Slovníkové heslo

obojetné souhlásky

sousloví dělení: obo-jet-né sou-hlá-s-ky

Souhlásky b, f, l, m, p, s, v a z, po nichž může v domácích slovech podle pravidel následovat i nebo y.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky	Které souhlásky jsou obojetné: Za obojetné se v češtině označují b, f, l, m, p, s, v a z. Proč je důležitý význam slova: Dvojice být × bít nebo mýt × mít ukazují, že stejná výslovnost může skrývat odlišný význam a původ.
Použití / funkce	Které souhlásky jsou obojetné: Po těchto souhláskách se v domácích slovech může objevit i/í i y/ý, takže výslovnost sama obvykle nestačí. Pravopis se opírá o slovní rodinu, mluvnickou koncovku, vyjmenovaná slova nebo konkrétní ustálenou podobu. Proč je důležitý význam slova: Při rozhodování je proto užitečné zasadit slovo do věty a určit, co znamená. Teprve potom lze správně použít pravidlo pro vyjmenovaná a příbuzná slova.
Příklady	Mezi obojetné souhlásky patří b, f, l, m, p, s, v a z. Ve dvojici „být – bít“ nerozhoduje výslovnost, ale význam a příslušnost ke slovní rodině.

Gramatika

Tvary slova obojetné souhlásky

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?)	obojetné souhlásky
2. pád (Koho? Čeho?)	obojetných souhlásek
3. pád (Komu? Čemu?)	obojetným souhláskám
4. pád (Koho? Co?)	obojetné souhlásky
5. pád (Oslovujeme, voláme)	obojetné souhlásky
6. pád (O kom? O čem?)	obojetných souhláskách
7. pád (Kým? Čím?)	obojetnými souhláskami

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

předložky s a z, psaní i/y

Nadřazené pojmy

← Zpět do slovníku