Základní informace o díle
- Název díla: Zabiják
- Autor: Émile Zola
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román
- Literární období: světová literatura 19. století
- Směr: naturalismus
- Rok vydání: 1877
- Cyklus: Rougon-Macquartové
- Místo děje: Paříž, dělnické čtvrti
- Doba děje: polovina 19. století
O autorovi
Émile Zola patří k nejvýznamnějším představitelům světového realismu a je považován za zakladatele literárního naturalismu. Ve své tvorbě se snažil zobrazit člověka jako bytost ovlivněnou dědičností, prostředím a společenskými podmínkami. Literaturu chápal téměř vědecky, jako prostředek zkoumání lidského chování.
Zola se dlouhodobě zajímal o sociální otázky, chudobu, alkoholismus, rozklad rodin a morální úpadek společnosti. Jeho romány často vyvolávaly pobouření, protože bez příkras zobrazovaly ošklivé a nepohodlné stránky života, které si tehdejší společnost nepřála vidět.
Nejrozsáhlejším Zolovým projektem je dvacetidílný románový cyklus Rougon-Macquartové, v němž autor sleduje osudy jedné rodiny napříč generacemi. Cílem cyklu bylo ukázat, jak se dědičné sklony a společenské prostředí projevují v životech jednotlivých členů rodu. Zabiják je jedním z nejznámějších a nejdrastičtějších románů tohoto cyklu.
Zola byl také výraznou veřejnou osobností. Proslul svým otevřeným postojem v aféře Dreyfus, kdy se postavil na obranu nespravedlivě odsouzeného důstojníka. Jeho angažovanost dokazuje, že mu nešlo jen o literaturu, ale i o spravedlnost a pravdu.
Vznik a charakteristika díla
Román Zabiják se soustředí na prostředí pařížské dělnické třídy a na ničivý vliv alkoholu na lidský život. Název díla označuje hospodu, kde se lidé pomalu a nenápadně „zabíjejí“ pitím laciného alkoholu.
Zola zde důsledně uplatňuje principy naturalismu. Postavy nejsou idealizovány, autor otevřeně popisuje bídu, násilí, špínu, nemoci i morální rozklad. Román působí jako sociální studie, která sleduje, jak se původně slušní lidé postupně propadají na dno.
Téma a motivy
- alkoholismus a jeho důsledky
- chudoba a sociální nerovnost
- rozpad rodiny
- dědičnost a prostředí
- násilí a brutalita
- bezvýchodnost života dělnické třídy
Hlavní myšlenka díla
Hlavní myšlenkou románu je, že člověk není plně pánem svého osudu. Je silně ovlivněn prostředím, v němž žije, a dědičnými sklony, které si nese z minulosti. Alkohol a chudoba zde fungují jako síly, které systematicky ničí lidské životy.
Zola zároveň kritizuje společnost, která nechává dělníky žít v nelidských podmínkách a nenabízí jim žádnou skutečnou cestu ven.
Postavy
Gervaise Macquartová
Hlavní postava románu. Na začátku je pracovitá, spořádaná a touží po klidném životě. Snaží se vymanit z chudoby poctivou prací. Postupně však podléhá alkoholu a ztrácí své morální zásady. Je příkladem toho, jak prostředí dokáže zničit člověka, který původně měl dobré úmysly.
Étienne Lantier
Syn Gervaise, který se později objeví v jiném románu cyklu. V Zabijákovi představuje dítě, které vyrůstá v prostředí bídy, násilí a alkoholu, což formuje jeho další život.
Auguste Lantier
První partner Gervaise. Nezodpovědný a lehkomyslný muž, který rodinu opouští. Jeho chování přispívá k nejistotě a strachu, jež Gervaise provázejí.
Coupeau
Zpočátku slušný a pracovitý muž, který se stane Gervaisiným manželem. Po pracovním úrazu propadne alkoholu. Postupně se mění v násilníka, který rodinu fyzicky i psychicky ničí.
Vedlejší postavy
Román je plný dělníků, sousedů a známých, kteří vytvářejí obraz celé čtvrti. Každá z těchto postav představuje jiný stupeň úpadku a přispívá k bezútěšné atmosféře prostředí.
Děj románu
Příběh začíná příchodem Gervaise do Paříže, kde ji opustí její partner Lantier a zanechá ji bez prostředků a s dětmi. Gervaise se ocitá na okraji společnosti, ale odmítá se vzdát. Najde si práci jako pradlena a postupně se snaží vybudovat stabilní život.
Seznámí se s Coupeauem, s nímž se provdá. Zpočátku jejich manželství funguje dobře. Gervaise je pracovitá, šetří peníze a splní si sen o vlastní prádelně. Zdá se, že se jí podařilo uniknout osudu, který potkal mnoho jiných dělníků.
Zlom nastává ve chvíli, kdy Coupeau utrpí úraz při práci. Není schopen pracovat a postupně propadá zahálce a alkoholu. Hospody se stávají jeho druhým domovem a pití začne ovlivňovat celý rodinný život.
Gervaise zpočátku odmítá alkohol, ale pod tlakem okolí a vlastních starostí začne pít také. Rodinná situace se zhoršuje, peníze mizí, prádelna upadá a domácnost se rozpadá. Do jejich života se vrací Lantier, který situaci ještě zhoršuje.
Alkoholismus vede k násilí, ponížení a naprostému úpadku. Coupeau se stává agresivním, Gervaise ztrácí důstojnost a děti vyrůstají v prostředí chaosu a bídy. Rodina se postupně propadá na úplné dno společnosti.
Závěrečné části románu ukazují naprostý rozklad. Postavy žijí v extrémní chudobě, ztrácejí lidskost a umírají v zapomnění. Děj nepřináší vykoupení, ale důsledně dovádí naturalistickou koncepci až do krajnosti.
Kompozice a vypravěč
Kompozice románu je převážně lineární. Sleduje postupný úpadek hlavní hrdinky a její rodiny. Děj je vystavěn jako pomalý a neodvratný pád.
Vypravěč je er-formový a vystupuje jako nezúčastněný pozorovatel, který popisuje dění bez emocí, což ještě zesiluje drsnost textu.
Jazyk a styl
Jazyk je syrový, plný hovorových výrazů a slangových obratů. Zola využívá detailní popisy prostředí i fyzických stavů postav.
Styl je naturalistický, bez idealizace. Autor se nevyhýbá nepříjemným a šokujícím scénám, které mají čtenáře konfrontovat s realitou.
Literární směr a kontext
Zabiják je typickým dílem naturalismu. Navazuje na realistickou tradici, ale posouvá ji k ještě větší otevřenosti a důrazu na biologické a sociální vlivy.
Román silně ovlivnil další vývoj sociálně kritické literatury a dodnes je považován za jeden z nejvýraznějších obrazů alkoholismu v literatuře.
Význam díla
Zabiják patří k nejzásadnějším románům Émila Zoly. Je ceněn pro svou sociální kritiku, psychologickou hloubku a nekompromisní pohled na realitu života chudých vrstev.