Spojky patří mezi neohebné slovní druhy a v české gramatice jsou řazeny jako osmý slovní druh. Jejich hlavní funkcí je spojování jednotlivých slov nebo celých vět. Díky nim můžeme tvořit složitější a propracovanější větné celky a vyjadřovat vztahy mezi myšlenkami.
Dělení spojek
Spojky dělíme do dvou základních skupin podle toho, jaké větné členy nebo věty spojují.
1. Spojky souřadicí
Tyto spojky spojují dva rovnocenné větné členy nebo dvě hlavní věty (případně několik vedlejších vět stejného druhu). Vytvářejí tak souvětí souřadné. Mezi nejčastější patří:
- Slučovací: a, i, ani, též (např. Koupil jsem rohlíky a mléko.)
- Stupňovací: ba, dokonce, ba i (např. Byl unavený, dokonce usnul vestoje.)
- Odporovací: ale, avšak, však, nýbrž (např. Snažil se, ale neuspěl.)
- Vylučovací: nebo, anebo, buď…nebo (např. Půjdeme do divadla, nebo zůstaneme doma?)
- Příčinné (důvodové): neboť, vždyť, totiž (např. Nepřišel, neboť byl nemocný.)
- Důsledkové: proto, a proto, tedy, tudíž (např. Pršelo, a proto jsme zůstali doma.)
2. Spojky podřadicí
Spojky podřadicí připojují vedlejší větu k větě hlavní. Vytvářejí tak souvětí podřadné. Vedlejší věta je gramaticky závislá na větě hlavní.
Mezi typické podřadicí spojky patří: že, aby, kdyby, protože, jestliže, ačkoli, přestože, když, jakmile, než.
Příklady použití:
- Řekl mi, že přijde včas.
- Počkám, dokud se nevrátíš.
- Protože jsem byl unavený, šel jsem brzy spát.