Předložky (prepozice) patří mezi neohebné slovní druhy. To znamená, že nemění svůj tvar, neskloňují se ani nečasují. Jejich hlavním úkolem je vyjadřovat vztahy mezi slovy ve větě, nejčastěji vztahy místní, časové nebo příčinné. Vždy stojí před podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou, se kterými tvoří předložkovou vazbu.
Dělení předložek
Předložky můžeme rozdělit do dvou základních skupin:
- Předložky vlastní (primární): Jsou to slova, která nemohou být jiným slovním druhem. Patří sem například: v, na, z, s, k, do, od, pro, bez, pod, nad, před, za.
- Předložky nevlastní (sekundární): Mohou vystupovat i jako jiný slovní druh, nejčastěji jako příslovce. Jsou to například slova: kolem, blízko, místo, díky, kvůli, během.
- Příklad: Šel kolem domu. (předložka) vs. Šel jen tak kolem. (příslovce)
Spojení s pády
Klíčovou vlastností předložek je jejich vazba s pádem podstatného jména (nebo jiného jména), které po nich následuje. Každá předložka se pojí s jedním nebo více pády.
- 2. pád (genitiv): bez, do, od, z, u, kolem (např. bez cukru, do školy)
- 3. pád (dativ): k, proti, díky, vůči (např. k tobě, díky pomoci)
- 4. pád (akuzativ): pro, přes, na, o (např. pro maminku, přes ulici)
- 6. pád (lokál): na, o, v, po, při (např. na stole, o prázdninách)
- 7. pád (instrumentál): s, za, pod, nad, mezi (např. s kamarádem, za domem)
Některé předložky, jako na, v, pod nebo nad, se mohou pojit s více pády. Pád pak určuje význam:
- Položil knihu na stůl. (4. pád, směr)
- Kniha leží na stole. (6. pád, místo)
Vokalizace předložek
Pro snazší výslovnost se k některým jednoslabičným předložkám přidává samohláska e. Tento jev se nazývá vokalizace.
- s / se: s tebou / se mnou
- v / ve: v domě / ve škole
- k / ke: k bratrovi / ke mně
- z / ze: z okna / ze stolu