Slovníkové heslo

psaní i/y

sousloví dělení: psa-ní i/y

Oblast českého pravopisu zahrnující volbu písmen i, í, y a ý podle hlásek, tvarů a stavby slov.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky	Nejdřív určit, kde se i/y ve slově nachází: Jiné pravidlo platí po tvrdé či měkké souhlásce, jiné po obojetné souhlásce uvnitř kořene a jiné v koncovce. Proč nestačí poslouchat výslovnost: V současné češtině se i a y ve většině pozic nevyslovují rozdílně, takže pravopis nelze spolehlivě odvodit ze zvuku.
Použití / funkce	Nejdřív určit, kde se i/y ve slově nachází: Ve slově být rozhoduje slovní rodina, ve tvaru mladí muži mluvnická koncovka a ve větě Děti přišly shoda přísudku s podmětem. Proč nestačí poslouchat výslovnost: Správný zápis vyžaduje znalost stavby slova nebo mluvnických vztahů. Praktickým prvním krokem je určit, zda jde o kořen, příponu, koncovku nebo shodu.
Příklady	Ve slově „být“ píšeme po b tvrdé y, protože jde o vyjmenované slovo. Ve slově „bít“ píšeme měkké i; jde o jiné slovo s jiným významem. Při rozhodování je nutné spojit pravopisné pravidlo s významem a stavbou slova.

Gramatika

Tvary slova psaní i/y

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?)	psaní i/y
2. pád (Koho? Čeho?)	psaní i/y
3. pád (Komu? Čemu?)	psaní i/y
4. pád (Koho? Co?)	psaní i/y
5. pád (Oslovujeme, voláme)	psaní i/y
6. pád (O kom? O čem?)	psaní i/y
7. pád (Kým? Čím?)	psaním i/y

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

obojetné souhlásky, mě a mně

Nadřazené pojmy

← Zpět do slovníku