Existují filmové série, které definovaly generace a zanechaly nesmazatelnou stopu v popkultuře. Sága o Terminátorovi, zejména její první dva díly z dílny Jamese Camerona, mezi ně bezpochyby patří. Terminátor (1984) byl mrazivý sci-fi horor s neúprosnou atmosférou. Terminátor 2: Den zúčtování (1991) pak představoval revoluci v akčním žánru i vizuálních efektech a dodnes je považován za jeden z nejlepších sequelů všech dob.
Po těchto dvou mistrovských dílech se však franšíza začala potácet. Vzpoura strojů byla přijatelným, leč zbytečným opakováním, a Salvation se pokusil o odvážný krok do postapokalyptické budoucnosti, ale ztratil duši původních filmů. A pak, v roce 2015, přišel Terminator: Genisys. Sliboval návrat Arnolda Schwarzeneggera v plné síle, nápravu zmatené časové osy a velkolepý restart, který měl sérii vrátit na vrchol. Místo toho jsme dostali zmatený, překombinovaný a v konečném důsledku naprosto zpackaný pokus o oživení.
Zamotané klubko časových linií
Základní premisa Genisys zní na papíře zajímavě. Kyle Reese (Jai Courtney) je v roce 2029 poslán Johnem Connorem zpět do roku 1984, aby ochránil jeho matku Sáru. Jenže minulost, do které dorazí, není ta, kterou známe. Místo bezbranné servírky na něj čeká ostřílená bojovnice Sára Connor (Emilia Clarke), kterou od dětství vychovával a chránil přeprogramovaný Terminátor T-800 (Arnold Schwarzenegger), jemuž říká „Táta“.
Tento počáteční zvrat, který měl být svěžím vánkem, se okamžitě stává zdrojem chaosu. Film se zoufale snaží uctít ikonické momenty z původního filmu a zároveň je vymazat. Vidíme tak sice digitálně omlazeného Arnolda z roku 1984, ale scéna je rychle přerušena příchodem jeho starší verze. Tento přístup „sníst dort a zároveň si ho nechat“ nefunguje. Místo chytré pocty působí jako laciná nostalgická vábnička, která parazituje na genialitě originálu.
Největším hříchem scénáře je však jeho posedlost vysvětlováním. Postavy tráví neúměrné množství času tím, že si navzájem a hlavně divákovi vysvětlují, co se stalo, co se děje a co se stane v různých alternativních realitách. Dialogy jsou plné expozice o „bodech zlomu“, paradoxech a nových budoucnostech. Místo aby se děj přirozeně odvíjel, je nám neustále předkládán jako složitá a nezáživná prezentace. Výsledkem je příběh, který je tak zamotaný, že přestává dávat smysl a hlavně přestává bavit.
Postavy: Staré tváře, nové problémy
Návrat Arnolda Schwarzeneggera byl hlavním lákadlem filmu a je třeba uznat, že jeho role stárnoucího T-800, který se snaží o lidský úsměv, je jedním z mála světlých bodů. Jeho „Táta“ má jisté kouzlo a jeho interakce se Sárou přináší několik úsměvných momentů. Hláška „starý, ne zbytečný“ však rychle omrzí a jeho postava slouží spíše jako komická figurka než jako hrozivý stroj.
Bohužel, zbytek obsazení za ním silně pokulhává. Emilia Clarke je talentovaná herečka, ale její Sára Connor postrádá zoufalou sílu a vnitřní proměnu, kterou tak skvěle ztvárnila Linda Hamilton. Je nám představena jako hotová hrdinka, což jí ubírá jakýkoli zajímavý vývoj.
Největším castingovým přešlapem je však Jai Courtney v roli Kylea Reese. Jeho podání postrádá jakoukoli stopu charismatu, zranitelnosti a odhodlání, které z Reese v podání Michaela Biehna udělaly legendu. Je to generický akční hrdina bez duše. Chemie mezi ním a Emilií Clarke je prakticky nulová, takže jejich osudová romance, která je jádrem původního příběhu, působí naprosto nevěrohodně a nuceně.
A pak je tu ten největší a nejkontroverznější zvrat. John Connor (Jason Clarke), spasitel lidstva a symbol naděje, je přeměněn Skynetem na nového, technologicky pokročilého Terminátora T-3000. Toto rozhodnutí je nejen fackou všem fanouškům, ale především zradou celé mytologie. Z ikony odporu se stává hlavní záporák. Je to šokující zvrat jen pro efekt, který postrádá jakoukoli logiku a podkopává samotné základy příběhu, který se film snaží vyprávět.
Akce bez napětí a Genisys bez nápadu
Po technické stránce film nevypadá špatně. Vizuální efekty jsou na úrovni a některé akční scény, jako úvodní bitva v budoucnosti, mají své momenty. Problém je, že akce je sterilní a bez nápadu. Chybí jí fyzická syrovost a napětí, které definovaly Cameronovy filmy. Většina soubojů a honiček se utápí v záplavě digitálních efektů a působí spíše jako scény z videohry.
Samotný koncept Skynetu, který se zde skrývá pod názvem „Genisys“, je pak dalším důkazem scenáristické lenosti. Genisys je univerzální operační systém, který má propojit všechna zařízení na světě. Myšlenka, že se umělá inteligence skrývá v populární aplikaci, byla možná mírně aktuální v roce 2015, ale její provedení je neuvěřitelně naivní a hloupé. Už samotný název „Genisys“ s pravopisnou chybou působí spíše komicky než hrozivě.
Závěr: Franšíza terminována?
Terminator: Genisys je film, který se snažil být vším najednou. Chtěl být pokračováním, remakem i restartem. Ve své snaze zalíbit se všem se však stal jen chaotickým a nefunkčním hybridem. Nerespektuje odkaz originálů, klíčové postavy mění k nepoznání a ikonické momenty využívá jen jako prázdné kulisy.
Je to ukázkový příklad toho, jak by se nemělo přistupovat k oživování klasických značek. Místo silného příběhu a propracovaných postav vsadil na překombinovanou časovou smyčku a laciné zvraty. Výsledkem je film, který nejenže selhal v nastartování nové trilogie, ale také poškodil pověst jedné z největších sci-fi ság v historii. Tento pokus o oživení byl bohužel zpackaný od samého začátku.
Hodnocení: 3/10