Základní informace o díle
- Autor: Oscar Wilde (1854-1900)
- Původní název: Lord Arthur Savile’s Crime; A Study of Duty (Zločin lorda Arthura Savila; Studie o povinnosti)
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: Satirická povídka, parodie na kriminální příběh
- Jazyk originálu: Angličtina
- Rok prvního vydání: 1887
- Místo a doba děje: Londýn, konec 19. století (viktoriánská éra)
Zařazení autora a díla do kontextu
Literárně-historický kontext: Dekadence a esteticismus
Dílo vzniklo na konci 19. století, v období, které je v literatuře spojeno s nástupem moderních směrů, jako jsou symbolismus, dekadence a esteticismus. Tyto směry se stavěly do opozice proti realismu a naturalismu, které kladly důraz na objektivní zobrazení reality a společenskou angažovanost.
Viktoriánská Anglie: Společnost, ve které Wilde žil a tvořil, byla charakteristická přísnou, často pokryteckou morálkou, důrazem na společenské konvence, rodinu a povinnost. Zároveň však pod povrchem bujely skandály, sociální napětí a fascinace okultismem, spiritismem a novými vědeckými objevy, což vytvářelo živnou půdu pro umělce, kteří tuto dvojakost kritizovali.
Dekadence a esteticismus: Wilde byl čelním představitelem těchto směrů v Anglii.
- Esteticismus prosazoval heslo „l’art pour l’art“ (umění pro umění). Podle estétů by umění nemělo sloužit žádnému morálnímu, výchovnému ani společenskému účelu. Jeho jediným cílem je krása. Umělec má právo žít svůj život jako umělecké dílo, bez ohledu na společenské normy.
- Dekadence (z franc. décadence – úpadek) je umělecký směr, který vyjadřuje pocity zmaru, přesycenosti, nudy a únavy z konvenčního života. Dekadentní umělci se často uchylovali k tématům smrti, hříchu, zla, erotiky a mystiky.
Wilde ve své povídce mistrně kombinuje oba přístupy. Satirizuje upjatou morálku a smysl pro povinnost, zatímco jeho hrdina přistupuje k vraždě jako k estetickému úkolu, který je třeba splnit s grácií a stylem.
Další autoři tohoto období:
- Ve světě: Charles Baudelaire (Francie, Květy zla), Joris-Karl Huysmans (Francie, Naruby), Stéphane Mallarmé (Francie), Paul Verlaine (Francie).
- V českých zemích: Česká dekadence se projevila o něco později, na přelomu století. Patří sem autoři jako Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček nebo Arnošt Procházka.
Autor: Oscar Wilde (1854-1900)
Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde byl irský dramatik, básník, prozaik a esejista, který se stal jednou z nejvýraznějších a nejkontroverznějších postav své doby.
- Život: Narodil se v Dublinu v intelektuálně založené rodině. Vystudoval s vynikajícím prospěchem na Oxfordu, kde se stal známým pro svůj extravagantní styl oblékání, ostrý intelekt a pěstování kultu krásy. Po studiích se přestěhoval do Londýna, kde se rychle stal celebritou a arbitrem vkusu. Proslul svými břitkými aforismy a konverzačním uměním. Jeho život byl však poznamenán skandálem. V roce 1895 byl obviněn z „hrubé neslušnosti“ (eufemismus pro homosexualitu, která byla tehdy trestná) a odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Vězení zlomilo jeho zdraví i ducha. Po propuštění žil v exilu ve Francii, kde v bídě a zapomnění zemřel ve věku 46 let.
- Tvorba: Wildeova tvorba je neoddělitelně spjata s jeho životní filozofií.
- Povídky a pohádky: Zločin lorda Arthura Savila, Strašidlo cantervillské, Šťastný princ a jiné pohádky. V těchto kratších prózách se projevuje jeho smysl pro humor, paradox a jemnou melancholii.
- Román: Obraz Doriana Graye (1890) – jeho jediné románové dílo, které je manifestem esteticismu a zároveň temnou studií o morálním úpadku, dualitě lidské povahy a zhoubné moci krásy.
- Divadelní hry: Wilde je považován za jednoho z nejlepších autorů anglických konverzačních komedií. Jeho hry jako Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermerové nebo Ideální manžel jsou plné brilantních dialogů, vtipných paradoxů a satiry na pokrytectví vyšší společnosti.
- Eseje a poezie: De Profundis (dopis psaný ve vězení), Balada o žaláři v Readingu.
Charakteristika díla
Literární druh a žánr
Dílo je epická próza. Žánrově se jedná o satirickou povídku, která si bere na mušku zvyklosti a myšlení anglické aristokracie. Zároveň je to parodie na kriminální příběh. Zatímco v klasické detektivce se pátrá po pachateli a jeho motivu, zde známe pachatele od začátku a jeho motivem není zloba či chamtivost, ale zvrácený smysl pro povinnost. Wilde si pohrává s očekáváním čtenáře a převrací žánrová klišé naruby.
Téma a motivy
- Hlavní téma: Konflikt mezi osudem (fatalismem) a svobodnou vůlí. Lord Arthur se dozví svůj osud (že spáchá vraždu) a místo aby se mu snažil vzepřít, aktivně se ho rozhodne naplnit. Jeho svobodná vůle se projevuje v tom, jak a kdy svůj osud uskuteční. Tím Wilde ironicky ukazuje absurditu slepé víry v předurčení.
- Vedlejší témata a motivy:
- Kritika a satira vyšší společnosti: Wilde zesměšňuje povrchnost, snobství a prázdnotu londýnské smetánky. Její členové se zajímají více o společenské události a drby než o skutečné lidské problémy. Vražda je pro Arthura spíše nepříjemnou společenskou povinností než morálním prohřeškem.
- Zvrácená morálka a povinnost: Podtitul povídky „Studie o povinnosti“ je klíčový. Arthur vnímá vraždu jako svou povinnost, kterou musí splnit, aby mohl s čistým svědomím vstoupit do manželství. Jeho morální kompas je zcela převrácený. Důležitější je pro něj forma a „čistý štít“ před svatbou než hodnota lidského života.
- Vzhled versus skutečnost: Téma typické pro Wildea. Postavy i situace nejsou tím, čím se zdají být. Pan Podgers, který se tváří jako vědec (cheiromant), je ve skutečnosti podvodník. Lord Arthur, navenek dokonalý gentleman, se stává chladnokrevným plánovačem vraždy. Šťastný manželský život je postaven na zločinu.
- Láska: Láska k Sybil Mertonové je katalyzátorem děje. Je to však láska idealizovaná a povrchní. Arthur miluje představu Sybil a představu dokonalého manželství, a právě proto musí nejprve „uklidit“ svůj osud.
Kompozice
Povídka má chronologickou kompozici a je rozdělena do několika kapitol. Děj je lineární, přehledný a směřuje od zápletky k jasnému rozuzlení.
- Expozice: Seznámení s prostředím a postavami na večírku u lady Windermerové.
- Kolize: Věštba pana Podgerse, která předpovídá lordu Arthurovi vraždu.
- Krize: Vnitřní boj lorda Arthura a jeho rozhodnutí vzít osud do vlastních rukou. Následují dva neúspěšné pokusy o vraždu.
- Peripetie (zvrat): Náhodné setkání s panem Podgersem na mostě a impulzivní čin.
- Závěr (katastrofa/rozuzlení): Lord Arthur se zbavuje svého „břemene“, žení se se Sybil a žije šťastně. Pointa přichází v úplném závěru, kdy se dozvídá, že pan Podgers byl podvodník, což celou jeho snahu činí absurdní.
Jazyk a styl
Wildeův styl je nezaměnitelný a je jedním z hlavních pilířů díla.
- Ironie a satira: Celá povídka je postavena na ironii. Vypravěč popisuje Arthurovy vražedné plány s naprosto klidným, věcným a elegantním tónem, jako by šlo o přípravu na piknik. Tento kontrast mezi obsahem (vražda) a formou (elegantní styl) vytváří komický a satirický efekt.
- Paradox a aforismy: Wilde je mistrem paradoxu, tedy výroku, který se zdá být protismyslný, ale obsahuje hlubší pravdu nebo postřeh. Například Arthurovo přesvědčení, že spáchat vraždu je jeho morální povinností, je samo o sobě obrovským paradoxem.
- Bohatý a popisný jazyk: Autor používá květnaté popisy interiérů, oblečení a vzhledu postav. Tyto popisy podtrhují povrchnost a zaměření na vnější krásu, které jsou pro danou společenskou vrstvu typické.
- Vypravěč: Děj je vyprávěn v er-formě (třetí osoba). Vypravěč je vševědoucí, nahlíží do myšlenek a pocitů hlavního hrdiny, což mu umožňuje efektivně využívat ironii. Čtenář zná Arthurovy absurdní motivace, zatímco ostatní postavy nic netuší. Vypravěčův postoj je lehce pobavený a odtažitý.
Postavy
Postavy v povídce jsou spíše karikaturami a nositeli určitých vlastností než hluboce psychologicky prokreslenými charaktery.
- Lord Arthur Savile: Hlavní hrdina. Je to mladý, pohledný a bohatý aristokrat, který je zasnoubený s krásnou Sybil. Na první pohled je ztělesněním gentlemana. Věštba v něm však probudí nečekanou odhodlanost. Není zlý, spíše je naivní, povrchní a zcela pohlcený kodexem cti a povinnosti, který si ovšem vykládá po svém. Jeho přístup k vraždě je metodický a bez emocí, jako by řešil obchodní záležitost. Je symbolem absurdity a morální prázdnoty aristokracie.
- Sybil Mertonová: Arthurova snoubenka. Je zobrazena jako ideál čistoty, krásy a nevinnosti. V příběhu hraje pasivní roli, je spíše symbolem a motivací pro Arthurovo jednání. Její jméno (Sibyla) ironicky odkazuje na antické věštkyně, ačkoliv ona sama o osudu nic neví.
- Pan Septimus R. Podgers: Cheiromant (chiromant, člověk čtoucí z ruky). Je to komická postava, která spouští celý děj. Prezentuje se jako vědec, ale ve skutečnosti je to šarlatán, který využívá důvěřivosti bohatých dam. Jeho smrt je ironickým naplněním jeho vlastní (falešné) věštby.
- Lady Windermereová: Hostitelka večírku. Typická představitelka londýnské smetánky, která se zajímá o senzace a nové módní výstřelky, jako je právě cheiromantie.
- Děkan z Chichesteru a lady Clementina Beauchampová: Arthurovi příbuzní a jeho zamýšlené oběti. Jsou to postarší, excentrické postavy, jejichž smrt by nikomu příliš nevadila. Slouží jako nástroje pro Arthurovy komicky neúspěšné vražedné pokusy.
- Herr Winckelkopf: Německý anarchista a výrobce bomb, od kterého si Arthur objedná výbušné hodiny. Je to další karikatura, tentokrát postavy ze „spodiny“ společnosti, která paradoxně pomáhá aristokratovi s jeho „povinností“.
Děj povídky
Příběh začíná na večírku u lady Windermereové, kde je jako hlavní atrakce představen cheiromant, pan Podgers. Lord Arthur Savile, mladý a zamilovaný aristokrat, si z legrace nechá přečíst z ruky. Pan Podgers se zděsí a prozradí mu, že v jeho dlani vidí vraždu.
Arthur je zdrcen. Ne proto, že by se bál morálních následků, ale proto, že se nemůže oženit se svou milovanou Sybil, dokud má před sebou takovou „nepříjemnou povinnost“. Odloží svatbu a rozhodne se, že vraždu musí spáchat co nejdříve, aby si „vyčistil“ budoucnost.
Jeho první obětí se má stát jeho postarší teta, lady Clementina Beauchampová. Pošle jí krabičku s pilulkou jedu, kterou zamaskuje jako lék. Plán však selže, protože teta zemře přirozenou smrtí dříve, než si pilulku vezme. Arthur je zklamán neúspěchem.
Druhý pokus zaměří na svého vzdáleného příbuzného, děkana z Chichesteru. U anarchisty v Londýně si objedná speciální hodiny s výbušninou a pošle je děkanovi jako dar. I tento plán ztroskotá. Výbuch sice nastane, ale pouze rozbije pár váz a nikoho nezraní.
Zoufalý Arthur se jedné noci prochází po nábřeží Temže a přemýšlí o svém selhání. Náhle spatří na mostě postavu, která se naklání přes zábradlí. Pozná v ní pana Podgerse. V náhlém popudu ho strčí do řeky. Pan Podgers se utopí. Arthur pocítí obrovskou úlevu. Jeho osud je naplněn, jeho povinnost splněna.
Nyní se konečně může oženit se Sybil. Jejich manželství je šťastné a mají děti. Po několika letech se Arthur náhodou setká s lady Windermereovou, která mu se smíchem prozradí, že pan Podgers byl obyčejný podvodník a jeho věštby byly jen trik, jak si vydělat peníze.
Lord Arthur není šokován ani zděšen. Naopak, s úlevou pronese závěrečnou, dokonale paradoxní větu, že je vlastně rád, že byl Podgers podvodník, protože jinak by měl na svědomí skutečnou vraždu.