Základní informace o díle
- Název díla: Závěť
- Autor: Franz Kafka
- Literární druh: epika
- Literární žánr: krátká próza (povídka)
- Literární období: světová literatura 1. poloviny 20. století
- Směr: existencialismus, expresionismus
- Rok vzniku: 1914
- Místo děje: blíže neurčené město
- Doba děje: neurčena
O autorovi
Franz Kafka byl německy píšící spisovatel židovského původu, který většinu života prožil v Praze. Patří k nejvýznamnějším autorům světové literatury 20. století. Ve své tvorbě se zaměřoval na pocity odcizení, bezmoci jednotlivce, strachu z autority a nesmyslnosti světa.
Typickým rysem jeho děl je takzvaná kafkovská atmosféra, tedy svět plný nejasných pravidel, nepochopitelné moci a absurdních situací. Hrdinové jeho próz se často ocitají v konfliktech, kterým nerozumí a proti nimž se nemohou účinně bránit.
Kafka si přál, aby byla většina jeho děl po smrti zničena, což jeho přítel Max Brod nerespektoval. Díky tomu se jeho díla dochovala a získala světový význam.
Vznik a charakteristika díla
Povídka Závěť patří mezi Kafkovy kratší prózy a je typickým příkladem jeho stylu. Dílo má symbolický a alegorický charakter a lze jej vykládat různými způsoby.
Text se zaměřuje na vztah jednotlivce k autoritě a moci, na pocit povinnosti a na neschopnost člověka vymanit se z role, která mu byla přidělena.
Téma a motivy
- autorita a moc
- bezmoc jednotlivce
- povinnost a poslušnost
- vina a odpovědnost
- absurdita světa
- odcizení člověka
Hlavní myšlenka díla
Hlavní myšlenkou povídky je ukázat, jak člověk podléhá autoritě, aniž by si byl jistý její legitimností. Jedinec se podřizuje příkazům, i když jim nerozumí a neví, zda mají smysl.
Dílo poukazuje na to, že lidé často přijímají vinu a odpovědnost za něco, co sami nezpůsobili, pouze proto, že jim to bylo přikázáno.
Postavy
Vypravěč
Hlavní postava a zároveň vypravěč. Je to muž, který byl pověřen plněním vůle zemřelého. Jedná poslušně, bez odporu a nepokouší se autoritu zpochybnit. Je symbolem člověka, který se nedokáže vzepřít moci.
Zemřelý
Postava, která je sice mrtvá, ale její vůle nadále ovládá jednání živých. Představuje absolutní autoritu, jejíž smysl nelze pochopit, ale přesto je respektována.
Děj díla
Vypravěč je pověřen splněním závěti zemřelého, který mu uložil úkol, aby předal důležité poselství. Toto poselství má být určeno jinému člověku, který žije daleko a je těžko dosažitelný.
Vypravěč se vydává na cestu, ale brzy si uvědomuje, že splnění úkolu je téměř nemožné. Cesta je komplikovaná, plná překážek a nikdy nekončících zdržení. Navzdory tomu se vypravěč neodvažuje úkol vzdát.
Postupně se ukazuje, že samotné poselství možná nikdy nebude doručeno. Smysl závěti zůstává nejasný a čtenář si klade otázku, zda úkol vůbec kdy mohl být splněn. Děj tak zdůrazňuje absurditu situace a bezmoc jednotlivce.
Kompozice a vypravěč
Dílo má jednoduchou, lineární kompozici. Vyprávění je vedeno v ich-formě, což posiluje pocit osobního prožitku a bezmoci hlavní postavy.
Text je krátký, ale významově velmi hutný. Autor využívá symboly a nedořečenost, která nutí čtenáře k interpretaci.
Jazyk a styl
Jazyk je věcný, úsporný a přesný. Autor nepoužívá emocionální popisy, což ještě více zesiluje pocit chladné absurdity.
Typickým rysem je nejasnost významů a otevřený konec, který je pro Kafkovu tvorbu charakteristický.
Literární směr a kontext
Dílo je řazeno k existencialismu a expresionismu. Vyjadřuje úzkost člověka v moderním světě, kde jednotlivci nerozumějí systémům, které je ovládají.
Význam díla
Závěť je významná jako typická ukázka Kafkovy krátké prózy. Přestože je text krátký, obsahuje zásadní témata moderní literatury.
Dílo je často vykládáno jako metafora vztahu člověka k moci, společnosti nebo dokonce k Bohu.