Zhasněte světla – rozbor díla

Jaroslav Seifert: Básník národa

Než se ponoříme do samotné sbírky, je nezbytné si připomenout osobnost jejího autora. Jaroslav Seifert (1901–1986) je jedinou českou osobností, která obdržela Nobelovu cenu za literaturu (1984). Jeho básnická dráha byla dlouhá a pestrá, odrážející proměny české společnosti i jeho vlastní umělecký vývoj.

Začínal jako představitel proletářské poezie ve 20. letech, plné sociálního soucitu a revolučního nadšení. Brzy se však stal jedním z klíčových členů avantgardního uměleckého svazu Devětsil a hlavním představitelem poetismu. V tomto období, reprezentovaném sbírkami jako Na vlnách TSF (1925), oslavoval krásu moderního světa, techniku, cestování a radost ze života. Jeho verše byly hravé, melodické a plné fantazie.

Ve 30. letech se Seifertův tón začal měnit. Hravost ustupovala do pozadí a do popředí se dostávala intimní a meditativní lyrika. Témata jako láska, domov, dětství a plynutí času se stala ústředními. Tento posun vyvrcholil právě v období ohrožení republiky, kdy se jeho poezie stala hlasem celého národa. Sbírka Zhasněte světla je toho nejlepším příkladem. I v pozdějších letech, za protektorátu i za komunistického režimu, zůstal Seifert věrný svým tématům, často se uchyloval ke vzpomínkám a kráse Prahy, a stal se tak morální autoritou a symbolem nezlomného ducha.

Historický a literární kontext: V předvečer války

Pro plné pochopení sbírky Zhasněte světla je znalost historického kontextu naprosto zásadní. Píše se rok 1938. Nacistické Německo v čele s Adolfem Hitlerem stupňuje své územní nároky vůči Československu, konkrétně na pohraniční oblasti obývané německou menšinou, takzvané Sudety. Československá vláda vyhlašuje mobilizaci a národ je odhodlán bránit svou suverenitu.

Dne 29. září 1938 se však v Mnichově scházejí představitelé Německa, Itálie, Velké Británie a Francie. Bez účasti československých zástupců rozhodují o postoupení Sudet Německu. Pro český národ je tento akt, známý jako Mnichovská dohoda nebo Mnichovská zrada, obrovským šokem a traumatem. Spojenci, na které se spoléhalo, zradili. Pocit bezmoci, ponížení a opuštěnosti prostoupil celou společnost.

Právě do této atmosféry národního smutku a zklamání vstupuje Jaroslav Seifert se svou sbírkou. Nebyl jediný. Celá řada českých umělců reagovala na hrozící nebezpečí a následnou zradu. Vzniká vlna občanské a vlastenecké poezie. Vedle Seiferta je nutné zmínit především Františka Halase a jeho sbírku Torzo naděje, která je expresivnější, drsnější a plná patosu. Dalšími významnými autory byli například Vladimír Holan, Josef Hora nebo Vítězslav Nezval. Seifertova reakce je však specifická svou tichostí, něhou a důrazem na lásku k zemi jako na poslední jistotu.

Analýza sbírky Zhasněte světla

Celková charakteristika a kompozice

• Literární druh: Lyrika
• Literární žánr: Občanská (politická) lyrika
• Forma: Poezie

Sbírka je poměrně útlým svazkem, který však na malé ploše koncentruje obrovskou emocionální sílu. Není to manifest plný bojovných hesel, ale spíše tichá modlitba, intimní rozhovor s rodnou zemí. Kompozice sbírky sleduje emocionální vývoj od prvotního šoku a bolesti k nalezení nové síly v tom nejobyčejnějším, v kráse české krajiny a v historické kontinuitě.

Nálada sbírky je melancholická, plná smutku a hořkosti. Přesto není dílo beznadějné. Seifert nachází naději v trvalých hodnotách, které nemůže zničit žádná politická dohoda. Je to láska k domovu, k jazyku, k historii a k lidem.

Hlavní témata a motivy

Témata a motivy se ve sbírce prolínají a vytvářejí komplexní obraz národní duše v krizi.

1. Vlast a domov: Toto je ústřední a zastřešující téma. Vlast není pro Seiferta abstraktní pojem, ale živoucí entita, často personifikovaná jako matka, milenka nebo zraněná žena. Je to jediná jistota ve světě, který se hroutí. Básník se k ní obrací s něhou a láskou, hledá u ní útěchu. Symboly domova jsou konkrétní a blízké: česká krajina, Praha, řeka Vltava, hora Říp, lípa.

2. Zrada a zklamání: Ačkoliv Seifert přímo nejmenuje politiky ani státy, pocit zrady je všudypřítomný. Je to bolest z opuštěnosti, z toho, že národ byl obětován v zájmu falešného míru. Tento motiv se projevuje v obrazech pláče, ran a ponížení. Básník se ptá, proč se to stalo, ale nenachází odpověď, jen sdílí společný smutek.

3. Vzdor a naděje: Seifertův vzdor není hlasitý ani agresivní. Je to vnitřní, morální postoj. Je to odhodlání nenechat si vzít to nejpodstatnější, tedy lásku k zemi a vlastní identitu. Naděje nepramení z víry v politické řešení, ale z přesvědčení, že krása, kultura a historické kořeny národa přetrvají. Je to naděje ukrytá v semínku, které jednou znovu vyklíčí.

4. Světlo a tma: Tento kontrastní motiv je obsažen již v názvu sbírky. „Zhasněte světla“ je na první pohled gestem rezignace, symbolem konce jedné éry. Světla zhasínají, protože není co slavit, přichází tma okupace. Seifert však dává tomuto gestu i druhý význam. Zhasnutí světel může být také aktem soustředění, obrácením se do vlastního nitra. Ve tmě se lépe pláče, ale také se lépe vzpomíná a přemýšlí. Tma je hrozbou, ale i prostorem pro tichý vzdor a uchování vnitřního světla.

5. Historie a tradice: V době nejistoty se básník obrací k pevným bodům v národní historii. Vzývá postavy, které symbolizují českou státnost a morální sílu. Nejvýrazněji se objevuje motiv svatého Václava, patrona české země, jako ochránce, ke kterému se národ v nouzi modlí. Odkazuje také na husitskou tradici jako symbol odporu a pravdy. Historie zde funguje jako zdroj síly a připomínka, že národ již v minulosti překonal těžké časy.

6. Prostota a krása české krajiny: Seifert nachází útěchu v detailech a v obyčejné kráse. Popisuje českou krajinu, její pole, řeky, stromy. Tato krása je pro něj důkazem trvalosti a hodnoty domova. Je to něco hmatatelného a skutečného, co nelze dekretem odebrat. Láska k detailu, k „kvítkům na modrém ubruse“, je formou obrany proti velké a kruté politice.

Jazyk a styl: Seifertova mistrovská prostota

Jedním z nejvýraznějších rysů sbírky je její jazyková a stylistická stránka. Seifert zde plně zúročil své mistrovství, které si osvojil v období poetismu, ale naplnil ho novým, vážným obsahem.

• Slovní zásoba: Jazyk sbírky je zdánlivě prostý, srozumitelný a přístupný. Seifert se vyhýbá složitým konstrukcím a intelektuálním metaforám. Používá slova z běžného života, čímž dosahuje velké naléhavosti a upřímnosti. Často sahá po zdrobnělinách (kvítka, větévky, slzičky), které vyjadřují něhu, lásku a zranitelnost.
• Melodičnost a písňovost: Seifertovy verše jsou neobyčejně hudební. Využívá pravidelný, zpěvný rytmus (často daktyl a trochej) a jednoduché rýmové schéma (převážně střídavý rým aabb nebo abab). Mnohé básně mají formu písně, což zvyšuje jejich emocionální dopad a snadnou zapamatovatelnost. Tato „písňovost“ přispěla k obrovské popularitě sbírky, lidé se básně učili nazpaměť jako modlitby.
• Básnické prostředky (tropy a figury): I přes zdánlivou jednoduchost je sbírka bohatá na umělecké prostředky, které však nikdy nepůsobí samoúčelně.
  • Personifikace: Nejčastěji je personifikována vlast, země. Mluví, pláče, trpí. („Země, jež mlčíš…“) Tímto způsobem Seifert vytváří velmi osobní a intimní vztah k domovu.
  • Apostrofa: Básník často přímo oslovuje zemi, Prahu, svatého Václava nebo čtenáře. („Ó, Praho, tisíckrát buď pozdravena…“) Tím vtahuje čtenáře do děje a zvyšuje naléhavost sdělení.
  • Metafora a symbol: Klíčová je metafora světla a tmy. Dalšími symboly jsou lípa (národní strom), Říp (počátek národních dějin), Vltava (tepna země) nebo krev (symbol oběti a života).
  • Epiteta: Seifert používá prostá, ale účinná přídavná jména, která přesně vystihují náladu (např. „smutná země“, „ponížený národ“).
  • Anafora: Opakování slov na začátku veršů pro zdůraznění myšlenky.

Rozbor vybraných básní

Píseň o rodné zemi

Tato báseň je jednou z nejznámějších a nejkrásnějších z celé sbírky. Je dokonalou ukázkou Seifertova stylu.

Krásná jako kvítka na modrém ubruse, prostři se, země, prostři se pro nás, je podzim.

Báseň začíná něžným přirovnáním země k vyšívanému ubrusu, což je obraz domova, bezpečí a tradice. Apostrofa „prostři se, země“ je prosbou o útěchu a přijetí. Zmínka o podzimu má dvojí význam: je to reálné roční období, ale zároveň metafora pro soumrak nadějí a konec jedné etapy národních dějin.

A jestli jsme plakali, co na tom, snad slza je slanější nežli pot, a jestli jsme klečeli, nuž, ať! Matka se nestydí za klečící dítě.

Zde se Seifert vyrovnává s ponížením. Přiznává pláč a pokleknutí, ale nepovažuje je za ostudu. Přirovnáním národa k dítěti a země k matce dává tomuto gestu smysl. Dítě klečí před matkou z lásky a úcty, a matka mu rozumí a odpouští. Je to obraz přijetí a odpuštění v nejtěžší chvíli. Báseň tak přetavuje pocit hanby v akt hluboké lásky.

Zhasněte světla

Titulní báseň je stručná, ale nesmírně silná.

Zhasněte světla a zavřete krám, hudba už dohrála, není co pít. Kdo by se veselil, je-li tak sám, jako je v Čechách teď opuštěn lid.

První sloka je obrazem konce. Připomíná zavírací hodinu v hospodě, konec zábavy. Vše je pryč, radost, hudba, společenství. Zůstává jen pocit absolutní samoty a opuštěnosti, který prožíval celý národ.

Zhasněte světla, ať vidíme do tmy, ať slyšíme víc než jen vlastní svůj dech. Snad někde v dálce se rozezní zvony, jež budou bít na poplach na našich zdech.

Druhá sloka přináší paradoxní obrat. Zhasnutí světel není jen koncem, ale i novým začátkem. Ve tmě a tichu se může člověk lépe soustředit, „vidět do tmy“ znamená hledat smysl v beznaději. Je to výzva k naslouchání, k čekání na signál. Zvony bijící na poplach jsou symbolem naděje na budoucí odpor, připomínkou, že boj ještě neskončil.

Svatý Václave

Tato báseň je přímou modlitbou k patronovi české země.

Svatý Václave, vévodo naší země, nedej zahynouti nám ni budoucím.

Seifert zde používá slova ze starého chorálu, čímž propojuje současnou krizi s tisíciletou historií a tradicí. Je to prosba o ochranu a přežití národa. V kontextu roku 1938 získávají tato prastará slova novou, mrazivou aktuálnost. Básník se neobrací na politiky, ale na nejvyšší duchovní autoritu, což podtrhuje hloubku národního zoufalství.

Význam a odkaz díla

Sbírka Zhasněte světla měla okamžitě po svém vydání obrovský ohlas. Stala se pro lidi posilou, útěchou a vyjádřením jejich vlastních pocitů. V době, kdy oficiální místa mlčela nebo lhala, promluvil básník jazykem, kterému všichni rozuměli a který sdíleli. Dílo se stalo symbolem národní jednoty a tichého odporu.

Její význam přetrval i v následujících letech. Během nacistické okupace byla zdrojem naděje a připomínkou české identity. I po válce, v dobách komunistické totality, rezonovala její poselství o lásce k vlasti, která je nadřazena jakékoliv ideologii.

Pro dnešní studenty je sbírka Zhasněte světla nejen povinnou četbou, ale především fascinující sondou do duše národa v mezní situaci. Ukazuje, jakou sílu může mít poezie, jak umění dokáže reagovat na historické události a jak dokáže poskytnout útěchu a naději. Učí nás, že vlastenectví nemusí být jen prázdné heslo, ale hluboký, intimní cit založený na lásce ke konkrétním místům, k jazyku a ke sdílené historii.