Závorky slouží k doplnění, upřesnění nebo vysvětlení informace v textu. V češtině rozlišujeme tři základní typy závorek: kulaté, hranaté a složené. Každé z nich mají své ustálené použití.
Kulaté závorky ( )
Kulaté závorky se používají nejčastěji. Vkládáme do nich doplňující informace, které nejsou pro základní význam věty nezbytné.
Příklad:
Karel IV. (1316–1378) byl český král a římský císař.
Používají se také pro vysvětlivky, zkratky nebo alternativní vyjádření.
Hranaté závorky [ ]
Hranaté závorky se uplatňují především v odborných a citovaných textech. Slouží k označení zásahů autora do citace, doplnění chybějících slov nebo vysvětlení kontextu.
Příklad:
„Byl to [Karel IV.], kdo položil základy univerzity.“
Používají se také v jazykovědě, informatice a při zápisu alternativ.
Složené závorky { }
Složené závorky se v běžném souvislém textu vyskytují jen zřídka. Nejčastěji se používají v matematice, informatice a logických zápisech.
Příklad:
Množina A = {1, 2, 3}
V publicistických nebo literárních textech se složené závorky obvykle nepoužívají.
Mezery a interpunkce
Závorka se píše těsně k textu, bez mezery mezi závorkou a slovem uvnitř. Mezera se píše až za závorkou, pokud následuje další část věty.
Příklad:
Text (doplňující informace) pokračuje dál.