Slovníkové heslo

věta dvojčlenná

sousloví dělení: vě-ta dvoj-člen-ná

Věta, jejíž gramatický základ lze rozčlenit na podmětovou a přísudkovou část.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky	Dva základní póly věty: U dvojčlenné věty lze rozlišit podmětovou a přísudkovou část, i když podmět nemusí být vždy výslovně vysloven.
Použití / funkce	Dva základní póly věty: Rozhodující je možnost doplnit nebo určit nositele predikace, nikoli pouhá přítomnost dvou slov.
Příklady	„Děti běží.“ je dvojčlenná věta s podmětem „děti“ a přísudkem „běží“. I nevyjádřený podmět může patřit do dvojčlenné věty, pokud ho lze z tvaru slovesa doplnit.

Gramatika

Tvary slova věta dvojčlenná

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?)	věta dvojčlenná
2. pád (Koho? Čeho?)	věty dvojčlenné
3. pád (Komu? Čemu?)	větě dvojčlenné
4. pád (Koho? Co?)	větu dvojčlennou
5. pád (Oslovujeme, voláme)	věto dvojčlenná
6. pád (O kom? O čem?)	větě dvojčlenné
7. pád (Kým? Čím?)	větou dvojčlennou

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?)	věty dvojčlenné
2. pád (Koho? Čeho?)	vět dvojčlenných
3. pád (Komu? Čemu?)	větám dvojčlenným
4. pád (Koho? Co?)	věty dvojčlenné
5. pád (Oslovujeme, voláme)	věty dvojčlenné
6. pád (O kom? O čem?)	větách dvojčlenných
7. pád (Kým? Čím?)	větami dvojčlennými

Slovní vztahy

Významové vztahy

Související pojmy

souvětí podřadné, věta jednočlenná

Nadřazené pojmy

Nezaměňovat s

věta jednočlenná

← Zpět do slovníku