Reportáž je slohový a publicistický útvar, který se snaží zachytit skutečnou událost tak, aby si ji čtenář dokázal živě představit. Nejde jen o suché předání informací. Dobře napsaná reportáž má atmosféru, spád a konkrétní detaily.
Autor reportáže bývá přímo na místě dění. Všímá si prostředí, lidí, zvuků, nálady i drobných situací, které by v obyčejné zprávě nejspíš chyběly. Právě tyto detaily pomáhají čtenáři získat pocit, že je u události také přítomen.
Co je reportáž
Reportáž popisuje skutečnou událost, místo nebo situaci. Může se týkat například koncertu, sportovního utkání, školního výletu, demonstrace, kulturní akce, cestování nebo života určité skupiny lidí.
Na rozdíl od zprávy není reportáž pouze stručným oznámením toho, co se stalo. Zpráva má být hlavně věcná a úsporná. Reportáž může být živější, osobnější a obraznější. Stále ale musí vycházet ze skutečnosti.
Jak reportáž začít
Začátek reportáže by měl čtenáře vtáhnout do děje. Není nutné začínat obecnou větou typu „V sobotu se konala kulturní akce“. Mnohem lépe působí konkrétní scéna.
Například:
„Před školou se už od rána tvoří hlouček žáků s batohy na zádech. Někteří se smějí, jiní ještě ospale postávají u autobusu. Za pár minut začíná výlet, na který se třída připravovala několik týdnů.“
Takový úvod působí živěji, protože čtenáři hned ukazuje konkrétní situaci.
Co by v reportáži nemělo chybět
Dobrá reportáž pracuje s fakty i s atmosférou. Měla by odpovědět na základní otázky: kde se událost odehrává, kdy se koná, kdo se jí účastní a co se děje. Zároveň by ale měla nabídnout i něco navíc.
Důležité jsou hlavně:
- konkrétní popisy místa
- chování a reakce lidí
- zajímavé detaily
- krátké citace nebo rozhovory
- osobní pozorování autora
- přirozený průběh události
Místo věty „akce byla zajímavá“ je lepší popsat, co přesně ji dělalo zajímavou. Čtenář si pak udělá vlastní představu.
Jak psát čtenářsky poutavě
Reportáž by neměla působit jako seznam událostí za sebou. Je dobré střídat popis, děj a přímou řeč. Text pak nepůsobí jednotvárně.
Například místo věty:
„Lidé byli spokojení.“
můžeme napsat:
„Po skončení vystoupení zůstávali diváci ještě několik minut stát před pódiem. Někteří tleskali, jiní si pořizovali fotografie. ‚Tohle jsem vůbec nečekala, bylo to skvělé,‘ říká jedna z návštěvnic.“
Druhý příklad je konkrétnější a živější.
Na co si dát pozor
I když může být reportáž osobnější než zpráva, autor by si neměl vymýšlet. Nesmí přidávat neověřené informace ani přehánět jen proto, aby text působil dramatičtěji.
Pozor je dobré dát také na příliš obecná slova, například „super“, „úžasné“, „krásné“ nebo „zajímavé“. Sama o sobě mnoho neříkají. Lepší je ukázat konkrétní situaci, podle které čtenář pochopí, proč tak událost působila.
Reportáž by měla být přehledná. I živý text potřebuje jasnou stavbu. Měl by mít úvod, hlavní část a závěr, ve kterém autor přirozeně uzavře dění nebo nabídne poslední výrazný obraz z místa události.