Zkrocení zlé ženy – rozbor díla k maturitě

William Shakespeare (1564–1616) – život a dílo autora

William Shakespeare, často nazývaný bard z Avonu, byl anglický básník, dramatik a herec. Je považován za nejvýznamnějšího spisovatele v anglickém jazyce a jednoho z největších dramatiků všech dob.

Narodil se ve Stratfordu nad Avonou v rodině úspěšného rukavičkáře. O jeho mládí a vzdělání se nedochovalo mnoho informací, ale předpokládá se, že navštěvoval místní gymnázium, kde získal solidní základy v latině a klasické literatuře. V osmnácti letech se oženil s Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti.

Kolem roku 1590 odešel do Londýna, kde se prosadil jako herec a dramatik. Stal se spolumajitelem divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (později přejmenované na Královu společnost) a divadla Globe, které se stalo ikonou alžbětinského divadla. Shakespeare byl za svého života komerčně úspěšný a uznávaný, po smrti jeho sláva ještě vzrostla.

Charakteristika tvorby: Jeho dílo je neobyčejně rozmanité. Psal komedie, tragédie, historické hry i takzvané romance. Jeho hry se vyznačují:

• Hlubokou psychologií postav: Shakespeare dokázal mistrně vykreslit složité lidské charaktery s jejich vnitřními konflikty, vášněmi a motivacemi.
• Geniálním jazykem: Používal bohatý a vynalézavý jazyk, kombinoval vznešený blankvers (nerýmovaný pětistopý jamb) s lidovou prózou. Je autorem mnoha novotvarů a slovních hříček.
• Nadčasovými tématy: Láska, nenávist, žárlivost, ctižádost, zrada, moc a morálka jsou témata, která jsou relevantní v každé době.

Rozdělení díla:

1. Komedie: Často se točí kolem lásky, převleků a šťastných konců. Patří sem Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí nebo Kupec benátský.
2. Tragédie: Jsou považovány za vrchol jeho tvorby. Hlavní hrdina se v nich potýká s osudovou chybou, která vede k jeho pádu. Nejznámější jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth. Romeo a Julie je ranou tragédií lásky.
3. Historické hry: Zobrazují anglické dějiny, často s politickým podtextem. Například Richard III., Jindřich IV. nebo Jindřich V..
4. Romance (pohádkové hry): Pozdní hry, které kombinují tragické a komické prvky a končí smířením. Patří sem Zimní pohádka nebo Bouře.

Literárněhistorický kontext

Shakespeare tvořil na přelomu 16. a 17. století, v období anglické renesance a humanismu. Tato epocha, spojená s vládou královny Alžběty I. (odtud termín alžbětinské divadlo), byla dobou velkého kulturního a společenského rozkvětu.

• Renesance a humanismus: Důraz byl kladen na člověka, jeho rozum, schopnosti a pozemský život, na rozdíl od středověkého zaměření na Boha a posmrtný život. Inspirace se hledala v antice.
• Alžbětinské divadlo: Divadlo bylo nesmírně populární formou zábavy pro všechny společenské vrstvy. Hrálo se v nekrytých arénách (jako byl Globe) za denního světla. Scéna byla jednoduchá, důraz se kladl na kostýmy a především na herecký projev a sílu slova. Ženské role hráli mladí chlapci.
• Společenské poměry: Společnost byla silně patriarchální. Postavení ženy bylo podřízené muži, nejprve otci, poté manželovi. Manželství bylo často spíše obchodní dohodou než výsledkem romantické lásky, zvláště v majetných rodinách. Majetek a věno hrály klíčovou roli. Právě tento kontext je pro pochopení Zkrocení zlé ženy naprosto zásadní.
• Další autoři doby: Mezi Shakespearovy současníky patřili dramatici jako Christopher Marlowe (známý pro hru Doktor Faustus) a Ben Jonson.

Celková charakteristika díla Zkrocení zlé ženy

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Komedie (někdy označovaná jako fraška pro své nadsazené a situační komické prvky)
• Rok vzniku: Přesné datum není známo, odhaduje se kolem let 1590–1592.
• Jazyk originálu: Angličtina

Rozbor díla

Téma a motivy

• Hlavní téma: Hra zkoumá boj pohlaví, společenské role mužů a žen a podstatu manželství. Ústředním tématem je proměna, tedy „zkrocení“ vzpurné Kateřiny v poslušnou manželku. Otázkou však zůstává, zda je tato proměna skutečná, nebo jen předstíraná.
• Vedlejší témata:
  • Přetvářka a identita: Téměř všechny postavy se za někoho vydávají nebo předstírají, že jsou někým jiným. Lucentio se převléká za učitele, Hortensio také, Tranio za svého pána. I Bianca hraje roli dokonalé dcery.
  • Láska versus peníze: Manželství je zde prezentováno jako společenská a ekonomická transakce. Petruchio se netají tím, že si chce vzít Kateřinu hlavně pro její velké věno.
  • Společenský řád a konvence: Hra satiricky ukazuje tlak společnosti na jedince, aby se chovali podle očekávání. Kateřinina vzpurnost je porušením tohoto řádu.
• Hlavní motivy: Převleky, sázky, slovní souboje, jídlo a hladovění (jako nástroj krocení), poslušnost, peníze, hudba a vzdělání.

Kompozice

Dílo má velmi zajímavou a pro Shakespeara ne zcela typickou strukturu.

1. Rámcová kompozice (tzv. hra ve hře): Celý příběh je zasazen do rámu. Na začátku potkáváme opilého dráteníka Kryštofa Slye, kterého pro pobavení najde místní lord. Nechá ho převléct do šlechtických šatů a namluví mu, že je šlechtic, který ztratil paměť. Pro jeho rozptýlení mu pak kočovní herci sehrají právě hru Zkrocení zlé ženy. Tento rámec nám připomíná, že sledujeme pouze divadlo, iluzi, což může ovlivnit naši interpretaci Kateřinina „zkrocení“.
2. Hlavní dějová linie: Soustředí se na vztah Petruchia a Kateřiny. Je to dynamická, hlučná a fyzická část hry plná slovních přestřelek.
3. Vedlejší dějová linie: Sleduje osudy krásné a mírné Bianky a jejích nápadníků (Lucentia, Hortensia a Gremia). Tato linie je mnohem romantičtější, lyričtější a plná intrik a převleků, typických pro renesanční komedii.

Obě linie se na konci protnou a jejich kontrast je klíčový. Hra je standardně členěna do pěti dějství a děj postupuje chronologicky.

Jazyk a styl

Shakespeare střídá dvě formy jazyka:

• Blankvers (nerýmovaný pětistopý jamb): Vznešenější, poetická forma řeči, kterou používají především šlechtici a vzdělané postavy (Lucentio, Petruchio, Baptista), když mluví o vážných věcech.
• Próza: Používají ji služebníci nebo postavy v komických, neformálních či chaotických situacích. Rámcová hra s Kryštofem Slyem je psána převážně v próze.

Stylistické prostředky:

• Slovní hříčky (puns): Hra je jimi nabitá. Postavy si často hrají s více významy slov, což vytváří humor.
• Metafory a přirovnání: Velmi častá jsou přirovnání Kateřiny k divokým zvířatům (dravý pták, vosa, čertice), což podtrhuje její nezkrotnost. Petruchio sám sebe stylizuje do role krotitele, sokolníka.
• Ironie a sarkasmus: Jsou hlavní zbraní jak Kateřiny, tak Petruchia v jejich slovních soubojích.
• Hyperbola (nadsázka): Petruchio záměrně přehání Kateřinino chování, aby jí nastavil zrcadlo. Jeho vlastní chování na svatbě a po ní je extrémní nadsázkou.

Jazyk dokonale charakterizuje postavy. Kateřinin projev je ostrý, útočný a inteligentní. Biančin je naopak sladký, pokorný a zdánlivě pasivní. Petruchiův jazyk je sebevědomý, dominantní a plný energie.

Postavy

• Kateřina (Katka) Minola: Starší dcera padovského šlechtice Baptisty. Je známá jako „zlá žena“ pro svou prostořekost, hněvivost a neochotu podřídit se mužům. Je inteligentní, hrdá a vtipná. Její chování lze interpretovat jako obranný mechanismus proti povrchní společnosti, která oceňuje jen tichou a poslušnou krásu její sestry Bianky. Cítí se nemilovaná a přehlížená. Její proměna na konci hry je hlavním bodem diskusí.
• Petruchio: Šlechtic z Verony, který přijíždí do Padovy hledat bohatou nevěstu. Je excentrický, hlučný, sebevědomý a pragmatický. Netají se tím, že ho zajímá především věno. Je jediný, kdo se Kateřiny nebojí a rozhodne se ji „zkrotit“. Jeho metoda nespočívá v násilí, ale v psychologické hře: zrcadlí a přehání její vlastní chování, čímž ji vyčerpává a nutí ke spolupráci.
• Bianca Minola: Mladší dcera Baptisty, opak Kateřiny. Je krásná, tichá a zdánlivě poslušná. Ztělesňuje ideál renesanční ženy. Má mnoho nápadníků. V průběhu hry se však ukazuje, že její mírnost může být jen dobře zahraná role, aby dosáhla svého. Na konci hry se projeví jako tvrdohlavá a neposlušná manželka, čímž vytváří ironický kontrast ke „zkrocené“ Kateřině.
• Baptista Minola: Bohatý otec obou sester. Má své dcery rád, ale je svázán společenskými konvencemi. Jeho rozhodnutí neprovdat Biancu dříve než Kateřinu roztáčí celou zápletku. Je poněkud bezradný a snadno se nechá oklamat převleky.
• Lucentio: Mladý šlechtic z Pisy, který se na první pohled zamiluje do Bianky. Aby se k ní dostal, převlékne se za učitele latiny jménem Cambia. Je typickým romantickým milovníkem.
• Hortensio a Gremio: Dva starší nápadníci Bianky. Gremio je starý a bohatý, Hortensio je Petruchiův přítel. I Hortensio se pokusí dostat k Biance v převleku za učitele hudby.
• Tranio: Věrný a chytrý sluha Lucentia. Pro svého pána se převlékne za Lucentia, aby mohl vyjednávat s Baptistou o Biance.

Děj

Úvod (Expozice): Do Padovy přijíždí studovat mladý šlechtic Lucentio. Spatří krásnou Biancu a okamžitě se do ní zamiluje. Zjistí však, že její otec Baptista ji neprovdá, dokud nenajde manžela pro svou starší, prostořekou dceru Kateřinu, o kterou nikdo nestojí. Do města zároveň přijíždí Petruchio z Verony s cílem najít si bohatou ženu.

Zápletka (Kolize): Biančini nápadníci se dozví o Petruchiově záměru a povzbudí ho, aby se o Kateřinu ucházel, čímž by jim uvolnil cestu k Biance. Petruchio, lákán velkým věnem, souhlasí. Lucentio se mezitím převlékne za učitele Cambia, aby se dostal k Biance, a jeho sluha Tranio se vydává za Lucentia.

Vyvrcholení (Krize): Petruchio se setkává s Kateřinou a dochází k slavnému slovnímu souboji, na jehož konci Petruchio oznámí Baptistovi, že se budou brát. Svatba je fraška: Petruchio přijde pozdě, v ostudném oblečení, chová se hrubě a ihned po obřadu odváží Kateřinu na svůj venkovský statek, aniž by jí dovolil zúčastnit se svatební hostiny. Zde začíná samotné „krocení“. Petruchio ji trápí nedostatkem spánku a jídla, ale vše pod záminkou přehnané péče o ni (jídlo prý není dost dobré, postel dost pohodlná).

Zvrat (Peripetie): Kateřina je fyzicky i psychicky vyčerpaná. Klíčový moment nastává na cestě zpět do Padovy. Petruchio testuje její poslušnost tím, že tvrdí, že slunce je měsíc. Kateřina mu nejprve oponuje, ale nakonec, aby měla klid, přistoupí na jeho hru a souhlasí s jakýmkoli jeho nesmyslem. Potkají starého muže, kterého Petruchio nazve mladou dívkou, a Kateřina musí souhlasit. Tím dokazuje, že pochopila pravidla jeho hry. Mezitím se Lucentio tajně ožení s Biancou.

Závěr (Rozuzlení): Hra vrcholí na společné hostině. Lucentio, Hortensio a Petruchio se vsadí o sto zlatých, čí manželka na zavolání přijde jako první. Bianca i vdova, kterou si vzal Hortensio, odmítnou. K úžasu všech přijde okamžitě Kateřina. Petruchio jí pak nařídí, aby ostatním ženám vysvětlila, jaké jsou povinnosti manželky. Kateřina pronese dlouhý monolog o nutnosti ženské poslušnosti a podřízenosti manželovi. Petruchio vyhrává sázku a prohlašuje, že našel „mír, lásku a klidný život“.

Prostor a čas

• Prostor: Děj se odehrává převážně v italském městě Padova, které bylo v renesanci známé svou univerzitou a vzdělaností. Část děje se přesouvá na Petruchiův venkovský statek. Rámcová hra je zasazena do Anglie, do blíže neurčené hospody a šlechtického sídla.
• Čas: Doba renesance, přesný rok není specifikován. Děj se odehraje v průběhu několika týdnů.

Interpretace a kritika díla

Zkrocení zlé ženy je hra, která vyvolává silné reakce a jejíž interpretace se v průběhu staletí měnila.

1. Tradiční interpretace: V Shakespearově době a po mnoho staletí poté byla hra vnímána jako veselá komedie o nápravě neposlušné ženy a oslava patriarchálního řádu, kde má každý své místo. Kateřinino zkrocení bylo považováno za správné a žádoucí.
2. Moderní (feministická) interpretace: Od 20. století je hra často kritizována jako misogynní a problematická. Petruchiovy metody jsou vnímány jako psychické týrání a Kateřinin závěrečný monolog jako projev zlomené vůle a ponížení. Z tohoto pohledu je hra oslavou podrobení ženy a je pro moderní publikum nepřijatelná.
3. Psychologická (partnerská) interpretace: Mnoho moderních inscenací se přiklání k sofistikovanějšímu výkladu. Podle něj jsou Petruchio a Kateřina dvě stejně silné, inteligentní a nekonvenční osobnosti, které se do konformní společnosti nehodí. Petruchio není krutý tyran, ale jediný muž, který Kateřině rozumí a je schopen jí být rovnocenným partnerem. Jeho „krocení“ je spíše drsná hra nebo terapie, kterou ji učí, jak přežít ve světě, který ji nechápe. Její závěrečný monolog pak není projevem podřízenosti, ale ironickým gestem nebo důkazem jejich spojenectví. Kateřina se naučila hrát společenskou hru. Tím, že veřejně přijme roli poslušné ženy, získává ve skutečnosti moc a spolu s Petruchiem tvoří neporazitelný tým, který společně ovládá a zesměšňuje ostatní, povrchnější páry.