Literárně-historický kontext
Pro pochopení díla Zeď je nutné zasadit ho do filozofického a literárního kontextu 20. století, konkrétně do období meziválečné a válečné Evropy, která byla poznamenána krizí hodnot, nejistotou a zkušeností násilí.
Autor: Jean-Paul Sartre (1905–1980)
Jean-Paul Sartre byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik a hlavní představitel existencialismu. Ve svém díle se zabýval především otázkami svobody, odpovědnosti, absurdity existence a vztahu jednotlivce ke smrti. Podle Sartra je člověk vržen do světa bez předem daného smyslu a je plně odpovědný za své činy.
Povídka Zeď vyšla roku 1939 ve stejnojmenném souboru povídek. Vznikla na pozadí španělské občanské války, která se pro Sartra stala symbolem absurdního násilí a nahodilosti lidského osudu.
Společensko-historické pozadí
Děj povídky je zasazen do období španělské občanské války v letech 1936–1939. Tento konflikt byl charakteristický krutostí, politickými popravami a ideologickým fanatismem.
Lidský život zde ztrácí hodnotu a smrt přichází často bez logického důvodu. Právě tato zkušenost se stává východiskem existencialistického pohledu na svět, který Sartre v povídce rozvíjí.
Celková charakteristika díla
- Literární druh: epika
- Literární žánr: filozofická povídka
- Forma: próza
- Vypravěč: ich-forma
Charakteristika povídky Zeď
Zeď je krátká, ale myšlenkově velmi hutná povídka, která se soustředí na poslední hodiny života odsouzených mužů. Děj je jednoduchý, ale jeho význam spočívá především ve vnitřním prožívání postav.
Zeď zde nefunguje pouze jako konkrétní místo popravy, ale především jako symbol hranice mezi životem a smrtí, mezi bytím a nicotou.
Rozbor díla
Téma a motivy
Hlavním tématem povídky je konfrontace člověka se smrtí. Sartre zkoumá, jak se lidské myšlení a chování mění v okamžiku, kdy si člověk plně uvědomí, že jeho smrt je nevyhnutelná.
Dalším zásadním tématem je absurdita existence. Smrt nepřichází jako důsledek morální viny, ale jako náhodná a nesmyslná událost.
Hlavní motivy:
- smrt a strach
- svoboda a odpovědnost
- absurdita
- nahodilost osudu
- tělesnost a bolest
- hranice mezi životem a nicotou
Postavy
Postavy nejsou detailně psychologicky rozpracované, ale fungují jako nositelé existenciálních postojů.
Pablo Ibbieta
Hlavní postava a vypravěč. Je politickým vězněm odsouzeným k popravě. V průběhu noci před popravou si uvědomuje prázdnotu ideálů, ke kterým se dříve hlásil. Jeho myšlení se soustředí výhradně na tělo, bolest a strach.
Tom a Juan
Spoluvězni odsouzení k smrti. Každý reaguje na blízkou smrt jinak. Tom se snaží zachovat důstojnost, Juan propadá panice. Jejich chování ukazuje, že neexistuje jediný správný způsob, jak čelit smrti.
Lékař
Postava, která má působit jako pozorovatel. Jeho chladný a odtažitý přístup podtrhuje odlidštěnost celé situace a absurditu systému.
Děj a kompozice
Děj povídky se odehrává během jediné noci v cele věznice. Pablo a další dva muži jsou zatčeni a odsouzeni k popravě zastřelením. Čekají na ráno, kdy mají být popraveni u zdi.
Vypravěč detailně popisuje své tělesné pocity, chlad, třes a strach. Myšlenky na minulost, lásku či politické ideály ztrácejí význam. Smrt se stává jedinou realitou.
Ráno je Pablo vyslýchán a je mu nabídnuta možnost zachránit si život, pokud prozradí úkryt svého druha Ramóna Grise. Pablo považuje tuto nabídku za krutý výsměch a rozhodne se lhát.
Ironií osudu však jeho lež vede k tomu, že je Gris skutečně nalezen a zastřelen, zatímco Pablo je nečekaně propuštěn. Tato situace zdůrazňuje absolutní absurditu světa, ve kterém neexistuje spravedlivý řád.
Význam názvu
Název Zeď má symbolický význam. Označuje místo popravy, ale také neviditelnou hranici, kterou člověk překračuje ve chvíli, kdy si plně uvědomí svou smrtelnost.
Zeď odděluje život od smrti, svobodu od nicoty a zároveň symbolizuje nepřekonatelnou bariéru lidské existence.
Jazyk a styl
Jazyk povídky je strohý, věcný a místy až naturalistický. Sartre se vyhýbá emocím, které by čtenáře dojímaly. Místo toho používá chladný popis, jenž zesiluje existenciální úzkost.
Časté jsou popisy tělesných pocitů, které nahrazují duchovní rovinu. Tělo se stává poslední jistotou, kterou si člověk uvědomuje.
Časoprostor
Prostor: vězeňská cela a popraviště u zdi. Uzavřený prostor zesiluje pocit stísněnosti a bezvýchodnosti.
Čas: několik hodin během jedné noci a následujícího rána. Krátký časový úsek zdůrazňuje intenzitu prožitku.
Smysl a poselství díla
Povídka ukazuje, že člověk je vržen do světa, který nemá předem daný smysl. Smrt přichází nahodile a bez morální logiky.
Sartre zdůrazňuje, že svoboda člověka spočívá v jeho rozhodování, i když tato rozhodnutí nemusí vést k očekávaným výsledkům.
Aktuálnost díla
Zeď je aktuální i dnes, protože se zabývá strachem ze smrti, odpovědností jednotlivce a absurditou násilí.
Dílo připomíná, že v mezních situacích se odhaluje pravá podstata člověka a křehkost lidských jistot.