Základní údaje

Autor a kontext

Jean-Paul Sartre byl francouzský spisovatel, filozof, dramatik a hlavní představitel existencialismu. Existencialismus zdůrazňuje, že člověk nemá předem daný smysl života, ale vytváří ho svými činy. Zároveň je za své volby odpovědný, i když se rozhoduje v nejistém, krutém nebo absurdním světě.

Zeď vyšla roku 1939 a obsahuje pět povídek. Nejznámější je titulní povídka Zeď, která se odehrává během španělské občanské války. Sartre v ní ukazuje člověka v krajní situaci: odsouzený vězeň čeká na popravu a musí se rozhodnout, jestli zradí svého druha.

Děj titulní povídky Zeď

Hlavní postavou a vypravěčem je Pablo Ibbieta, republikánský bojovník zajatý frankisty během španělské občanské války. Spolu s ním jsou uvězněni ještě Tom Steinbock a mladý Juan Mirbal. Všichni tři jsou odsouzeni k smrti zastřelením a mají být popraveni ráno.

Vězni tráví poslední noc v chladné místnosti. Je s nimi také lékař, který je pozoruje spíš jako objekty než jako lidi. Právě čekání na smrt je nejdůležitější část povídky. Sartre detailně ukazuje, jak se mění lidské tělo i myšlení: vězni se potí, třesou, ztrácejí kontrolu, mluví nesouvisle nebo naopak mlčí. Smrt už není vzdálená představa, ale naprosto konkrétní skutečnost.

Každá postava reaguje jinak. Tom se snaží mluvit a rozumově si situaci vysvětlovat, ale postupně ho ovládá hrůza. Juan je velmi mladý a nechápe, proč má zemřít; jeho strach působí nejbezbranněji. Pablo se snaží zachovat chladný odstup. Nechce dát najevo slabost, ale i on si uvědomuje, že všechno, na čem mu dřív záleželo, ztrácí smysl.

Ráno jsou Tom a Juan odvedeni na popravu. Pablo ale dostane nabídku: může si zachránit život, pokud prozradí, kde se ukrývá jeho přítel Ramon Gris. Pablo se rozhodne nezradit. Aby vojáky zmátl, řekne jim falešnou informaci, že Ramon Gris je na hřbitově. Myslí si, že si z nich udělal krutý vtip.

Jenže nastane absurdní zvrat. Ramon Gris se mezitím skutečně ukryl na hřbitově, protože své původní útočiště opustil. Vojáci ho podle Pablovy „lži“ najdou a zastřelí. Pablo tak přítele zradí právě ve chvíli, kdy ho zradit nechtěl. Když se to dozví, začne se smát. Jeho smích není radostný, ale šílený a zoufalý: pochopil, že svět nefunguje podle spravedlivé logiky a že i zdánlivě svobodné rozhodnutí může mít absurdní následky.

Postavy

Témata a motivy

Kompozice, vypravěč a jazyk

Interpretace

Zeď je text o mezní situaci. Sartre ukazuje, že člověk nejlépe pozná sám sebe ve chvíli, kdy už nemá kam utéct. Pablo si myslel, že má své hodnoty pevně pod kontrolou, ale smrt a náhoda mu ukážou, že svět je mnohem absurdnější.

Důležitý je závěrečný paradox. Pablo nechce zradit Ramona Grise, a proto si vymyslí lež. Jenže náhoda způsobí, že právě tato lež přivede vojáky k Ramonovi. Sartre tím ukazuje, že lidské jednání nemá nikdy úplně jistý výsledek. Člověk je svobodný v rozhodnutí, ale nevládne světu ani následkům.

Název Zeď lze chápat doslova jako místo popravy, ale i symbolicky. Zeď je hranice mezi životem a smrtí, mezi člověkem a druhými, mezi úmyslem a skutečným výsledkem. Člověk naráží na hranici, za kterou už není žádné jasné vysvětlení.

Co říct u maturity

Zeď je povídkový soubor Jeana-Paula Sartra z roku 1939 a patří k existencialistické literatuře. Nejznámější je titulní povídka, která se odehrává během španělské občanské války. Vypravěčem je Pablo Ibbieta, republikán odsouzený frankisty k smrti. Spolu s dalšími vězni čeká v cele na ranní popravu. Sartre detailně zachycuje jejich strach, tělesné reakce a proměnu vnímání života těsně před smrtí. Pablo dostane možnost zachránit se, pokud prozradí úkryt Ramona Grise. Nechce zradit, a proto si vymyslí, že Ramon je na hřbitově. Náhodou je to ale pravda, Ramon je nalezen a zabit. Povídka ukazuje absurditu lidské existence, nejistotu svobody a to, že člověk nese odpovědnost, i když nemůže ovládat následky svých činů.

Nejdůležitější k zapamatování

• Autorem je Jean-Paul Sartre.
• Dílo vyšlo roku 1939.
• Patří k francouzskému existencialismu.
• Jde o povídkový soubor, nejdůležitější je titulní povídka Zeď.
• Děj titulní povídky se odehrává za španělské občanské války.
• Hlavní postavou je Pablo Ibbieta, odsouzenec čekající na popravu.
• Klíčová témata jsou smrt, strach, svoboda, náhoda, absurdita a odpovědnost.
• Pablo nechce zradit přítele, ale jeho falešná odpověď se náhodou ukáže jako pravdivá.
• Zeď symbolizuje hranici mezi životem a smrtí i neproniknutelnost lidské situace.
• Hlavní myšlenka: člověk je svobodný, ale žije ve světě, kde jeho činy mohou mít absurdní a nečekané následky.

Článek Zeď (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.