Základní informace o díle
- Název díla: Všechny řitě světa i ta má
- Autor: Bohumil Hrabal
- Literární druh: epika
- Literární žánr: autobiografická próza, samizdatová próza
- Literární období: česká literatura 2. poloviny 20. století
- Rok vzniku: 1974–1975
- Způsob vydání: samizdat
- Místo děje: Praha, Kersko, autorovo soukromí
- Doba děje: normalizační období
O autorovi
Bohumil Hrabal patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům 20. století a k autorům, kteří zásadně proměnili podobu moderní prózy. Jeho tvorba je založena na osobitém vypravěčském stylu, pábitelství, dlouhých souvětích a schopnosti spojovat groteskní humor s hlubokou existenciální reflexí.
V období normalizace byl Hrabal výrazně omezen cenzurou a oficiálně publikoval jen výjimečně. Mnohé texty proto vznikaly v samizdatu a měly intimnější, otevřenější a často provokativní charakter. Autor se v nich obrací sám k sobě, bilancuje svůj život, literární dráhu a vlastní selhání.
V tomto období se Hrabal stále častěji zabývá tématy tělesnosti, stárnutí, smrti a lidské ubohosti. Nevyhýbá se vulgaritám, protože je chápe jako součást skutečného života a jako prostředek, jak strhnout masku falešné důstojnosti. Text Všechny řitě světa i ta má je jedním z nejradikálnějších projevů této polohy.
Vznik a charakteristika díla
Text vznikl v době, kdy byl autor vystaven tlaku režimu a pocitu společenského vyřazení. Hrabal zde reaguje na vlastní izolaci, zákaz publikování a ztrátu veřejného hlasu. Dílo má podobu osobní zpovědi, která je záměrně provokativní a místy až brutálně otevřená.
Název díla je záměrně vulgární. Slouží jako metafora totální demaskace světa, v němž si všichni lidé navzdory společenským rolím nesou stejnou tělesnou a existenciální podstatu. Hrabal tím odmítá pokrytectví, pózu a falešnou vznešenost.
Téma a motivy
- tělesnost a vulgarita
- ponížení a sebeponížení
- stárnutí a smrt
- samota spisovatele
- normalizační útlak
- demaskace společnosti
- psaní jako akt odporu
Hlavní myšlenka díla
Hlavní myšlenkou textu je, že žádná společenská role, moc ani autorita nedokáže zakrýt základní lidskou skutečnost: tělesnost, konečnost a směšnost lidské existence. Hrabal se vysmívá pocitu výjimečnosti a ukazuje, že všichni lidé jsou si v podstatě rovni ve své ubohosti i zranitelnosti.
Autor zároveň využívá sebeponížení jako obranný mechanismus. Tím, že sám sebe zbavuje důstojnosti, bere ji i moci, která by ho chtěla pokořit.
Vypravěč a subjekt
Vypravěčem je autor sám, který vystupuje otevřeně, bez stylizace a bez snahy o sympatie čtenáře. Je sebekritický, ironický a místy až masochistický.
Subjekt se neprezentuje jako oběť, ale jako někdo, kdo si je vědom vlastních slabostí a dokáže je pojmenovat. Tato otevřenost dává textu autenticitu a existenciální váhu.
Obsah díla
Text nemá klasický děj. Je tvořen proudem úvah, vzpomínek, asociací a ironických komentářů k autorovu životu, tělu a společenskému postavení. Hrabal se vrací ke svému stáří, nemocem a pocitu, že je režimem i společností odklizen na okraj.
Významnou roli hraje motiv těla jako připomínky lidské konečnosti. Tělesné funkce, které jsou běžně tabuizovány, jsou zde vystaveny bez ostychu. Autor tím boří hranici mezi soukromým a veřejným a ukazuje, že stud je společenský konstrukt.
Text je zároveň reflexí psaní samotného. Hrabal se ptá, zda má literatura smysl v prostředí, kde je umlčována. Odpovědí je samotný akt psaní, který se stává formou odporu a uchování identity.
Kompozice
Kompozice je zcela volná, fragmentární a asociativní. Text působí jako nepřerušovaný proud myšlenek, který se neřídí logickou stavbou, ale emocionálním a myšlenkovým tokem.
Tato neuspořádanost odpovídá vnitřnímu stavu autora a atmosféře doby.
Jazyk a styl
Jazyk je expresivní, vulgární a provokativní. Hrabal záměrně porušuje jazykové i společenské normy. Vulgarismy nejsou samoúčelné, ale slouží k zesílení významu.
Styl kombinuje grotesku, sebeironii a existenciální meditaci. Text osciluje mezi smíchem a beznadějí, což je pro Hrabalovu pozdní tvorbu typické.
Literární směr a kontext
Dílo patří k samizdatové a undergroundové literatuře normalizačního období. Navazuje na existenciální prózu a literaturu odporu, která odmítá oficiální jazyk moci.
Význam díla
Všechny řitě světa i ta má je jedním z nejradikálnějších Hrabalových textů. Má zásadní význam pro pochopení jeho pozdní tvorby a vztahu k moci, tělu a vlastní smrtelnosti. Jde o text, který provokuje, ale zároveň odhaluje hlubokou pravdu o lidské existenci.