionalitu, vzdělanost a respekt k adresátovi.
- Úzus je přijatelný: V neformální komunikaci s přáteli, na sociálních sítích, v chatu nebo v soukromých zprávách. Zde je hlavním cílem rychlost a srozumitelnost, nikoli jazyková dokonalost.