Slovníkové heslo

doplněk

podstatné jméno dělení: do-pl-něk

Větný člen, který se vztahuje současně ke slovesnému přísudku a k podmětu nebo předmětu. Vyjadřuje vlastnost či stav účastníka děje v době, kdy děj probíhá.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Doplněk jako člen s dvojí syntaktickou závislostí: Doplněk má dvojí syntaktický vztah: současně doplňuje sloveso a vztahuje se k podmětu nebo předmětu.
  • Doplněk vztahující se k podmětu a k předmětu: Doplněk může charakterizovat účastníka děje v okamžiku nebo v důsledku děje.
Použití / funkce
  • Doplněk jako člen s dvojí syntaktickou závislostí: Typický je ve větách jako „Přišel domů unavený“, kde výraz unavený charakterizuje podmět během děje.
  • Doplněk vztahující se k podmětu a k předmětu: Ve větě Petr přišel unavený se vztahuje k podmětu Petr; ve větě Našli Petra vyčerpaného se výraz vyčerpaného vztahuje k předmětu Petra. Zároveň je v obou případech syntakticky spojen s přísudkovým dějem, což vysvětluje jeho dvojí závislost.
Příklady
  1. Ve větě „Petr přišel unavený“ je slovo „unavený“ doplňkem.
  2. Doplněk se může vztahovat k podmětu i k předmětu.

Gramatika

Tvary slova doplněk

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) doplněk
2. pád (Koho? Čeho?) doplňku
3. pád (Komu? Čemu?) doplňku
4. pád (Koho? Co?) doplněk
5. pád (Oslovujeme, voláme) doplňku
6. pád (O kom? O čem?) doplňku
7. pád (Kým? Čím?) doplňkem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) doplňky
2. pád (Koho? Čeho?) doplňků
3. pád (Komu? Čemu?) doplňkům
4. pád (Koho? Co?) doplňky
5. pád (Oslovujeme, voláme) doplňky
6. pád (O kom? O čem?) doplňcích
7. pád (Kým? Čím?) doplňky

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

větný člen, podmět, předmět, syntax

← Zpět do slovníku