Slovníkové heslo

podmět

podstatné jméno dělení: pod-mět

Větný člen, který ve školním pojetí spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici a označuje nositele děje, stavu nebo vlastnosti vyjádřené přísudkem. Nejčastěji bývá v prvním pádě.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Podmět jako základní větný člen: Podmět nejčastěji zjistíme otázkou kdo? nebo co? ve vztahu k přísudku, ale samotná otázka nestačí ve všech konstrukcích.
  • Druhy podmětu: Podmět může být vyjádřený, nevyjádřený nebo všeobecný; v některých českých větách se samostatný podmět vůbec neurčuje.
Použití / funkce
  • Podmět jako základní větný člen: Důležité je sledovat syntaktický vztah k přísudku a shodu, pokud se ve větě projevuje.
  • Druhy podmětu: Jeho vztah k přísudku je predikační a u shodného přísudku se projevuje v osobě, čísle a podle konstrukce také v rodě. Nominativ je pro podmět typický, nikoli však jediná pomůcka k jeho rozpoznání.
Příklady
  1. Ve větě „Pes štěká“ je slovo „pes“ podmětem.
  2. Nevyjádřený podmět lze někdy určit z tvaru slovesa.

Gramatika

Tvary slova podmět

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) podmět
2. pád (Koho? Čeho?) podmětu
3. pád (Komu? Čemu?) podmětu
4. pád (Koho? Co?) podmět
5. pád (Oslovujeme, voláme) podměte
6. pád (O kom? O čem?) podmětu
7. pád (Kým? Čím?) podmětem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) podměty
2. pád (Koho? Čeho?) podmětů
3. pád (Komu? Čemu?) podmětům
4. pád (Koho? Co?) podměty
5. pád (Oslovujeme, voláme) podměty
6. pád (O kom? O čem?) podmětech
7. pád (Kým? Čím?) podměty

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

přísudek, větný člen, syntax

← Zpět do slovníku