Autor: Petra Soukupová Dílo: Zmizet (2009)
Literárně-historický kontext
Zařazení autora do literárního kontextu
Petra Soukupová (nar. 1982) je jednou z nejvýraznějších a čtenářsky nejúspěšnějších českých autorek současnosti. Patří do generace spisovatelů, kteří začali publikovat na počátku 21. století a jejichž tvorba reflektuje život v postkomunistické společnosti, často se zaměřením na mezilidské a rodinné vztahy.
Soukupová vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, což se výrazně promítá do jejího literárního stylu. Její prózy jsou charakteristické úsporným, minimalistickým jazykem, precizně vystavěnými dialogy a filmovým viděním scén. Často je přirovnávána k americkému minimalistickému proudu (např. Raymond Carver), pro který je typické „ukazovat, nikoliv vysvětlovat“.
Její tvorba spadá do současné české literatury po roce 1989. Toto období je charakteristické velkou tematickou i stylovou rozmanitostí. Autoři se již nemusí vyrovnávat s cenzurou a ideologickým tlakem, a tak se mohou plně soustředit na osobní, psychologická a společenská témata. Mezi další významné autory této doby patří například Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně), Alena Mornštajnová (Hana), Jaroslav Rudiš (Nebe pod Berlínem) nebo Michal Viewegh. Oproti nim se Soukupová vymezuje právě svým soustředěním na komorní rodinná dramata a psychologii postav, kterou odhaluje skrze jejich jednání a dialogy, nikoliv vnitřní monology.
Konkrétní dílo v kontextu autorčiny tvorby
Kniha Zmizet je autorčinou druhou prózou, která následovala po úspěšném debutu K moři (2007). Zatímco K moři je uceleným románem, Zmizet má formu tří novel, které jsou propojeny společným tématem. Tímto dílem Soukupová potvrdila svůj talent a styl. Za knihu Zmizet získala v roce 2010 nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, což ji definitivně zařadilo mezi elitu české literatury.
Témata, která zde autorka otevírá, jako jsou dysfunkční rodinné vztahy, odcizení, neschopnost komunikace a dětská traumata, se prolínají celou její tvorbou. Najdeme je i v pozdějších dílech, například v románu Pod sněhem (2015), který se zaměřuje na vztahy tří sester, nebo v knize Nejlepší pro všechny (2017), kde zkoumá krizi moderního rodičovství. Zmizet je tak klíčovým dílem pro pochopení poetiky Petry Soukupové.
Celková charakteristika díla
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: Soubor tří psychologických novel
- Literární forma: Próza
Kniha se skládá ze tří samostatných textů: „Zmizel“, „Na krátko“ a „Věneček“. Ačkoliv nemají společné postavy ani dějovou linku, jsou pevně svázány ústředním tématem, kterým je touha či akt zmizení. Nejde však jen o fyzický odchod, ale především o zmizení emocionální, o únik z nefunkčních vztahů, o odcizení se od blízkých i od sebe sama.
Dílo je typickou ukázkou psychologické prózy. Autorka se nesoustředí na vnější děj, ten je často potlačen do pozadí. Klíčová je analýza vnitřního světa postav, jejich motivací, pocitů a vzájemných interakcí, které jsou plné nevyřčených křivd a napětí.
Rozbor díla
Téma a motivy
- Hlavní téma: Dysfunkční rodinné vztahy a jejich dopad na jedince. Kniha zkoumá, jak selhání rodičů, nedostatek komunikace a citová chladnost formují životy dětí a přetrvávají až do dospělosti.
- Motiv zmizení: Tento motiv prostupuje všechny tři novely a má různé podoby:
- Fyzické zmizení (chlapec Pavel v první novele).
- Emocionální zmizení (Jakub v druhé novele se uzavírá do sebe).
- Zmizení z života druhých (matka opouští syna, sestry se odcizují).
- Touha zmizet jako únik z neřešitelné situace.
- Další motivy:
- Dětská perspektiva: Důležitý prvek, události jsou často nahlíženy očima dítěte, které jim plně nerozumí, ale citově je vnímá.
- Neschopnost komunikace: Postavy spolu mluví, ale nesdělují si to podstatné. Dialogy jsou plné frází a odmlk, pod povrchem bublá napětí.
- Vina a zodpovědnost: Postavy se vyrovnávají s pocitem viny za minulé události, často si ji však nechtějí přiznat.
- Sourozenecká rivalita: Zvláště v novele „Věneček“ je tento motiv ústřední.
- Mezigenerační propast: Nechápání mezi dětmi, rodiči a prarodiči.
- Paměť a vzpomínky: Minulost neustále ovlivňuje přítomnost postav.
Kompozice
Kniha je rozdělena na tři samostatné novely. Každá má vlastní příběh a postavy, ale sdílí podobnou atmosféru a tematické zaměření.
- Zmizel:
- Příběh je vyprávěn z pohledu dospělé ženy, která vzpomíná na dětství a na zmizení svého mladšího bratra Pavla.
- Kompozice je retrospektivní. Vypravěčka skládá mozaiku vzpomínek a snaží se pochopit, co vedlo k tragédii.
- Děj se odvíjí nelineárně, přeskakuje mezi minulostí a přítomností.
- Střídají se pasáže popisující běžný život v panelákovém bytě s klíčovými momenty, které odhalují nefunkčnost rodiny.
- Na krátko:
- Děj je vyprávěn v er-formě, ale perspektiva je pevně ukotvena v prožívání malého chlapce Jakuba.
- Kompozice je chronologická, sledujeme Jakuba od chvíle, kdy ho matka „na krátko“ odloží k prarodičům na venkov.
- Příběh je sevřený do relativně krátkého časového úseku, ale ukazuje hlubokou a trvalou proměnu chlapcovy psychiky.
- Věneček:
- Tato novela má nejsložitější kompozici. Střídají se v ní pohledy dvou sester, Hanky a Ireny.
- Využívá polyperspektivní vyprávění, které čtenáři umožňuje vidět stejné události z různých úhlů pohledu a odhaluje, jak subjektivní je vnímání rodinných křivd.
- Opět se zde prolíná přítomnost (společná cesta autem) s retrospektivními pasážemi z dětství a dospívání.
Jazyk a styl
Styl Petry Soukupové je jedním z jejích nejvýraznějších rysů.
- Minimalismus a úspornost: Autorka používá jednoduchý, strohý jazyk. Věty jsou často krátké, holé, bez zbytečných příkras a metafor. Tím dosahuje velké intenzity a autentičnosti.
- Hovorový jazyk: V dialozích i v myšlenkách postav se objevují prvky hovorové a obecné češtiny, což zvyšuje jejich realističnost.
- Dialogy: Jsou klíčovým prvkem. Často jsou úsečné, plné banalit a frází, které maskují skutečné pocity. Právě v tom, co postavy neříkají, se skrývá největší napětí.
- Objektivita a odstup: Vypravěč je zdánlivě nezaujatý, nehodnotí, nekomentuje. Pouze zaznamenává události a dialogy. Tento „behavioristický“ přístup nutí čtenáře, aby si sám domýšlel psychologické pozadí a motivace postav.
- Scéničnost: Díky svému scenáristickému vzdělání autorka staví jednotlivé scény s velkou precizností. Často se soustředí na detail, gesto nebo pohled, který řekne více než dlouhý popis.
Postavy
Postavy Petry Soukupové jsou obyčejní lidé, nejsou ani dobří, ani zlí. Jsou psychologicky propracované, plné vnitřních rozporů a chyb. Jejich tragédie spočívá v jejich neschopnosti překročit vlastní omezení.
Novela „Zmizel“
- Vypravěčka (sestra): V dětství žárlila na bratra, protože mu rodiče věnovali více pozornosti (byl často nemocný). Její vzpomínky jsou plné dětské sobeckosti a nepochopení. V dospělosti cítí vinu a snaží se zpětně pochopit, jakou roli v bratrově zmizení hrála ona a celá rodina.
- Pavel (bratr): Citlivý, uzavřený chlapec, který se cítil v rodině nepochopený a osamělý. Jeho zmizení je zoufalým aktem úniku. Je vnímán pouze skrze zkreslené vzpomínky sestry.
- Rodiče: Pasivní, emočně ploší. Neumí řešit problémy, komunikovat spolu ani s dětmi. Jejich lhostejnost a neschopnost vytvořit láskyplné prostředí je hlavní příčinou rodinné tragédie.
Novela „Na krátko“
- Jakub: Malý chlapec, který je vytržen ze svého prostředí a odložen k prarodičům. Zpočátku doufá v matčin brzký návrat, ale postupně propadá apatii a citově se uzavírá. Jeho „zmizení“ je vnitřní, přestává komunikovat a projevovat emoce. Je obětí sobeckosti dospělých.
- Matka: Nezralá, sebestředná žena, která upřednostňuje svůj nový vztah před vlastním dítětem. Svůj čin racionalizuje a omlouvá, ale ve skutečnosti se zbavuje zodpovědnosti.
- Prarodiče: Mají Jakuba rádi, ale nerozumí jeho potřebám. Snaží se mu zajistit materiální komfort, ale nedokážou mu nahradit citové pouto k matce. Reprezentují mezigenerační nepochopení.
Novela „Věneček“
- Hanka a Irena (sestry): Jejich vztah je od dětství poznamenán rivalitou, kterou nevědomky podporovali rodiče. Hanka byla vždy ta „šikovnější“ a „oblíbenější“, zatímco Irena se cítila odstrčená. I v dospělosti se nedokážou zbavit starých vzorců chování. Jejich společná cesta autem se stává prostorem pro konfrontaci, která však nevede ke smíření, ale jen k dalšímu potvrzení jejich odcizení.
- Rodiče: V novele vystupují hlavně ve vzpomínkách. Jejich necitlivé srovnávání dcer a zdánlivé upřednostňování jedné z nich zanechalo na obou hluboké a trvalé šrámy.
Časoprostor
- Prostor: Děj se odehrává v typických, snadno rozpoznatelných českých reáliích. Panelákový byt, venkovský dům, chata, auto. Prostředí je záměrně všední a obyčejné, což podtrhuje univerzálnost popisovaných problémů. Nejde o exotická dramata, ale o tiché tragédie, které se mohou odehrávat kdekoliv.
- Čas: Příběhy jsou zasazeny do současnosti (doba vzniku knihy), ale často se vracejí do minulosti, typicky do období dětství postav v 80. a 90. letech 20. století. Právě v minulosti leží klíč k pochopení jejich současného chování a problémů.
Hlavní myšlenka
Hlavní myšlenkou knihy Zmizet je kritická sonda do nitra současné rodiny. Petra Soukupová s mrazivou přesností ukazuje, že největší zranění si lidé často způsobují v nejužším kruhu svých blízkých. Nejde o fyzické násilí, ale o psychickou devastaci způsobenou nedostatkem lásky, pozornosti a komunikace.
Dílo není moralitou, autorka nikoho nesoudí. Pouze předkládá situace a nechává na čtenáři, aby si utvořil vlastní názor. Poselství knihy je spíše varováním: nevyřčené křivdy a potlačené emoce nezmizí, ale kumulují se a ničí vztahy i celé životy. Touha „zmizet“ je pak logickým, i když tragickým, důsledkem života v emočně prázdném prostředí.
Kniha je vynikajícím příkladem moderní psychologické prózy a pro svou tematickou závažnost, stylistickou čistotu a čtenářskou přístupnost je ideálním dílem pro maturitní rozbor. Ukazuje, že i o zdánlivě obyčejných věcech lze psát s velkou literární silou a hloubkou.