| Položka | Informace |
|---|---|
| Název díla | Saturnin |
| Autor | Zdeněk Jirotka |
| Literární druh | epika |
| Literární žánr | humoristický román, společenská próza |
| Rok vydání | 1942 |
| Literární směr | česká meziválečná a protektorátní próza s důrazem na humor, ironii a konverzační styl |
| Téma | – střet klidného života s řízeným chaosem – humor v mezilidských vztazích – kritika maloměšťáctví, omezenosti a společenských konvencí |
| Motivy | – služebník a pán – teta Kateřina a její neustálé citování přísloví – pobyt na venkově a izolace od civilizace – převrácení společenských rolí – ironie, nadsázka, slovní humor |
| Prostředí | – měšťanské prostředí – vila dědečka na venkově – atmosféra první poloviny 20. století |
| Čas | první polovina 20. století, soudobé autorovi |
| Kompozice | – chronologická s četnými odbočkami – členění do kapitol – epizodická výstavba děje |
| Vypravěč | ich-forma; vypravěčem je hlavní postava, mladý muž zaměstnávající Saturnina |
| Jazyk | – spisovný, vytříbený a stylizovaný – bohatý na ironii, slovní hříčky a bonmoty – časté dialogy – využití kontrastu mezi uhlazeným vyjadřováním a absurdními situacemi |
| Hlavní myšlenka | – humor a duchapřítomnost pomáhají odhalovat lidskou malost – život je pestřejší a snesitelnější díky nadhledu, fantazii a schopnosti nebrat vše příliš vážně |
-
Kontext díla v české literatuře
- Saturnin patří k nejznámějším českým humoristickým románům 20. století.
- Zdeněk Jirotka navázal na tradici inteligentního humoru, jemné ironie a konverzační komiky.
- Dílo bývá často srovnáváno s anglickou humoristickou literaturou, zejména s tvorbou P. G. Wodehouse, především kvůli vztahu pána a sluhy a lehkosti vyprávění.
- Román vznikl v době okupace, a právě proto měl pro čtenáře i význam únikové, odlehčující četby.
-
Děj díla
- Vypravěčem je mladý, spíše nenápadný muž z dobré společnosti, který si najme neobvyklého sluhu Saturnina.
- Saturnin od samého začátku převrací běžný pořádek naruby a zasahuje svému pánovi do života s odzbrojující samozřejmostí.
- Vypravěč se pohybuje mezi několika výraznými postavami: laskavým dědečkem, rozumnou a sympatickou slečnou Barborou, protivným Miloušem a nesnesitelně upovídanou tetou Kateřinou.
- Zásadní část děje se odehrává ve vile dědečka, kam se skupina postav uchýlí a kde kvůli přírodním komplikacím zůstane na delší dobu odříznuta od okolního světa.
- Izolované prostředí zvýrazňuje charaktery jednotlivých postav a vytváří prostor pro řadu komických situací, slovních přestřelek i drobných intrik.
- Saturnin svými nápady nenápadně pomáhá vypravěči sbližovat se se slečnou Barborou a zároveň usvědčuje ostatní z hlouposti, sobectví nebo zbabělosti.
- Teta Kateřina neustále používá přísloví a často je komolí nebo aplikuje nevhodně, čímž vzniká významná část slovního humoru románu.
- Milouš, který se snaží působit důležitě a statečně, v krizových chvílích selhává a stává se terčem ironie.
- Postupně se ukazuje, že vypravěč dospívá k větší rozhodnosti a přestává být pouze pasivním pozorovatelem Saturninových akcí.
- Děj směřuje k citovému sblížení vypravěče se slečnou Barborou a k potvrzení toho, že lidská pohotovost, inteligence a humor mají větší cenu než prázdná společenská nadutost.
-
Kompozice a výstavba
- Román je vystavěn jako sled epizod, které spojuje osoba vypravěče a Saturnina.
- Vedle hlavní dějové linie se objevují četné odbočky, úvahy, vzpomínky a drobné historky.
- Komický účinek často vzniká opakováním motivů, zejména přísloví tety Kateřiny nebo Saturninových nečekaných zásahů.
- Důležitou roli hraje kontrast mezi klidným, uhlazeným stylem vypravěče a absurdností popisovaných událostí.
- Napětí není budováno dramatickými zvraty, ale spíše očekáváním další neobvyklé situace a slovní pointy.
-
Vypravěč a způsob vyprávění
- Vyprávění je vedeno v ich-formě, takže čtenář sleduje události očima hlavního hrdiny.
- Vypravěč působí kultivovaně, zdrženlivě a často komentuje dění s jemnou ironií.
- Právě jeho uměřený tón zesiluje komiku, protože i velmi absurdní události popisuje s vážnou tváří.
- Subjektivní pohled vypravěče zároveň určuje, jak jsou ostatní postavy hodnoceny.
- Text stojí především na dialogu, situační komice a komentářích, nikoli na psychologické hloubce v modernistickém smyslu.
-
Jazykové prostředky
- Jazyk románu je kultivovaný, spisovný a stylisticky vytříbený.
- Autor využívá:
- ironii a jemný sarkasmus,
- slovní humor a bonmoty,
- kontrast mezi vznešeným vyjadřováním a banální situací,
- komiku založenou na opakování,
- parodii společenského chování a klišé.
- Významným jazykovým prvkem jsou promluvy tety Kateřiny, která zaplavuje okolí příslovími, pořekadly a jejich nepřesnými obměnami.
- Saturnin často mluví klidně a věcně, a právě tato věcnost zvyšuje absurdní účinek jeho činů.
- Styl je čtivý, svižný a založený na přesném načasování point.
-
Postavy
- Vypravěč
- mladý muž z dobré společnosti, jehož jméno v románu nehraje hlavní roli
- na začátku spíše zdrženlivý, nerozhodný a pasivní
- má smysl pro slušnost, kultivovanost a klid
- pod vlivem Saturnina postupně získává větší jistotu a rozhodnost
- Saturnin
- sluha hlavního hrdiny, ale současně hybatel děje
- inteligentní, pohotový, nápaditý a nekonvenční
- záměrně vytváří neobvyklé situace, aby odhalil charaktery lidí
- je zosobněním aktivního humoru, fantazie a životní energie
- Slečna Barbora
- mladá žena, do níž se vypravěč zamiluje
- inteligentní, pohotová, samostatná a sympatická
- na rozdíl od jiných postav rozumí Saturninovu humoru a dovede na něj reagovat
- představuje ideál partnerky pro vypravěče
- Dědeček
- starší pán, autorita rodiny a majitel vily
- moudrý, laskavý, klidný a spravedlivý
- má smysl pro humor a nadhled
- působí jako protipól malichernosti ostatních postav
- Teta Kateřina
- příbuzná, která neustále mluví a zasahuje do všeho
- charakteristická nekonečným citováním přísloví, často nepřesně nebo nevhodně použitých
- komická, sebestředná a únavná, přesto literárně velmi výrazná
- představuje karikaturu člověka, který chce působit moudře, ale odhaluje spíše omezenost
- Milouš
- syn tety Kateřiny
- namyšlený, rozmazlený, samolibý a zbabělý
- snaží se vystupovat jako schopný a důležitý muž, ale opakovaně selhává
- často je využit jako terč ironie a kritiky slabého charakteru
- Doktor Vlach
- rodinný přítel a pozorovatel lidského chování
- inteligentní, ironický a zkušený
- vyniká svými úvahami o lidech, společnosti a životních situacích
- vnáší do textu další vrstvu konverzačního humoru a nadhledu
- Vypravěč
-
Hlavní tematické roviny
- Humor jako způsob poznání lidí
- komické situace nefungují jen pro pobavení, ale odhalují skutečné charaktery postav
- v krizových nebo nezvyklých chvílích se ukazuje, kdo má odvahu, rozum a velkorysost
- Kritika maloměšťáctví a společenské omezenosti
- terčem humoru jsou lidé, kteří lpějí na konvencích, frázích a vlastním pohodlí
- autor zesměšňuje povrchní důležitost, plané moralizování i přehnanou sebestřednost
- Střet řádu a tvořivého chaosu
- vypravěč na počátku preferuje klid a spořádanost
- Saturnin do jeho života přináší chaos, který však paradoxně vede k lepšímu poznání sebe sama i druhých
- Láska a osobní zrání
- citová linie mezi vypravěčem a slečnou Barborou není přehnaně romantická, ale působí přirozeně a jemně
- vypravěč se postupně učí jednat samostatněji a odvážněji
- Humor jako způsob poznání lidí
-
Znaky humoru v díle
- situační komika založená na nečekaných událostech
- konverzační humor a duchaplné dialogy
- nadsázka a zveličení některých povahových vlastností
- opakování typických motivů a hlášek
- parodie na „seriózní“ společenské vystupování
- komika vznikající z doslovného chápání nebo nevhodného užívání přísloví
-
Interpretace názvu
- Název nese jméno ústřední postavy, která je skutečným motorem děje.
- Přestože vypravěčem je jeho pán, právě Saturnin nejvýrazněji utváří atmosféru románu i jednání ostatních.
- Název upozorňuje na to, že nejde o tradiční příběh služebníka v podřízené roli, ale o postavu, která svou aktivitou všechny převyšuje.
-
Možné využití u maturity
- Román se hodí k rozboru humoristické prózy a jazykové komiky.
- Lze na něm ukázat:
- ich-formu vyprávění,
- epizodickou kompozici,
- funkci dialogu,
- charakterizační význam jazykových prostředků,
- kritiku lidských slabostí prostřednictvím humoru.
- Při ústním rozboru je vhodné zdůraznit zejména postavy Saturnina, tety Kateřiny a doktora Vlacha, protože právě oni výrazně formují styl i myšlenkové vyznění knihy.