Zlatý skarabeus – rozbor díla

Autor: Edgar Allan Poe

Původní název: The Gold-Bug

Rok prvního vydání: 1843

Edgar Allan Poe (1809-1849)

Edgar Allan Poe byl americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Je považován za zakladatele moderní detektivní a hororové literatury a za významného představitele amerického romantismu, konkrétně jeho temné větve. Jeho život byl poznamenán tragédiemi, chudobou a závislostí na alkoholu, což se často odráželo v ponuré a melancholické atmosféře jeho děl.

Poeův otec opustil rodinu a matka zemřela, když byl ještě dítě. Byl vychován v rodině Allanových, se kterými však neměl dobrý vztah. Studoval na univerzitě, ale kvůli dluhům a neshodám s otčímem musel studium opustit. Krátce sloužil v armádě a poté se snažil živit jako redaktor a spisovatel. Přestože za svého života dosáhl určitého literárního věhlasu, zejména díky básni Havran, finanční stability nikdy nedosáhl. Zemřel za záhadných okolností ve věku čtyřiceti let.

Další významná díla:

• Poezie: Havran, Annabel Lee, Zvony
• Próza (povídky): Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue, Zánik domu Usherů, Černý kocour, Pád do Maelströmu

Literárněhistorický kontext

• Období: Dílo vzniklo v první polovině 19. století, v období romantismu v americké literatuře.
• Směr: Poe je klíčovým představitelem temného romantismu (někdy označovaného jako gotický román v americkém kontextu). Na rozdíl od optimistického a přírodou inspirovaného transcendentalismu (Ralph Waldo Emerson, Henry David Thoreau) se temní romantici zaměřovali na temné stránky lidské psychiky, iracionalitu, hřích, vinu, šílenství a nadpřirozeno. Zkoumali lidskou duši v extrémních situacích a často dospívali k pesimistickým závěrům.
• Současníci:
  • V USA: Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno), Herman Melville (Bílá velryba).
  • V Evropě: Victor Hugo (Francie), Alexandr Sergejevič Puškin (Rusko), Sir Walter Scott (Velká Británie).
  • V českých zemích: V této době vrcholí národní obrození a český romantismus, jehož hlavním představitelem je Karel Hynek Mácha (Máj).

Zlatý skarabeus je v kontextu Poeovy tvorby poněkud netypický. Zatímco většina jeho slavných děl se noří do hrůzy a psychologického napětí, tato povídka je spíše dobrodružným příběhem oslavujícím sílu lidského intelektu a logiky. Spolu s povídkami o C. Augustu Dupinovi (Vraždy v ulici Morgue) položil základ žánru, který Poe nazýval „povídky logické dedukce“ (tales of ratiocination) a který je přímým předchůdcem moderní detektivky.

Obecná charakteristika díla

• Literární druh: Epika (próza)
• Literární žánr: Dobrodružná povídka s prvky detektivky a logické hádanky. Je to klasický příklad „povídky s tajemstvím“, kde je řešení odhaleno až na konci prostřednictvím brilantní dedukce hlavního hrdiny.
• Místo a doba děje: Děj se odehrává na Sullivanově ostrově poblíž Charlestonu v Jižní Karolíně v USA, pravděpodobně kolem roku 1840. Ostrov je vykreslen jako divoké, izolované a tajemné místo, ideální pro dobrodružný příběh.

Téma a motivy

• Hlavní téma: Oslava lidského intelektu, logiky a analytického myšlení. Povídka ukazuje, že i ta nejzáhadnější a zdánlivě nadpřirozená situace může být vyřešena pomocí systematického a racionálního přístupu. Je to triumf rozumu nad chaosem, pověrami a zdánlivým šílenstvím.
• Vedlejší témata:
  • Hranice mezi genialitou a šílenstvím: Okolí považuje Legrandovo chování za projev duševní poruchy, ale ve skutečnosti jde o projev jeho geniální mysli plně soustředěné na řešení problému.
  • Honba za pokladem a bohatstvím: Klasické dobrodružné téma, které slouží jako motor příběhu.
  • Přátelství a loajalita: Vztah mezi vypravěčem, Legrandem a Jupiterem, který je testován Legrandovým podivným chováním.
• Hlavní motivy:
  • Zlatý skarabeus: Ústřední symbol. Pro Jupitera je to znamení neštěstí, pro vypravěče důkaz Legrandova šílenství. Pro Legranda je to však klíčový prvek, který odstartuje řetězec událostí vedoucích k pokladu. Symbolizuje náhodu, která spouští logický proces.
  • Kryptogram: Šifrovaná zpráva, která je jádrem celé záhady. Její luštění tvoří intelektuální vrchol povídky.
  • Lebka: Gotický motiv, který se objevuje jak na pergamenu, tak na stromě. Slouží jako navigační bod a dodává příběhu tajemnou atmosféru.
  • Poklad kapitána Kidda: Odkaz na legendárního piráta dodává příběhu historický a romantický rozměr.
  • Dedukce a pozorování: Metody, které Legrand používá k vyřešení záhady.

Kompozice

Povídka má promyšlenou a velmi efektivní kompozici, kterou lze rozdělit na dvě hlavní části. Děj je vyprávěn chronologicky, ale klíčové vysvětlení je podáno retrospektivně.

1. Dobrodružná a tajemná část:
   • Tato část tvoří zhruba první dvě třetiny povídky.
   • Čtenář spolu s vypravěčem sleduje Legrandovo nevysvětlitelné a excentrické chování.
   • Napětí a pocit záhady se stupňují. Vypravěč (a tedy i čtenář) je zmatený, pochybuje o Legrandově příčetnosti a nechápe smysl jeho počínání během výpravy za pokladem.
   • Tato část vrcholí dramatickým nalezením truhly s pokladem.
2. Vysvětlující a analytická část:
   • Poté, co je poklad nalezen, se tempo příběhu zpomalí.
   • William Legrand se ujímá slova a v dlouhém monologu podrobně a krok za krokem vysvětluje celý proces své dedukce.
   • Tato část je retrospektivní, vrací se na začátek k nálezu pergamenu.
   • Legrand odhaluje, jak objevil neviditelný inkoust, jak rozluštil kryptogram pomocí frekvenční analýzy a jak interpretoval jeho obsah, aby našel poklad.
   • Tato struktura (záhada -> řešení -> vysvětlení) se stala základním kamenem pro budoucí detektivní příběhy. Nejprve čtenáře zaujme napětím a poté ho uspokojí logickým a elegantním vysvětlením.

Jazyk a styl

• Vypravěč: Příběh je vyprávěn v ich-formě (první osobě) z pohledu Legrandova nejmenovaného přítele. Tento vypravěč slouží jako prostředník mezi geniálním Legrandem a čtenářem. Protože sám nerozumí Legrandovým záměrům, sdílí čtenář jeho zmatek a skepsi, což zvyšuje napětí.
• Jazykové prostředky:
  • Spisovný a intelektuální jazyk: Vypravěč i William Legrand používají bohatý, knižní a precizní jazyk. Poe často používá odborné termíny z entomologie (popis brouka) a matematiky (při luštění šifry), aby zdůraznil Legrandovu vzdělanost a vědecký přístup.
  • Kontrast v řeči postav: Jazyk vzdělaných bělochů ostře kontrastuje s mluvou černošského sluhy Jupitera. Jupiterův jazyk je nespisovný, plný gramatických chyb, zkomolenin a dialektu. Z dnešního pohledu je toto zobrazení vnímáno jako rasově stereotypní a problematické, ale v kontextu doby sloužilo k charakterizaci postavy a k vytvoření komického efektu.
  • Detailní popisy: Poe je mistrem v popisech prostředí. Sullivanův ostrov je vykreslen jako divoké a opuštěné místo, což přispívá k dobrodružné a tajemné atmosféře. Popisy jsou přesné a evokativní.
  • Dialogy: Dialogy posouvají děj a odhalují charaktery postav, zejména kontrast mezi Legrandovou logikou, vypravěčovou skepsí a Jupiterovou pověrčivostí.

Postavy

• William Legrand:
  • Hlavní hrdina a hybatel děje. Je to potomek bohaté hugenotské rodiny, který přišel o majetek a uchýlil se do prosté chatrče na Sullivanově ostrově.
  • Je to vysoce inteligentní, vzdělaný a racionální muž s geniálními pozorovacími a dedukčními schopnostmi.
  • Jeho postava je prototypem excentrického génia, který se pro své okolí jeví jako podivín nebo šílenec. Jeho posedlost broukem a pergamenem je ve skutečnosti projevem jeho naprostého soustředění na řešení problému.
  • Představuje Poeův ideál „ratiocinace“ – schopnosti řešit problémy pomocí čisté logiky.
• Vypravěč:
  • Legrandův přítel, jehož jméno neznáme. Je to vzdělaný a rozumný muž, který však postrádá Legrandovu genialitu.
  • Slouží jako zástupce čtenáře. Jeho pohled je omezený, a proto sdílíme jeho údiv a pochybnosti. Je skeptický, ale zároveň loajální přítel, ochotný Legrandovi pomoci i přes své obavy o jeho duševní zdraví.
  • Jeho postava funguje jako kontrast k Legrandovi – představuje normální, průměrný intelekt oproti Legrandovu výjimečnému.
• Jupiter:
  • Legrandův černošský sluha, bývalý otrok, který i po svém propuštění zůstal se svým pánem.
  • Je vykreslen jako nesmírně loajální, starostlivý a oddaný, ale zároveň velmi pověrčivý a prostoduchý. Věří, že zlatý brouk Legranda uhranul.
  • Jeho postava plní několik funkcí: poskytuje komickou úlevu (např. jeho zmatení ohledně levého a pravého oka lebky), stará se o Legranda a projevuje o něj upřímný strach.
  • Jak již bylo zmíněno, jeho zobrazení je silně stereotypní a odráží rasové předsudky doby.

Děj (Podrobný obsah)

Příběh začíná návštěvou vypravěče u jeho přítele Williama Legranda na Sullivanově ostrově. Legrand je nadšený z nového druhu brouka, kterého objevil. Brouk má zlatou barvu a připomíná skarabea. Protože brouka půjčil, rozhodne se ho vypravěči nakreslit na kus starého pergamenu, který našel poblíž. Když vypravěč vezme pergamen do ruky, zdá se mu, že na něm vidí obrysy lebky. Legrand to popře a je podrážděný, což vypravěče znepokojí.

O měsíc později navštíví vypravěče v Charlestonu Legrandův sluha Jupiter. Je zoufalý, protože jeho pán se chová velmi podivně, je posedlý zlatým broukem a neustále něco počítá. Jupiter se domnívá, že ho brouk uštkl a způsobil mu šílenství. Předá vypravěči dopis od Legranda, ve kterém ho žádá, aby okamžitě přijel.

Vypravěč se vrací na ostrov a nachází Legranda ve stavu horečnatého vzrušení. Legrand ho přesvědčí, aby se s ním a s Jupiterem vydal na expedici na pevninu. S sebou nesou lopaty, kosu a samotného zlatého brouka přivázaného na provázku. Po dlouhé cestě divočinou dorazí k obrovskému liliovníku. Legrand přikáže Jupiterovi, aby vylezl na strom a našel sedmou větev, na které je přibitá lebka. Jupiter má poté protáhnout provázek s broukem levým okem lebky a nechat ho spadnout na zem.

Na místě, kam brouk dopadl, začnou kopat. Po hodinách marné práce nic nenajdou. Legrand je zklamaný, ale náhle si něco uvědomí. Zeptá se Jupitera, kterým okem lebky brouka prohodil. Jupiter přizná, že levým, ale z jeho pohledu, což bylo ve skutečnosti pravé oko lebky. Legrand přepočítá pozici a začnou kopat na novém místě. Tentokrát brzy narazí na lidské kostry a velkou dřevěnou truhlu.

S námahou truhlu odnesou do chatrče a otevřou ji. Uvnitř se nachází obrovský poklad – zlaté mince, šperky a drahokamy nevyčíslitelné hodnoty, patřící legendárnímu pirátu kapitánu Kiddovi.

V druhé, vysvětlující části povídky Legrand konečně odhalí tajemství. Vysvětlí, že pergamen, na který kreslil brouka, nebyl prázdný. Teplo ohně v krbu, u kterého seděli, na něm odhalilo kresbu lebky napsanou neviditelným inkoustem. Legrand si uvědomil, že by mohlo jít o pirátskou mapu. Dalším zahříváním objevil šifrovaný text.

Následuje detailní popis luštění kryptogramu. Legrand použil metodu frekvenční analýzy. Věděl, že nejčastějším písmenem v angličtině je „e“. Spočítal tedy četnost všech znaků v šifře a symbol, který se opakoval nejčastěji, označil jako „e“. Poté identifikoval nejčastější slovo „the“ (v šifře 88;) a postupně, logickou dedukcí a hledáním opakujících se vzorců, odhalil celý text. Zpráva zněla: „Dobrý dalekohled v biskupově hostinci na čertově sedačce dvacet jedna stupňů a třináct minut severovýchodně od severu hlavní kmen sedmá větev východní strana střel z levého oka lebky přímka od stromu skrz střelu padesát stop daleko.“

Legrand pak vysvětlil, jak našel „biskupův hostinec“ (skalisko připomínající kazatelnu) a „čertovu sedačku“ a jak pomocí dalekohledu a lebky na stromě určil místo, kde byl poklad zakopán. Zlatý brouk sám o sobě nebyl důležitý, ale jeho váha pomohla určit přesnou svislici od lebky k zemi.

Vliv díla a inspirace

• Založení detektivního žánru: Zlatý skarabeus je spolu s povídkami o C. Augustu Dupinovi považován za základní kámen moderní detektivní literatury. Struktura (záhada, excentrický detektiv, méně chápavý společník, logické odhalení) byla později převzata a zdokonalena autory jako Arthur Conan Doyle se Sherlockem Holmesem.
• Popularizace kryptografie: Povídka nesmírně zpopularizovala kryptografii a luštění šifer jako literární prvek. Mnoho čtenářů bylo fascinováno detailním popisem Legrandova postupu.
• Inspirace pro dobrodružnou literaturu: Příběh o hledání pirátského pokladu inspiroval nespočet dalších děl, například Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona nebo díla Julese Verna.

Závěr a vlastní názor

Zlatý skarabeus je mistrovským dílem krátké prózy, které dokonale kombinuje napětí, dobrodružství a intelektuální výzvu. Ačkoliv postrádá typickou Poeovu temnou a hororovou atmosféru, je fascinující ukázkou jeho geniality v konstrukci příběhu a logické zápletky. Povídka je především oslavou lidského rozumu a ukazuje, že i ta největší záhada se dá rozluštit systematickým myšlením.

Pro moderního čtenáře může být problematické stereotypní zobrazení postavy Jupitera, které odráží rasové předsudky 19. století. Přesto literární kvality díla a jeho historický význam zůstávají nezpochybnitelné. Fascinující proces luštění šifry, napínavé hledání pokladu a elegantní rozuzlení činí ze Zlatého skarabea nadčasové a stále poutavé čtení, které právem patří mezi klenoty světové literatury.