Český jazyk je neuvěřitelně bohatý a tvárný systém. Jedním z klíčových důvodů této rozmanitosti je schopnost tvořit nová slova. Tento proces, známý jako tvoření slov neboli slovotvorba, nám umožňuje pojmenovávat nové skutečnosti, vyjadřovat jemné významové odstíny a neustále obohacovat naši slovní zásobu. Pojďme se podívat na tři hlavní způsoby, jak v češtině nová slova vznikají: odvozování, skládání a zkracování.
Odvozeniny (derivace)
Odvozování je nejčastějším způsobem tvoření nových slov v češtině. Princip je jednoduchý: vezmeme existující slovo, které nazýváme slovo základové, a pomocí slovotvorných prvků z něj vytvoříme slovo nové, odvozené. Těmito prvky jsou především předpony a přípony.
- Předpony (prefixy) se připojují na začátek slova základového a mění jeho význam. Například ze slova les můžeme pomocí předpony pra- vytvořit slovo prales (původní, starý les). Dalšími běžnými předponami jsou ne- (negace – nekuřák), vy- (směr ven – vyletět), pře- (překonání míry – přesolit) nebo sou- (společnost – souhlas).
- Přípony (sufixy) se připojují na konec slovotvorného základu (části slova, která nese význam) a často mění i slovní druh. Ze slovesa učit tak můžeme pomocí přípony -tel vytvořit podstatné jméno učitel. Z podstatného jména ryba zase pomocí přípony -ář vznikne rybář. Přípony nám umožňují tvořit názvy povolání (zedník), vlastností (rychlost), míst (letiště), přechýlené tvary (doktorka) a mnoho dalšího.
Kombinací těchto postupů vznikají celé slovní čeledi – skupiny slov odvozených od jednoho kořene, jako například: hrad -> hradní, hradba, podhradí, hradit, ohradit, zahradit, zahrada, zahrádka.
Složeniny (kompozice)
Druhým významným způsobem je skládání, při kterém nová slova vznikají spojením dvou nebo více slovních základů (kořenů). Výsledné slovo se nazývá složenina. V češtině rozlišujeme dva hlavní typy složenin:
- Složeniny vlastní (pravé) U těchto složenin jsou slovní základy spojeny pomocí spojovacího vokálu, nejčastěji -o-, méně často -e- nebo -i-. První část složeniny se v tomto tvaru samostatně nevyskytuje.
- Příklady: velk-o-město, rop-o-vod, zem-ě-pis, děj-e-pis, prav-i-pis.
- Složeniny nevlastní (spřežky) Tyto složeniny vznikají prostým spojením celých slov, která by mohla stát vedle sebe i jako samostatná slova ve větě. Často vznikají ustálením slovních spojení. První část si zachovává svůj původní tvar a nespojuje se vokálem.
- Příklady: pravděpodobný (vzniklo ze spojení pravdě podobný), okamžik (mžik oka), trojúhelník, slovutný.
Skládání je typické pro odbornou terminologii (např. tlakoměr, vodoléčba), ale i pro běžnou mluvu (autoškola, maloměsto).
Zkratky a zkratková slova
V moderní době, která klade důraz na rychlost a efektivitu, hraje stále větší roli zkracování. Tento proces nám umožňuje zkrátit víceslovná pojmenování do úspornější podoby.
- Zkratky (iniciálové) Vznikají z prvních písmen slov ve víceslovném názvu. Čteme je jako jednotlivá písmena a neskloňujeme je. Za zkratkou tvořenou z počátečních písmen jednoho slova píšeme tečku (p. – pan, atd. – a tak dále). U zkratek víceslovných názvů se tečka obvykle nepíše (ČR – Česká republika, EU – Evropská unie, OSN – Organizace spojených národů).
- Zkratková slova (akronymy) Tato slova vznikají spojením počátečních písmen nebo slabik víceslovného názvu. Na rozdíl od zkratek je nehláskujeme, ale čteme je jako jedno slovo. Chovají se jako běžná podstatná jména – skloňujeme je a píšeme je s velkým počátečním písmenem (pokud jde o vlastní název).
- Příklady: Čedok (z Česká dopravní kancelář), Sazka (Sázková kancelář), DAMU (Divadelní akademie múzických umění).