Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

spojovník

podstatné jméno dělení: spo-jov-ník

Krátké vodorovné znaménko (-) používané uvnitř některých slovních spojení a výrazů, například u určitých složených pojmenování nebo při dělení slov. Není totožné s pomlčkou.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Spojovník jako spojovací interpunkční a pravopisný znak: Spojovník se píše bez mezer a spojuje části, které tvoří jeden výraz nebo těsné spojení.
  • Kde se spojovník skutečně používá: Spojovník je součástí zápisu jednoho výrazu nebo těsného spojení a píše se bez mezer, například česko-anglický nebo bude-li.
Použití / funkce
  • Spojovník jako spojovací interpunkční a pravopisný znak: Je kratší než pomlčka a používá se v jiných situacích, proto jejich záměna patří k častým typografickým chybám.
  • Kde se spojovník skutečně používá: Nezastupuje pomlčku ve větě ani při vyznačování rozsahu. Rozlišení obou znaků je pravopisná i typografická otázka, nikoli pouze volba délky čárky.
Příklady
  1. Ve výrazu „česko-anglický“ se používá spojovník.
  2. Spojovník je kratší než pomlčka a obvykle se nepíše s mezerami.

Gramatika

Tvary slova spojovník

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) spojovník
2. pád (Koho? Čeho?) spojovníku
3. pád (Komu? Čemu?) spojovníku
4. pád (Koho? Co?) spojovník
5. pád (Oslovujeme, voláme) spojovníku
6. pád (O kom? O čem?) spojovníku
7. pád (Kým? Čím?) spojovníkem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) spojovníky
2. pád (Koho? Čeho?) spojovníků
3. pád (Komu? Čemu?) spojovníkům
4. pád (Koho? Co?) spojovníky
5. pád (Oslovujeme, voláme) spojovníky
6. pád (O kom? O čem?) spojovnících
7. pád (Kým? Čím?) spojovníky

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

pomlčka, ortografie, interpunkce

← Zpět do slovníku