Přídavná jména (adjektiva) jsou jedním z nejdůležitějších slovních druhů v českém jazyce. Jsou to slova ohebná, která vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo je blíže určují. Díky nim je náš jazyk barvitější, přesnější a živější. Ptáme se na ně otázkami jaký?, který? a čí?.
Například ve větě „Velký pes leží na zelené trávě“ jsou slova velký a zelené přídavná jména. Slovo velký popisuje vlastnost psa a slovo zelené určuje vlastnost trávy.
Dělení přídavných jmen
Podle zakončení a způsobu skloňování dělíme přídavná jména do tří hlavních skupin.
1. Přídavná jména tvrdá
Toto je největší a nejčastější skupina. V 1. pádě jednotného čísla mají koncovky:
- -ý pro rod mužský (např. mladý muž)
- -á pro rod ženský (např. mladá žena)
- -é pro rod střední (např. mladé kuře)
Skloňují se podle vzoru mladý. Jejich skloňování je poměrně pravidelné, ale je třeba si dávat pozor na správné koncovky v různých pádech.
Příklad: vysoký strom, vysoká budova, vysoké napětí
2. Přídavná jména měkká
Tato přídavná jména mají v 1. pádě jednotného čísla pro všechny tři rody stejnou koncovku -í. Skloňují se podle vzoru jarní. Jejich skloňování je jednodušší než u tvrdých přídavných jmen, protože mnoho tvarů je stejných.
Příklad: cizí muž, cizí žena, cizí dítě
Další příklady: letní, zimní, moderní, kvalitní.
3. Přídavná jména přivlastňovací
Jak název napovídá, tato přídavná jména vyjadřují, že někomu něco patří. Odpovídají na otázku čí?. Tvoříme je od podstatných jmen označujících osoby (nebo zvířata).
- Od podstatných jmen rodu mužského tvoříme přídavná jména koncovkou -ův (-ova, -ovo). Skloňují se podle vzoru otcův.
- Příklad: bratrův svetr, Petrova sestra, sousedovo auto
- Od podstatných jmen rodu ženského tvoříme přídavná jména koncovkou -in (-ina, -ino). Skloňují se podle vzoru matčin.
- Příklad: sestřin deník, Evina kabelka, babiččino pohlazení
Skloňování přídavných jmen
Skloňování znamená, že přídavná jména mění svůj tvar podle pádu, čísla a rodu podstatného jména, které rozvíjejí. Tomuto jevu se říká shoda.
Podívejme se na příklad skloňování tvrdého přídavného jména nový s podstatným jménem dům (rod mužský neživotný):
- pád (kdo, co?): nový dům
- pád (bez koho, čeho?): bez nového domu
- pád (komu, čemu?): k novému domu
- pád (vidím koho, co?): vidím nový dům
- pád (o kom, o čem?): o novém domě
- pád (s kým, s čím?): s novým domem
Přídavné jméno vždy přebírá pád, číslo a rod od svého řídícího podstatného jména.
Stupňování přídavných jmen
Většina přídavných jmen, která vyjadřují nějakou vlastnost, se dá stupňovat. Tím porovnáváme míru dané vlastnosti. Čeština má tři stupně:
1. stupeň (pozitiv)
- Základní tvar přídavného jména.
- Příklad: rychlý, chytrý, hezký
2. stupeň (komparativ)
- Vyjadřuje vyšší míru vlastnosti (porovnání dvou prvků).
- Tvoří se nejčastěji příponami -ejší, -ší nebo -í.
- Příklady:
- rychlý -> rychlejší
- chytrý -> chytřejší
- hezký -> hezčí (zde dochází ke změně souhlásky)
3. stupeň (superlativ)
- Vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti.
- Tvoří se přidáním předpony nej- ke tvaru 2. stupně.
- Příklady:
- rychlejší -> nejrychlejší
- chytřejší -> nejchytřejší
- hezčí -> nejhezčí
Nepravidelné stupňování
Některá velmi častá přídavná jména se stupňují nepravidelně. Je důležité si je zapamatovat:
- dobrý – lepší – nejlepší
- špatný – horší – nejhorší
- velký – větší – největší
- malý – menší – nejmenší
- dlouhý – delší – nejdelší
- blízký – bližší – nejbližší
Funkce ve větě
Přídavné jméno může ve větě plnit několik funkcí. Nejčastěji se setkáme s těmito dvěma:
- Přívlastek shodný: Stojí obvykle před podstatným jménem a shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.
- Červené auto zastavilo na křižovatce.
- Jmenná část přísudku se sponou: Stojí za sponovým slovesem (např. být, stát se).
- Ten dům je starý.
- Počasí bylo krásné.