Příslovce (adverbia) jsou neohebný slovní druh. Vyjadřují bližší okolnosti dějů, stavů a vlastností. Ve větě nejčastěji rozvíjejí sloveso, přídavné jméno nebo jiné příslovce. Ptáme se na ně otázkami jako kde?, kdy?, jak?, proč? nebo jak moc?.
Druhy příslovcí
Podle toho, jakou okolnost vyjadřují, je dělíme do několika základních skupin:
- Příslovce místa: Odpovídají na otázky kde?, kam?, odkud?, kudy?. Například: doma, venku, blízko, tam, nahoru, tudy.
- Příslovce času: Odpovídají na otázky kdy?, odkdy?, dokdy?, jak dlouho?. Například: dnes, zítra, večer, pozdě, někdy, navždy.
- Příslovce způsobu: Odpovídají na otázku jak? nebo jakým způsobem?. Například: rychle, pomalu, dobře, smutně, hlasitě, česky.
- Příslovce příčiny: Odpovídají na otázku proč? nebo z jakého důvodu?. Například: proto, schválně, náhodou, úmyslně.
- Příslovce míry: Odpovídají na otázku jak moc? nebo kolik?. Například: velmi, hodně, málo, trochu, příliš, úplně.
Tvoření a stupňování
Mnoho příslovcí, zejména příslovcí způsobu, je odvozeno od přídavných jmen. Nejčastěji se tvoří pomocí přípon -e, -ě nebo -o. Například z přídavného jména rychlý vznikne příslovce rychle, z pomalý vznikne pomalu.
Stejně jako přídavná jména můžeme i příslovce stupňovat. Mají tři stupně:
- Základní tvar (pozitiv): rychle, dobře
- Druhý stupeň (komparativ): rychleji, lépe
- Třetí stupeň (superlativ): nejrychleji, nejlépe