Autor: Markus Zusak
Vydáno: 2005
Literární druh: Epika
Literární žánr: Román (historický, psychologický, válečný, s prvky literatury pro mládež)
Literárně-historický kontext
Autor
Markus Zusak (narozen 1975) je australský spisovatel s německo-rakouskými kořeny. Jeho rodiče, kteří zažili druhou světovou válku v Evropě, mu vyprávěli příběhy z bombardovaného Mnichova a o zacházení s Židy. Tyto rodinné vzpomínky se staly klíčovou inspirací pro Zlodějku knih. Ačkoliv je kniha často řazena do kategorie literatury pro mládež (young adult), svým přesahem a komplexností oslovuje čtenáře všech věkových kategorií. Zusak je známý svým lyrickým a experimentálním stylem psaní.
Zařazení díla
- Světová literatura 21. století: Román spadá do současné světové prózy.
- Téma druhé světové války a holocaustu: Dílo se řadí po bok dalších významných děl s touto tematikou, jako jsou Deník Anne Frankové, Chlapec v pruhovaném pyžamu od Johna Boyna nebo Sophiina volba od Williama Styrona. Odlišuje se však perspektivou, jelikož se zaměřuje na život obyčejných Němců, kteří se snaží přežít a zachovat si morální integritu v totalitním režimu.
- Postmoderní prvky: Román využívá některé postmoderní techniky, jako je nespolehlivý a sebereflexivní vypravěč (Smrt komentuje své vyprávění), fragmentace textu, vkládání kreseb a netradiční kompozice.
Téma a motivy
Hlavní téma: Hlavním tématem románu je síla slov a příběhů. Slova mohou být nástrojem zla a manipulace (Hitlerova propaganda, Mein Kampf), ale také nástrojem útěchy, odporu a lidského spojení (knihy, které Liesel krade a čte, Maxovy příběhy). Kniha ukazuje, jak literatura a jazyk pomáhají postavám přežít a porozumět světu plnému krutosti.
Vedlejší témata:
- Lidskost v nelidských podmínkách: Román zkoumá, jak se v lidech probouzí to nejlepší i nejhorší. Postavy jako Hans Hubermann představují tichý, ale odvážný humanismus.
- Smrt a smrtelnost: Přítomnost Smrti jako vypravěčky neustále připomíná křehkost lidského života, ale zároveň ukazuje smrt ne jako zlo, ale jako nevyhnutelnou a někdy i milosrdnou součást existence.
- Přátelství a láska: Vztahy mezi postavami (Liesel a Rudy, Liesel a Max, Liesel a její pěstouni) jsou jádrem příběhu a ukazují, že i v nejtemnějších dobách může vzkvétat hluboká náklonnost.
- Vina a přežití: Postavy jako Max Vandenburg nebo Hans Hubermann se potýkají s pocitem viny přeživšího.
- Dětství a ztráta nevinnosti: Příběh je vyprávěn z perspektivy dospívající dívky, která je nucena čelit hrůzám války a dospět mnohem rychleji.
Hlavní motivy:
- Knihy a krádeže: Lieseliny krádeže knih symbolizují snahu vzít si zpět moc nad slovy a poznáním v době, kdy je svoboda potlačována. Každá ukradená kniha představuje milník v jejím životě.
- Barvy: Smrt si všímá barev oblohy v okamžiku úmrtí člověka. Barvy (bílá, černá, červená) slouží jako poetický rámec příběhu a způsob, jak se Smrt vyrovnává s hrůzami, kterých je svědkem.
- Akordeon: Hansův akordeon symbolizuje naději, útěchu a spojení s minulostí. Jeho hudba přináší klid v dobách strachu.
- Sny a noční můry: Liesel i Max sdílejí noční můry spojené s jejich traumaty. Jejich společné bdění upevňuje jejich pouto.
Kompozice
Kompozice románu je netradiční a fragmentovaná.
- Rámcová kompozice: Příběh je rámován prologem a epilogem, které pronáší vypravěčka Smrt.
- Chronologické vyprávění s anticipací: Děj je vyprávěn převážně chronologicky (od roku 1939 do roku 1945), ale Smrt jako vševědoucí vypravěčka často předjímá budoucí události a prozrazuje osudy postav (např. Rudyho smrt). Tímto způsobem autor přesouvá důraz z otázky „co se stane“ na „jak a proč se to stane“.
- Struktura: Kniha je rozdělena do deseti částí, které jsou pojmenovány podle knih, jež Liesel ukradla nebo získala. Každá část je dále členěna na krátké kapitoly.
- Vložené texty a ilustrace: Součástí románu jsou dva ilustrované příběhy, které pro Liesel napíše a nakreslí Max Vandenburg na přetřených stránkách Mein Kampf: Muž, který stál nade mnou a Házíš mi slova. Tyto vnitřní příběhy fungují jako silné alegorie o přátelství a moci slov.
- Typografické prvky: Text je prokládán tučně zvýrazněnými poznámkami a definicemi Smrti, které slouží jako komentáře, vysvětlivky nebo osobní postřehy vypravěčky.
Jazyk a styl
Jazyk románu je jedním z jeho nejvýraznějších rysů. Je poetický, lyrický a plný obrazných pojmenování.
- Vypravěč: Ich-forma z pohledu Smrti. Smrt není zlá ani krutá, ale spíše unavená, cynická a fascinovaná lidmi. Její pohled je odtažitý, ale zároveň plný soucitu. Tento vypravěčský postup umožňuje autorovi podat svědectví o hrůzách války z nečekané a univerzální perspektivy.
- Metafory a personifikace: Zusak hojně využívá metafory („nebe barvy polévky,“ „slova měla váhu“) a personifikace (Smrt samotná).
- Kontrasty: Styl je postaven na kontrastech: krutost a něha, temnota a naděje, jednoduché dialogy a bohaté popisné pasáže.
- Německé výrazy: V textu se objevují německé nadávky a fráze (Saukerl, Saumensch, Himmel), které dodávají příběhu na autentičnosti a přibližují atmosféru doby.
- Jednoduchost a složitost: Jazyk je přístupný, často používá krátké věty, ale zároveň je schopen vyjádřit hluboké filozofické myšlenky a emoce.
Postavy
Postavy v románu jsou psychologicky propracované a uvěřitelné.
- Liesel Memingerová: Hlavní hrdinka, „zlodějka knih“. Na začátku příběhu je to devítiletá, traumatizovaná a negramotná dívka, která ztratila rodinu. Postupně se díky svým pěstounům a knihám stává silnou, vnímavou a odvážnou mladou ženou. Její láska ke slovům je její zbraní proti temnotě světa. Její krádeže nejsou aktem zloby, ale touhy po poznání a svobodě.
- Hans Hubermann (Tatínek): Lieselin pěstoun. Je ztělesněním dobra, laskavosti a tichého hrdinství. Je to malíř pokojů a hráč na akordeon. Naučí Liesel číst a je pro ni morálním kompasem. Jeho rozhodnutí ukrýt Maxe a podat chléb židovskému vězni jsou projevy obrovské odvahy, která ho téměř stojí život.
- Rosa Hubermannová (Maminka): Lieselina pěstounka. Na první pohled působí jako přísná, hrubá a věčně nadávající žena (Liesel a Hanse oslovuje Saumensch a Saukerl). Pod drsnou slupkou se však skrývá milující srdce a velká statečnost. Svou lásku projevuje činy, ne slovy.
- Max Vandenburg: Židovský boxer, kterého Hubermannovi ukrývají ve sklepě. Je to tichý a citlivý muž, pronásledovaný nočními můrami a pocitem viny, že opustil svou rodinu. S Liesel ho spojuje láska k příběhům a společné trauma. Stává se jejím nejbližším přítelem a mentorem.
- Rudy Steiner: Lieselin nejlepší kamarád a soused. Je to chlapec s „vlasy barvy citronu“, který obdivuje černošského atleta Jesseho Owense, což je v nacistickém Německu aktem rebelie. Je zamilovaný do Liesel a neustále ji žádá o polibek. Rudy představuje nevinnost, přátelství a tragicky zmařený mladý život. Jeho smrt je jedním z nejemotivnějších momentů knihy.
- Smrt: Vypravěčka příběhu. Je přetížená svou prací během války. Není zosobněním zla, ale spíše pozorovatelem, který sbírá duše a je „pronásledován lidmi“. Její vyprávění je plné ironie, smutku, ale i obdivu k lidské schopnosti milovat a obětovat se.
Časoprostor
- Místo: Děj se odehrává v fiktivním německém městečku Molching poblíž Mnichova. Většina událostí se soustředí na ulici Himmelstrasse (v překladu Nebeská ulice), což je silně ironické, protože tato ulice se na konci války stane místem zkázy a smrti.
- Čas: Příběh se odehrává v letech 1939 až 1945, tedy v období druhé světové války a vlády nacistického režimu v Německu. Epilog krátce nahlíží i do poválečné doby a ukazuje Lieselin další život v Austrálii.
Děj
Příběh začíná v roce 1939, kdy je devítiletá Liesel Memingerová poslána ke svým pěstounům, Hansi a Rose Hubermannovým, na Himmelstrasse v Molchingu. Její bratr zemře cestou ve vlaku a na jeho pohřbu Liesel ukradne svou první knihu, Hrobařovu příručku, ačkoliv neumí číst.
Laskavý pěstoun Hans ji v noci, kdy ji trápí noční můry, začne učit číst. Liesel si zamiluje knihy a slova. Spřátelí se se sousedem Rudym Steinerem, který se do ní zamiluje. Společně prožívají dětství poznamenané chudobou, přítomností Hitlerjugend a všudypřítomnou nacistickou propagandou.
Jednoho dne se u Hubermannových objeví Max Vandenburg, mladý Žid, jehož otec zachránil Hansovi život v první světové válce. Hubermannovi se ho navzdory obrovskému riziku rozhodnou ukrýt ve sklepě. Mezi Liesel a Maxem vznikne hluboké přátelství. Sdílejí své noční můry a lásku k příběhům. Max pro Liesel napíše a nakreslí dvě knihy na přetřených stránkách Hitlerova Mein Kampf.
Liesel pokračuje ve svých krádežích knih, tentokrát z knihovny starostovy ženy, Ilsy Hermannové, která v ní najde tichou spřízněnou duši. Když Max vážně onemocní, Liesel mu každý den čte.
Situace se zkomplikuje, když Hans z lítosti podá chléb jednomu z Židů hnaných ulicemi Molchingu do koncentračního tábora Dachau. Aby ochránil rodinu, musí Max odejít. Hans je za trest povolán do armády, ale po zranění se vrací domů.
Jedné noci je Himmelstrasse nečekaně bombardována. Všichni, které Liesel milovala – Hans, Rosa i Rudy – umírají ve spánku. Liesel přežije, protože v okamžiku útoku psala ve sklepě svůj vlastní životní příběh. V troskách najde Rudyho tělo a konečně mu dá polibek, o který ji tolikrát žádal.
Po válce se Liesel shledá s Maxem, který přežil koncentrační tábor. Prožije dlouhý život v Austrálii, kde založí rodinu. V epilogu si pro ni přichází Smrt jako pro starou ženu a ukazuje jí knihu, kterou tehdy psala ve sklepě a kterou Smrt po bombardování sebrala: Zlodějku knih.
Hlavní myšlenka
Zlodějka knih je mimořádně silný a dojemný román, který ukazuje, že i v nejtemnějších kapitolách lidských dějin existuje prostor pro soucit, lásku a odvahu. Hlavní myšlenkou díla je oslava lidskosti a nezničitelné síly slov a příběhů. Markus Zusak nepředkládá černobílý obraz dobra a zla, ale ukazuje komplexnost lidské povahy a zdůrazňuje, že i uprostřed totalitního režimu existují jedinci, kteří si dokážou zachovat morální integritu.
Kniha je připomínkou toho, že literatura není jen únikem z reality, ale také prostředkem, jak jí porozumět, přežít ji a nakonec ji i změnit. Je to příběh o tom, jak malá dívka pomocí kradených slov dokázala čelit hrůzám světa a najít v něm krásu a naději.