Karel Čapek (1890–1938) patří k nejvýznamnějším osobnostem české i světové literatury 20. století. Byl nejen spisovatelem, ale také novinářem, dramatikem, esejistou a neúnavným myslitelem, který dokázal srozumitelně a lidsky pojmenovat složité otázky své doby. Ve svých textech se opakovaně vracel k tématům odpovědnosti, pravdy, moci a lidské slušnosti, a právě proto jsou jeho myšlenky překvapivě aktuální i dnes.
Čapek byl mistrem krátké, přesné formulace. Jeho výroky často působí lehce a vtipně, ale skrývají hlubokou zkušenost s lidskou povahou. Citát „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí“ je typickým příkladem jeho jemné ironie. Neodsuzuje, nekáže, jen nastavuje zrcadlo a nechává čtenáře, aby si odpověděl sám. Právě tato schopnost přemýšlet nahlas a s pokorou je jedním z důvodů, proč Čapek nepůsobí jako autor minulosti, ale jako současník.
Vedle literární tvorby byl také výraznou veřejnou osobností. Aktivně se vyjadřoval k politickému dění, obhajoval demokracii, svobodu slova a humanismus v době, kdy tyto hodnoty byly čím dál více ohroženy. Odmítal ideologie, které stavěly moc nad člověka, a varoval před slepou vírou v technický pokrok bez morální odpovědnosti, viz jeho slavná díla R.U.R. nebo Válka s mloky.
Karel Čapek nebyl autorem velkých gest, ale tichého, vytrvalého rozumu. Psával o obyčejných lidech, každodenních situacích a drobných pravdách, které dohromady tvoří charakter společnosti. Možná právě proto jeho slova stále oslovují, jsou klidná, poctivá a lidská. A v době, kdy je hluku často víc než porozumění, zní jeho myšlenky až nepříjemně přesně.