Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

deklinace

podstatné jméno dělení: de-kli-na-ce

Skloňování, tedy obměňování tvarů jmen podle gramatických kategorií, zejména pádu a čísla. V češtině se deklinace týká především podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Deklinace a pádové paradigma jmen: Deklinace se v češtině projevuje především změnou pádových koncovek.
Použití / funkce
  • Deklinace a pádové paradigma jmen: U podstatných jmen se tvary řídí rodem, číslem a deklinačním typem, u přídavných jmen se navíc přizpůsobují řídícímu podstatnému jménu.
Příklady
  1. Deklinace podstatného jména vytváří jeho pádové tvary.
  2. Čeština má bohatý systém deklinace.

Gramatika

Tvary slova deklinace

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) deklinace
2. pád (Koho? Čeho?) deklinace
3. pád (Komu? Čemu?) deklinaci
4. pád (Koho? Co?) deklinaci
5. pád (Oslovujeme, voláme) deklinace
6. pád (O kom? O čem?) deklinaci
7. pád (Kým? Čím?) deklinací

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) deklinace
2. pád (Koho? Čeho?) deklinací
3. pád (Komu? Čemu?) deklinacím
4. pád (Koho? Co?) deklinace
5. pád (Oslovujeme, voláme) deklinace
6. pád (O kom? O čem?) deklinacích
7. pád (Kým? Čím?) deklinacemi

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

morfologie, konjugace, kmen, morfém

← Zpět do slovníku