Literárně-historický kontext
Pro pochopení komedie Zdravý nemocný je nutné zasadit ji do kontextu francouzského klasicismu 17. století, kdy divadlo plnilo nejen zábavnou, ale i výrazně kritickou a výchovnou funkci.
Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin, 1622–1673)
Molière patří k nejvýznamnějším dramatikům světové literatury a je hlavním představitelem francouzské klasické komedie. Ve svých hrách ostře kritizoval lidské slabosti, pokrytectví, společenské nešvary a falešnou morálku. Jeho díla často vyvolávala odpor u církve i lékařských kruhů, protože se nebál zesměšňovat autority.
Komedie Zdravý nemocný byla napsána roku 1673 a je Molièrovým posledním dílem. Autor během čtvrtého uvedení hry na jevišti zkolaboval a krátce poté zemřel. Tento fakt dodává hře zvláštní tragický rozměr, protože autor v ní zesměšňuje lékaře a posedlost nemocemi, zatímco sám byl vážně nemocný.
Společensko-historické pozadí
Děj hry vzniká v době, kdy lékařství nebylo založeno na vědeckých poznatcích, ale spíše na zastaralých teoriích, latinských poučkách a dogmatech. Lékaři často předepisovali neúčinné nebo škodlivé postupy, například nadměrné pouštění žilou nebo podávání projímadel.
Zároveň šlo o společnost, kde měly velkou váhu sňatky z rozumu a majetkové kalkuly. Manželství často nesloužilo k lásce, ale k zajištění postavení a výhod.
Celková charakteristika díla
- Literární druh: drama
- Literární žánr: komedie, satirická komedie
- Forma: próza s veršovanými pasážemi
- Počet dějství: tři
Charakteristika díla
Zdravý nemocný je komedie, která kritizuje především falešné lékařství, hypochondrii a lidskou hloupost. Molière zde využívá komiku slovní, situační i charakterovou.
Hlavní postavou je Argon, bohatý měšťan posedlý svým zdravím, který se považuje za těžce nemocného, ačkoliv je ve skutečnosti relativně zdráv. Jeho posedlost nemocemi ovlivňuje život celé rodiny.
Rozbor díla
Téma a motivy
Hlavním tématem hry je hypochondrie a slepá důvěra v autority. Molière poukazuje na to, jak snadno se člověk může stát obětí vlastních obav a jak nebezpečné je, když se kritické myšlení nahrazuje poslušností.
Významným tématem je také konflikt mezi rozumem a dogmaty, mezi skutečným citem a vypočítavostí.
Hlavní motivy:
- nemoc a zdraví
- hypochondrie
- falešné lékařství
- manželství z rozumu
- peníze a dědictví
- rozum versus autorita
Postavy
Argon
Hlavní postava hry. Bohatý měšťan posedlý představou, že je vážně nemocný. Neustále počítá léky, klystýry a projímadla. Je sobecký, manipulovatelný a ochotný obětovat štěstí své dcery, jen aby měl lékaře v rodině. Představuje karikaturu hypochondra a člověka bez kritického myšlení.
Angelika
Argonova dcera. Mladá dívka, která je otcem nucena vzít si lékaře Tomáše Diaforia, přestože miluje Kleanta. Představuje hlas citu, přirozenosti a lidskosti.
Bělina
Argonova druhá manželka. Vypočítavá a falešná žena, která se stará o Argona pouze kvůli dědictví. Je symbolem pokrytectví a zištnosti.
Toinetta
Služka, jedna z nejvýraznějších postav hry. Je inteligentní, vtipná a odvážná. Zastupuje zdravý rozum a otevřeně kritizuje lékaře i Argona. V přestrojení za lékaře zesměšňuje celé lékařské povolání.
Tomáš Diaforius
Syn lékaře, který má být Angelice vnucen jako manžel. Je nesamostatný, mechanicky opakuje naučené fráze a postrádá jakékoli emoce. Je karikaturou scholastického vzdělance.
Kleantes
Angelikin milý. Zastupuje upřímnou lásku a přirozené city. Je protikladem vypočítavých sňatků.
Děj a kompozice
Děj hry se odehrává v Argonově domě a má klasickou tříaktovou strukturu. Zápletka se točí kolem Argonovy snahy provdát dceru Angeliku za lékaře Tomáše Diaforia, aby měl lékařskou péči neustále po ruce.
Angelika se tomuto sňatku brání, protože miluje Kleanta. Argon však její city ignoruje a považuje manželství za čistě praktickou záležitost.
Současně se ukazuje, že Argonova manželka Bělina není tak obětavá, jak se tváří. Toinettinou lstí je odhaleno, že Bělina si přeje Argonovu smrt kvůli dědictví.
Vrchol hry nastává ve chvíli, kdy se Toinetta převlékne za lékaře a paroduje lékařské metody i odborný jazyk. Tím definitivně zesměšní lékařství a otevře Argonovi oči.
Závěr hry přináší kompromisní řešení. Argon souhlasí se sňatkem Angeliky a Kleanta, pokud se Kleantes stane lékařem. Tím Molière ironicky naznačuje, že i lékařem se lze stát pouhým formálním aktem.
Kompoziční principy
Hra je postavena na kontrastu rozumu a hlouposti. Komické situace vznikají z opakování, přehánění a z mechanického jednání postav.
Důležitou roli hraje služka jako nositel pravdy, což je typický prvek Molièrových komedií.
Jazyk a styl
Jazyk hry je živý, hovorový a místy výrazně satirický. Molière využívá latinské výrazy a odborný jazyk lékařů k jejich zesměšnění.
Dialogy jsou dynamické, plné slovních hříček, ironie a nadsázky. Komika vzniká také z kontrastu vznešených slov a banální reality.
Časoprostor
Prostor: Argonův dům, uzavřený měšťanský interiér, který zdůrazňuje jeho posedlost sebou samým.
Čas: blíže neurčený, odpovídá době autorova života. Čas nemá zásadní symbolický význam.