Jazyk je živý organismus. Neustále se vyvíjí, přejímá nová slova a ta stará odkládá do zapomnění. Občas je to ale škoda. V archivech češtiny se totiž skrývají poklady, které by naší každodenní mluvě dodaly šmrnc a přesnost. Pojďme se na pár takových zapomenutých slov podívat.
Libovůně
Představte si vůni čerstvě upečeného chleba, ranní kávy nebo letního deště. Místo slova „vůně“ nebo „aroma“ bychom mohli použít kouzelné slovo libovůně. Zní poeticky a přesně vystihuje ten příjemný pocit, který v nás hezká vůně vyvolává. „Ta libovůně z kuchyně mě přilákala dolů.“ Zní to skvěle, že?
Prostořeký
Znáte někoho, kdo říká věci na rovinu, bez obalu a někdy až trochu drze? Přesně takový člověk je prostořeký. Je to dokonalý výraz pro upřímnost, která se nebojí překročit hranice slušnosti. Místo dlouhého popisu „on ti prostě řekne všechno do očí“ stačí říct: „Byl to prostořeký komentář, ale pravdivý.“
Klevetit
Dneska „drbeme“ nebo „gossipujeme“. Dříve se ale klevetilo. Toto slovo má v sobě nádech starých časů a sousedských sešlostí na pavlači. Zní o něco méně zákeřně než pomlouvání a spíše evokuje nevinné sdílení společenských novinek. „Sousedky se sešly na dvorku, aby si trochu zaklevetily.“
Hbitý
Slovo hbitý sice ještě úplně nevymizelo, ale používá se čím dál méně. A to je škoda. Popisuje nejen fyzickou rychlost a mrštnost, ale i pohotovost mysli. Můžeme mít hbité prsty při psaní na klávesnici, ale také hbitý úsudek při řešení problému. Je to elegantní a všestranné přídavné jméno.
Oživení těchto slov by mohlo naši komunikaci obohatit. Nejde o to mluvit archaicky, ale spíše o využití krásy a přesnosti, kterou nám náš vlastní jazyk nabízí. Co myslíte, nedali byste některému z nich šanci?