Slovesa

Slovesa jsou jedním z nejdůležitějších slovních druhů v českém jazyce. Jsou to ohebná slova, která vyjadřují děj, stav nebo změnu stavu. Ve větě plní nejčastěji funkci přísudku a tvoří tak základní stavební kámen celé větné konstrukce. Bez sloves bychom jen těžko dokázali popsat, co se děje, co někdo dělá nebo v jakém stavu se nachází.

Mluvnické kategorie sloves

Slovesa se časují, to znamená, že mění svůj tvar podle různých mluvnických kategorií. Díky tomu dokážou vyjádřit velké množství informací. Mezi základní kategorie patří:

• Osoba a číslo: Určují, kdo je původcem děje. Rozlišujeme tři osoby v jednotném a množném čísle.
  •  
  1. osoba: já píšu (jednotné číslo), my píšeme (množné číslo)
  •  
  2. osoba: ty píšeš (jednotné číslo), vy píšete (množné číslo)
  •  
  3. osoba: on/ona/ono píše (jednotné číslo), oni/ony/ona píšou (množné číslo)
• Způsob: Vyjadřuje vztah děje ke skutečnosti.
  • Oznamovací (indikativ): Konstatuje, že děj reálně probíhá, proběhl nebo proběhne. (Petr čte knihu. Včera pršelo. Zítra pojedu k babičce.)
  • Rozkazovací (imperativ): Vyjadřuje rozkaz, přání nebo pokyn. (Čti! Napište to! Pomoz mi.)
  • Podmiňovací (kondicionál): Vyjadřuje děj, který by mohl nastat za určité podmínky. Tvoří se pomocí tvarů slovesa být (bych, bys, by…) a příčestí minulého. (Kdybych měl čas, četl bych si.)
• Čas: Zařazuje děj na časovou osu.
  • Přítomný: Děj probíhá v okamžiku promluvy. (Teď se dívám z okna.)
  • Minulý: Děj proběhl před okamžikem promluvy. Tvoří se pomocí příčestí minulého a pomocného slovesa být v přítomném čase (v 1. a 2. osobě). (Díval jsem se. Dívala ses. Díval se.)
  • Budoucí: Děj proběhne po okamžiku promluvy. Tvoří se dvěma způsoby:
    1. U nedokonavých sloves pomocí tvarů slovesa být v budoucím čase a infinitivu. (Budu se dívat.)
    2. U dokonavých sloves jednoduchým tvarem, který je formálně stejný jako tvar přítomného času. (Podívám se.)
• Slovesný rod: Vyjadřuje vztah mezi podmětem a dějem.
  • Činný (aktivum): Podmět je původcem děje. (Učitel chválí žáka.)
  • Trpný (pasivum): Podmět není původcem děje, ale je jím zasažen. (Žák je chválen učitelem. nebo Tato kniha se dobře čte.)
• Slovesný vid: Specifická kategorie pro slovanské jazyky, která rozlišuje, zda je děj vnímán jako ukončený, nebo probíhající.
  • Nedokonavý (imperfektivní): Vyjadřuje děj neohraničený, probíhající nebo opakovaný. (psal, četl, skákal)
  • Dokonavý (perfektivní): Vyjadřuje děj ohraničený, jednorázový a ukončený. (napsal, přečetl, skočil) Slovesa často tvoří vidové dvojice, např. kupovat (nedokonavé) a koupit (dokonavé).

Slovesné tvary

Slovesné tvary dělíme na dvě hlavní skupiny:

1. Určité (finitní): Tyto tvary vyjadřují osobu, číslo, způsob a čas. Mohou samostatně tvořit přísudek ve větě. Patří sem například tvary píšu, psal jsi, budeme číst, piš.
2. Neurčité (infinitní): Nevyjadřují mluvnické kategorie osoby a čísla. Nemohou být samy o sobě přísudkem.
   • Infinitiv: Základní tvar slovesa, zakončený na -t (dříve -ti). (psát, číst, dělat)
   • Příčestí minulé (činné): Tvar zakončený na -l, -la, -lo… Používá se k tvorbě minulého času. (psal, četla, dělalo)
   • Příčestí trpné: Tvar zakončený na -n nebo -t. Používá se k tvorbě trpného rodu. (chválen, koupen, vytištěn)
   • Přechodníky: Dnes již archaické tvary (přechodník přítomný a minulý), které se vyskytují především v historické a umělecké literatuře. (písa, napsav)

Slovesné třídy a vzory

Podobně jako podstatná a přídavná jména, i slovesa se časují podle určitých vzorů. V češtině se slovesa dělí do pěti tříd podle zakončení ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času.

• 1. třída: zakončení na -e (vzory: nese, bere, maže, peče, umře)
• 2. třída: zakončení na -ne (vzory: tiskne, mine, začne)
• 3. třída: zakončení na -je (vzory: kryje, kupuje)
• 4. třída: zakončení na -í (vzory: prosí, trpí, sází)
• 5. třída: zakončení na -á (vzor: dělá)