Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

kmen

podstatné jméno dělení: kmen

Část ohebného slova, ke které se při tvoření gramatických tvarů připojují koncovky nebo jiné flektivní prostředky. Kmen obvykle obsahuje kořen a může obsahovat také slovotvorné afixy.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Kmen jako základ pro tvoření slovních tvarů: Kmen je ta část tvaru, která zůstane po oddělení koncovky, přičemž může obsahovat kořen i slovotvorné afixy.
  • Kmen a tvarotvorný základ: Kmen je část slova, k níž se při ohýbání připojují koncovky nebo jiné tvarotvorné prostředky.
Použití / funkce
  • Kmen jako základ pro tvoření slovních tvarů: U různých tvarů téhož slova se může kmen hláskově obměňovat.
  • Kmen a tvarotvorný základ: V průběhu paradigmatu se může měnit, takže jedno slovo nemusí mít ve všech tvarech jedinou neměnnou kmenovou podobu. Kmen je proto třeba odlišovat od kořene, který spojuje příbuzná slova významově.
Příklady
  1. Při skloňování se k tvarovému kmeni připojují pádové koncovky.
  2. Kmen a kořen nejsou vždy totožné části slova.

Gramatika

Tvary slova kmen

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) kmen
2. pád (Koho? Čeho?) kmene
3. pád (Komu? Čemu?) kmeni/kmenu
4. pád (Koho? Co?) kmen
5. pád (Oslovujeme, voláme) kmene
6. pád (O kom? O čem?) kmeni/kmenu
7. pád (Kým? Čím?) kmenem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) kmeny
2. pád (Koho? Čeho?) kmenů
3. pád (Komu? Čemu?) kmenům
4. pád (Koho? Co?) kmeny
5. pád (Oslovujeme, voláme) kmeny
6. pád (O kom? O čem?) kmenech
7. pád (Kým? Čím?) kmeny

Slovní vztahy

Významové vztahy

← Zpět do slovníku