Psaní spřežek a složených přídavných jmen

Spřežka je ustálené spojení předložky s jiným slovem (nejčastěji podstatným jménem, přídavným jménem nebo příslovcem), které se postupem času začalo chápat a psát jako jedno slovo. Většinou se jedná o příslovce, která určují místo, čas, způsob nebo příčinu.

Základní pravidlo je jednoduché: spřežky píšeme dohromady jako jedno slovo.

Příklady:

• nahoru (na + horu)
• doleva (do + leva)
• odpoledne (od + poledne)
• zblízka (z + blízka)
• zpaměti (z + paměti)

Typy spřežek a jejich pravidla

Největší potíže často nastávají u slovních spojení, která mohou existovat jak ve formě spřežky (psáno dohromady), tak jako samostatná slova (psáno zvlášť). Rozdíl je přitom ve významu.

Spojení předložky a podstatného jména:

• nahoře (příslovce místa) vs. na hoře (na konkrétní hoře, např. na hoře Říp)
• vcelku (ve významu „celkem vzato, vlastně“) vs. v celku (v jednom kuse, nerozdělené)
• zpočátku (nejprve, nejdříve) vs. z počátku (z počátku 20. století)
• zpaměti (naučit se něco nazpaměť) vs. z paměti (vybavit si něco z vlastní paměti)

Spojení předložky a přídavného jména:

• dohromady (společně)
• najisto (určitě)
• zamlada (v mladém věku)

Spojení předložky a příslovce:

• napoprvé (při prvním pokusu)
• zcela (úplně)
• zblízka (z malé vzdálenosti)

Pokud si nejste jisti, zkuste si mezi předložku a další slovo vložit přídavné jméno. Pokud to jde, píšeme je zvlášť. Například: na té vysoké hoře (lze vložit, píšeme zvlášť), ale nahoře (nelze vložit, píšeme dohromady).

Složená přídavná jména a jejich tvoření

Složená přídavná jména vznikají spojením dvou nebo více slovních základů. Vyjadřují složitější vlastnost, kterou by bylo nutné opsat více slovy. Například místo „muž, který má dlouhé vlasy“ řekneme dlouhovlasý muž.

Při jejich psaní je klíčové rozlišit, zda jsou jednotlivé části ve vztahu souřadnosti (rovnocenné), nebo podřadnosti (jedna část určuje druhou).

Psaní složených přídavných jmen se spojovníkem

Spojovník (-) používáme u složených přídavných jmen, jejichž části jsou ve vztahu souřadnosti. To znamená, že jsou si rovnocenné a mohli bychom mezi ně vložit spojku „a“. První část bývá obvykle zakončena na -o nebo -e.

Spojovník naznačuje, že jde o spojení dvou samostatných, ale spolu souvisejících vlastností.

Příklady:

• česko-anglický slovník (český a anglický)
• literárně-hudební obor (literární a hudební)
• žluto-červená vlajka (žlutá a červená, např. se dvěma pruhy)
• vědecko-technický pokrok (vědecký a technický)

Psaní složených přídavných jmen bez spojovníku

Bez spojovníku, tedy dohromady jako jedno slovo, píšeme přídavná jména, jejichž části jsou ve vztahu podřadnosti. To znamená, že první část blíže určuje nebo specifikuje druhou část. Mezi tyto části nelze vložit spojku „a“.

Příklady:

• světlemodrý (modrý do světla, nikoli světlý a modrý)
• dlouhovlasý (mající dlouhé vlasy)
• středoevropský (týkající se střední Evropy)
• rychleschnoucí (který rychle schne)
• politováníhodný (hodný politování)

Časté chyby a doporučení

Nejčastější chyby plynou ze záměny významu u spřežek a z nerozlišování vztahu mezi částmi složených přídavných jmen.

Spřežky: Dejte si pozor na významové rozdíly. Píšete o horníkovi v dole, nebo o něčem, co je dole pod stolem? Učíte se báseň zpaměti, nebo ji citujete z paměti?

Složená přídavná jména: Klíčová je pomůcka se spojkou „a“.

• žlutozelený svetr = svetr v žlutozeleném odstínu (jako limetka).
• žluto-zelený svetr = svetr, který má žluté a zelené pruhy.