V české gramatice hrají větné členy klíčovou roli pro správné sestavení vět. Jedním z nejdůležitějších a nejčastějších je příslovečné určení. Tento větný člen dodává našim větám barvu, kontext a přesnost.
Co je příslovečné určení?
Příslovečné určení je závislý větný člen, který blíže určuje okolnosti děje. Nejčastěji rozvíjí sloveso (přísudek), ale může rozvíjet i přídavné jméno nebo příslovce. Jednoduše řečeno, odpovídá na otázky jako kde?, kdy?, jak? a proč? se něco stalo.
Vezměme si jednoduchou větu: Petr čte. Tato věta nám dává základní informaci. Když ale přidáme příslovečná určení, získáme mnohem bohatší obrázek: Petr čte potichu ve svém pokoji každý večer.
Najednou víme, jak čte (způsob), kde čte (místo) a kdy čte (čas). Věta je díky tomu mnohem konkrétnější a zajímavější.
Příslovečné určení místa
Jak název napovídá, tento druh příslovečného určení vyjadřuje místo, kde se děj odehrává, kam směřuje nebo odkud vychází.
Ptáme se na něj otázkami: Kde? Kam? Odkud? Kudy?
Příklady:
- Děti si hrály na hřišti. (Kde si hrály?)
- Pojedeme na výlet do Prahy. (Kam pojedeme?)
- Vracel se z práce pozdě večer. (Odkud se vracel?)
- Prošli jsme parkem až k řece. (Kudy jsme prošli?)
Příslovečné určení času
Příslovečné určení času nám poskytuje informaci o časovém zařazení děje. Říká nám, kdy se něco stalo, jak dlouho to trvalo nebo jak často se to opakovalo.
Ptáme se na něj otázkami: Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často?
Příklady:
- Včera jsem byl v kině. (Kdy jsem byl v kině?)
- Od pondělí se učím na zkoušku. (Odkdy se učím?)
- Budeme zde do pátku. (Dokdy zde budeme?)
- Čekal na ni dvě hodiny. (Jak dlouho na ni čekal?)
- Každý den chodí běhat. (Jak často chodí běhat?)
Příslovečné určení způsobu
Tento druh příslovečného určení popisuje, jakým způsobem děj probíhá. Je to velmi široká kategorie, která zahrnuje kvalitu děje, míru nebo prostředek.
Ptáme se na něj otázkami: Jak? Jakým způsobem?
Příklady:
- Mluvil velmi potichu. (Jak mluvil?)
- Auto jelo rychle. (Jak jelo?)
- Napsal ten dopis perem. (Jakým způsobem ho napsal? Čím?)
- Práce mu šla od ruky. (Jak mu šla práce?)
- Hodně se nasmál. (Jak se nasmál? V jaké míře?)
Příslovečné určení příčiny
Příslovečné určení příčiny (někdy také důvodu) vysvětluje, proč se daný děj odehrál. Udává pohnutku, důvod nebo příčinu, která vedla k akci. Do této skupiny se často řadí i určení účelu, podmínky nebo přípustky.
Ptáme se na něj otázkami: Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?
Příklady:
- Nešel do školy pro nemoc. (Proč nešel do školy?)
- Plakala radostí. (Z jaké příčiny plakala?)
- Udělal to z nerozvážnosti. (Z jakého důvodu to udělal?)
- Šel do obchodu pro rohlíky. (Proč/za jakým účelem šel do obchodu?)