Slovníkové heslo

sloveso

podstatné jméno dělení: slo-ve-so

Ohebný slovní druh vyjadřující děj, stav nebo změnu a nesoucí kategorie osoby, času či způsobu.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Sloveso jako nositel predikace: Určitý slovesný tvar často tvoří jádro přísudku a vyjadřuje děj nebo stav ve vztahu k osobě, času a způsobu.
Použití / funkce
  • Sloveso jako nositel predikace: Česká slovesa navíc nesou vid a mohou vytvářet činné i trpné konstrukce.
Příklady
  1. Ve větě „Děti běží“ je „běží“ sloveso.
  2. U slovesa určujeme osobu, číslo, čas, způsob, rod a vid podle konkrétního tvaru.
  3. Infinitiv českých sloves často končí na -t.

Gramatika

Tvary slova sloveso

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) sloveso
2. pád (Koho? Čeho?) slovesa
3. pád (Komu? Čemu?) slovesu
4. pád (Koho? Co?) sloveso
5. pád (Oslovujeme, voláme) sloveso
6. pád (O kom? O čem?) slovesu
7. pád (Kým? Čím?) slovesem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) slovesa
2. pád (Koho? Čeho?) sloves
3. pád (Komu? Čemu?) slovesům
4. pád (Koho? Co?) slovesa
5. pád (Oslovujeme, voláme) slovesa
6. pád (O kom? O čem?) slovesech
7. pád (Kým? Čím?) slovesy

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

číslovka, příslovce

Nadřazené pojmy

morfologie

← Zpět do slovníku