Po letech vývojového pekla, několika změnách režisérů a kontroverzích spojených s hlavní hvězdou, film The Flash konečně dorazil do kin. Očekávání byla obrovská. Neměl to být jen další superhrdinský film, ale událost, která měla restartovat celé filmové univerzum DC, napravit minulé chyby a otevřít dveře nové, slibnější budoucnosti pod vedením Jamese Gunna a Petera Safrana. Měl to být emocionální, akcí nabitý a nostalgický triumf. Výsledek je bohužel mnohem komplikovanější a pro mnohé fanoušky představuje spíše promarněnou příležitost.
Příběh, který známe, ale jinak
Základní premisa filmu je silná a čerpá inspiraci z oblíbeného komiksového příběhu Flashpoint. Barry Allen (Ezra Miller) je sice nejrychlejším mužem na světě, ale nedokáže utéct své vlastní minulosti. Stále ho pronásleduje traumatická smrt jeho matky a nespravedlivé uvěznění jeho otce. V záchvatu zoufalství se rozhodne využít svou rychlost k něčemu, před čím ho varoval i samotný Batman: cestovat zpět v čase a změnit minulost.
Jak to tak v příbězích o cestování časem bývá, i malá změna způsobí katastrofální následky. Barry úspěšně zachrání svou matku, ale při návratu do současnosti se ocitne v alternativní realitě. V tomto světě neexistují žádní metalidé, Superman nikdy nedorazil na Zemi a generál Zod se svou armádou se chystá planetu zničit bez jakéhokoliv odporu.
Aby napravil, co způsobil, musí Barry vyhledat pomoc. Tu najde u mladší, bezstarostné verze sebe sama a u stárnoucího, zatrpklého a dávno vysloužilého Batmana, kterého s neskrývanou radostí ztvárnil Michael Keaton. Společně se pokusí osvobodit uvězněnou mimozemšťanku z Kryptonu, která by mohla být jejich jedinou nadějí.
Světlé momenty v multivesmíru
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že The Flash je film bez kladů. Některé jeho části fungují naprosto skvěle a naznačují, jaký potenciál se v projektu skrýval.
Dvojitá porce Ezry Millera
Navzdory všem kontroverzím mimo plátno je třeba uznat, že Ezra Miller podává ve filmu vynikající výkon, a to hned ve dvojroli. Dokáže skvěle odlišit původního, traumatizovaného Barryho od jeho mladší, naivní a komicky otravné verze z alternativní reality. Jejich vzájemná chemie je motorem velké části filmu a zdrojem většiny humoru. Miller zvládá jak komediální, tak i dramatické polohy a v klíčových momentech dokáže prodat emocionální jádro příběhu.
Návrat netopýří legendy
Největším lákadlem filmu byl bezpochyby návrat Michaela Keatona do role Batmana po více než třiceti letech. A je to návrat triumfální. Keaton do kostýmu vklouzne, jako by ho nikdy nesundal. Jeho Bruce Wayne je starší, unavenější a cyničtější, ale pod drsnou slupkou se stále skrývá hrdina, který je ochoten bojovat za správnou věc. Každá jeho scéna je lahůdkou, ať už pronáší ikonické hlášky, nebo se pouští do akce ve svém vylepšeném Batwingu. Pro mnoho diváků bude právě on tím nejlepším na celém filmu.
Nostalgie a fan service
Film je doslova napěchovaný odkazy a pomrknutími na předchozí DC adaptace. Režisér Andy Muschietti se zjevně bavil prozkoumáváním možností multivesmíru a servíruje fanouškům jednu lahůdku za druhou. Některá camea jsou očekávaná, jiná překvapivá a často vyvolají úsměv na tváři. Tyto momenty fungují jako zábavné zpestření, i když se občas zdá, že jsou pro příběh důležitější než samotný děj.
Kde se rychlost ztratila
Bohužel, pozitiva jsou silně podkopávána řadou zásadních problémů, které brání filmu v tom, aby se stal skutečně skvělým.
Katastrofální vizuální efekty
Největším a nejviditelnějším problémem filmu je kvalita jeho CGI. Na film s rozpočtem přes 200 milionů dolarů vypadají některé scény až šokujícím způsobem nedodělaně. Postavy působí jako gumové figurky z videohry staré deset let, pohyby jsou nepřirozené a celé sekvence, jako nechvalně proslulá scéna se zachraňováním miminek, vypadají spíše jako hrubý náčrt než finální produkt. Tento vizuální chaos neustále vytrhává diváka z děje a znehodnocuje i jinak dobře natočené akční scény. Je to selhání, které je u blockbusteru takového formátu neomluvitelné.
Zmatený a nevyvážený scénář
Zatímco emocionální jádro o vyrovnávání se se ztrátou je silné, scénář kolem něj je často chaotický. Pravidla multivesmíru jsou vágní a mění se podle toho, jak se to zrovna hodí příběhu. Třetí akt se zvrhne v generickou digitální bitvu, kde se ztrácí veškeré osobní sázky. Postava generála Zoda je tu jen jako fyzická překážka bez jakékoliv nové hloubky a hlavní záporák, tajemný Dark Flash, je trestuhodně nevyužitý a jeho odhalení postrádá potřebný dopad.
Reset, který nic nespravil
Největším selháním filmu je však nesplnění jeho hlavního úkolu: uklidit v DC univerzu. Místo toho, aby film poskytl čistý štít pro novou éru, končí způsobem, který zanechává ještě větší zmatek. Poslední scéna, která měla být vtipným pomrknutím, působí spíše jako zmatené rozhodnutí na poslední chvíli a popírá smysl celého restartu. Film tak nefunguje ani jako uspokojivé zakončení staré éry, ani jako smysluplný začátek té nové. Zůstává uvězněn někde mezi.
Závěr
The Flash je film plný protikladů. Je to snímek se srdcem na správném místě, který ale pohřbily technické nedostatky a nerozhodnost studia. Výkony Ezry Millera a především Michaela Keatona jsou skvělé a nostalgické momenty potěší, ale nedokážou zakrýt otřesné CGI a zmatený scénář. Místo aby se stal spasitelem DC univerza, je The Flash spíše jeho smutným epitafem. Je to film o snaze napravit minulost, který bohužel sám působí jako chyba, kterou by někdo v budoucnu měl napravit. Pro fanoušky Keatona je to povinnost, ostatní by měli svá očekávání držet hodně při zemi, celkem si zaslouží hodnocení 57 %.