Charles Bukowski (1920–1994) byl americký spisovatel, básník a prozaik, který se stal symbolem literárního outsidera. Jeho tvorba byla syrová, neuhlazená a často provokativní, ale právě v této otevřenosti spočívala její síla. Bukowski psal o životě bez příkras, o alkoholu, samotě, neúspěchu, sexu, práci i frustraci, a to jazykem, který byl přímý, někdy vulgární, ale vždy upřímný.
Narodil se v Německu, vyrůstal ve Spojených státech a velkou část života strávil na okraji společnosti. Pracoval v podřadných zaměstnáních, žil v levných bytech a dlouho publikoval jen v malých literárních časopisech. Úspěch přišel až poměrně pozdě, ale o to silněji. Bukowski nikdy neusiloval o uznání literárních elit. Psával proto, že musel, protože psaní bylo jediným způsobem, jak přežít vlastní chaos.
Citát „Svět patří těm, co se neposerou“ přesně vystihuje jeho životní filozofii. Nejde o hrubost samoúčelnou, ale o odmítnutí strachu, přetvářky a pohodlné pasivity. Bukowski věřil, že svět není spravedlivý a že život často bolí, ale zároveň pohrdal lidmi, kteří se vzdávají dřív, než vůbec začnou. Odvaha jít dál, i když je to nepohodlné, byla pro něj zásadní hodnotou.
Jeho nejslavnější romány jako Poštovní úřad, Faktótum nebo Ženský jsou do značné míry autobiografické. Hlavní postava Henry Chinaski je Bukowského alter ego, člověk plný rozporů, slabostí i drsného humoru. Přestože se může zdát cynický, v jeho textech je překvapivě silná touha po autenticitě a svobodě. Bukowski nesnášel lež, pózu a morální nadřazenost.
Vedle prózy psal tisíce básní, které jsou krátké, úderné a často existenciální. Dokázal několika verši vystihnout pocity, které jiní popisují na desítkách stran. Jeho poezie není krásná v klasickém smyslu, ale je pravdivá.
Charles Bukowski byl autor, který rozděluje čtenáře. Pro někoho je příliš drsný, pro jiného osvobozující. Jeho odkaz spočívá v připomínce, že život není uhlazený ani čistý, ale že právě v jeho syrovosti se skrývá skutečnost. A že odvaha žít po svém, bez strachu a bez výmluv, má svou cenu.