Alfred de Musset, jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského romantismu, zanechal světu dílo, které je stejně tak osobní zpovědí jako diagnózou celé jedné generace. Román Zpověď dítěte svého věku (v originále La Confession d’un enfant du siècle) není pouhým příběhem o nešťastné lásce. Je to hluboká, bolestná a lyricky laděná analýza duševního stavu mladých lidí, kteří dospívali ve stínu velkých historických událostí a ztratili své ideály.
Literárně-historický kontext
Pro plné pochopení románu je nezbytné zasadit ho do doby jeho vzniku. Nacházíme se v první polovině 19. století ve Francii, v éře vrcholného romantismu.
Francouzský romantismus
Romantismus jako umělecký směr vznikl na přelomu 18. a 19. století jako reakce na strohý racionalismus a objektivitu klasicismu a osvícenství. Kladl důraz na:
- Individualismus a subjektivitu: V centru pozornosti je jedinec, jeho pocity, touhy a vnitřní konflikty. Autor často splývá s hlavním hrdinou.
- Cit a vášeň: Rozum je podřízen emoci. Láska, nenávist, zoufalství a melancholie jsou hlavními hybateli děje.
- Konflikt jedince se společností: Romantický hrdina je často vyděděnec, rebel nebo génius, který naráží na nepochopení a přetvářku konvenční společnosti.
- Únik z reality: Autoři a jejich hrdinové hledají útočiště v minulosti (středověk), v exotických krajinách nebo v přírodě, která je zrcadlem lidské duše.
- Fragmentárnost a kontrast: Díla často postrádají pevnou strukturu, jsou plná protikladů (krása a ošklivost, dobro a zlo, láska a smrt).
Historické pozadí: „Nemoc století“
Mussetův román je neoddělitelně spjat s konkrétní historickou situací. Generace, do které patřil, se narodila během nebo těsně po éře Napoleona Bonaparta. Tito mladí lidé vyrůstali na příbězích o slávě, hrdinství a velkých činech, které otřásly Evropou. Když však dospěli, napoleonské války skončily, císařství padlo a na jeho místo nastoupila restaurace Bourbonů a později měšťanská monarchie.
Tato změna zanechala v duších mladých mužů obrovské prázdno. Velké ideály byly pryč, nahradila je nuda, materialismus a společenská přetvářka. Ztratili víru v Boha, v lásku i v budoucnost. Tento stav beznaděje, cynismu, melancholie a duchovní vykořeněnosti Musset a jeho současníci nazvali „maladie du siècle“ neboli „nemoc století“. Právě tato „nemoc“ je ústředním tématem Zpovědi.
Současníci a souvislosti
- Victor Hugo (1802-1885): Vůdčí postava francouzského romantismu, autor děl jako Chrám Matky Boží v Paříži nebo Bídníci.
- Stendhal (1783-1842): Stojí na pomezí romantismu a realismu. Jeho román Červený a černý rovněž zachycuje ambice a frustraci mladého muže v ponapoleonské Francii.
- George Sand (1804-1876): Významná spisovatelka a Mussetova osudová láska. Její vztah s Mussetem se stal přímou inspirací pro Zpověď.
- Lord Byron (1788-1824): Anglický romantik, jehož „byronský hrdina“ (hrdý, osamělý rebel v konfliktu se světem) silně ovlivnil evropskou literaturu, včetně Mussetova Octava.
- Karel Hynek Mácha (1810-1836): Český protějšek, jehož Máj sdílí s Mussetovým dílem pocity existenciální úzkosti, osamění a rozervanosti hlavního hrdiny.
Autor: Alfred de Musset (1810-1857)
Alfred de Musset byl ztělesněním „dítěte svého věku“. Narodil se do aristokratické, ale nepříliš bohaté rodiny. Již v mládí projevoval mimořádný talent, byl pohledný, inteligentní a společenský. Stal se typickým pařížským dandy, vedl bohémský život plný večírků, alkoholu a milostných afér.
Osudový vztah s George Sand
V roce 1833 se seznámil se spisovatelkou George Sand (vlastním jménem Amantine Lucile Aurore Dupin), která byla o šest let starší, vdaná a již tehdy slavná. Propukl mezi nimi vášnivý a bouřlivý vztah. Společně odjeli do Benátek, kde však jejich láska prošla těžkou krizí. Musset onemocněl a Sand se zamilovala do jeho lékaře Pietra Pagella. Následoval bolestný rozchod plný vzájemného obviňování a utrpení.
Tato traumatická zkušenost se stala hlavním inspiračním zdrojem pro Zpověď dítěte svého věku. Román je Mussetovou uměleckou terapií, pokusem vyrovnat se se zradou a analyzovat, proč jeho generace není schopna prožívat čistou a trvalou lásku.
Další dílo
Ačkoliv je Zpověď jeho nejznámějším prozaickým dílem, Musset byl především básník a dramatik.
- Poezie: Sbírky jako Noci (Les Nuits) jsou vrcholem jeho lyrické tvorby, plné melancholie a citové bolesti.
- Drama: Psal tzv. „dramata pro křeslo“ (určená spíše ke čtení než k inscenování). Mezi nejznámější patří historická hra Lorenzaccio nebo komedie S láskou nejsou žádné žerty.
Mussetův život byl stejně dramatický jako jeho dílo. Trpěl depresemi, alkoholismem a zdravotními problémy, které vedly k jeho předčasné smrti v pouhých 46 letech.
Rozbor díla: Zpověď dítěte svého věku (1836)
Literární druh a žánr
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: Silně autobiografický psychologický román psaný v próze.
- Forma: Ich-forma (vyprávění v první osobě). Tato forma umožňuje čtenáři maximální vhled do myšlenek a pocitů hlavního hrdiny Octava, který je zjevným autorovým alter egem.
Téma a motivy
- Hlavní téma: Diagnóza a analýza „nemoci století“. Román zkoumá duchovní prázdnotu, ztrátu iluzí, cynismus a neschopnost milovat, které postihly generaci dospívající po pádu Napoleona.
- Vedlejší motivy:
- Zrazená láska a nevěra: Ústřední zážitek, který spouští hrdinovu krizi.
- Bolest jako zdroj poznání: Octave věří, že utrpení je jediná cesta k pravdě.
- Hledání smyslu života a víry: Hrdina se potácí mezi nihilismem a touhou po něčem, čemu by mohl věřit.
- Rozervanost: Vnitřní boj mezi dobrem a zlem, idealismem a cynismem, touhou po čistotě a sklony k prostopášnosti.
- Kritika společnosti: Odhalování přetvářky a povrchnosti pařížské smetánky.
- Příroda: Kontrast k zkaženému městu, místo možné očisty a uzdravení.
Kompozice
Dílo je rozděleno do pěti částí a děj postupuje chronologicky.
- První část: Úvodní kapitoly mají esejistický charakter. Musset zde přímo definuje „nemoc století“ a vysvětluje její historické kořeny. Popisuje svou generaci jako „sedící na troskách světa“.
- Další části: Sledují příběh Octava. Jeho první milostný vztah, zradu, následný pád do prostopášnosti a cynismu, setkání s Brigitte a pokus o nalezení spásy v čisté lásce, a nakonec jeho finální rozhodnutí.
Postavy
Charaktery v románu jsou spíše nositeli idejí a postojů než komplexními, realisticky vykreslenými osobnostmi.
- Octave: Hlavní hrdina a vypravěč. Je typickým romantickým hrdinou, inteligentní, citlivý, vášnivý, ale zároveň arogantní, sebestředný a sebedestruktivní. Je nakažen „nemocí století“. Po zradě své první milenky ztratí víru v lásku a vrhá se do víru pařížského života plného orgií a cynismu. Setkání s Brigitte v něm probudí naději na spásu, ale jeho vnitřní démoni a nedůvěra nakonec zničí i tento vztah. Je ztělesněním Mussetova vlastního utrpení a rozervanosti.
- Brigitte Pierson: O deset let starší vdova, která žije na venkově. Je Octavovým naprostým protikladem. Představuje čistotu, dobrotu, víru v Boha a bezpodmínečnou lásku. Snaží se Octava vyléčit svou trpělivostí a oddaností. Její postava je idealizovaná, symbolizuje naději a možnost vykoupení. Její předobrazem byla George Sand, ale v idealizované podobě, jakou si ji Musset přál vidět.
- Desgenais: Octavův přítel, který ztělesňuje cynismus a materialismus. Nevěří v lásku ani žádné vyšší hodnoty. Pro něj je život jen hra a ženy prostředek k potěšení. Funguje jako Octavův protipól a pokušitel, který ho stahuje zpět do prostopášného života.
- První milenka (Élise): Její postava je spouštěčem děje. Její nevěra, kterou Octave na vlastní oči spatří, rozbije jeho idealistické představy o lásce a uvrhne ho do krize.
- Smith: Vedlejší postava, přítel Brigittina zesnulého manžela. Je to čestný a morálně pevný muž, který se nakonec stane Brigittiným ochráncem. Představuje klidnou, spořádanou alternativu k Octavově bouřlivé povaze.
Jazyk a styl
Musset byl především básník, což se silně projevuje i v jeho próze.
- Lyrický a poetický jazyk: Text je plný metafor, přirovnání a básnických obrazů.
- Subjektivita a emocionalita: Vypravěč se netají svými city, styl je exaltovaný, plný patosu a citových výlevů.
- Filozofické a psychologické úvahy: Děj je často přerušován dlouhými pasážemi, ve kterých Octave analyzuje své pocity, společnost a podstatu lidské existence.
- Řečnické otázky a zvolání: Autor se často obrací přímo na čtenáře nebo klade otázky do prázdna, což zvyšuje naléhavost textu.
- Vnitřní monology: Velká část románu se odehrává v Octavově hlavě.
Časoprostor
- Čas: Děj se odehrává ve 30. letech 19. století, po Červencové revoluci roku 1830.
- Prostor: Je zde výrazný kontrast mezi dvěma hlavními prostředími:
- Paříž: Symbolizuje morální úpadek, prostopášnost, přetvářku a společenskou nudu. Je to místo, kde Octave propadá své „nemoci“.
- Venkov: Představuje útočiště, čistotu, přírodu a naději na uzdravení. Zde Octave potkává Brigitte a pokouší se začít nový život.
Inspirace a vlivy
Jak již bylo zmíněno, hlavním inspiračním zdrojem byl Mussetův vztah s George Sand. Román je jeho verzí příběhu, pokusem o ospravedlnění vlastního chování a uměleckým zpracováním prožité bolesti. Zajímavostí je, že George Sand později napsala vlastní románovou odpověď s názvem Ona a on (Elle et Lui, 1859), kde představila svůj pohled na věc.
Literárně Musset navazuje na zpovědní tradici sahající až k Jeanu-Jacquesu Rousseauovi (Vyznání) a na tradici byronského hrdiny.
Dílo samotné se stalo manifestem „nemoci století“ a ovlivnilo mnoho pozdějších autorů, kteří se zabývali tématy odcizení, nudy a existenciální krize, například Charlese Baudelaira nebo autory dekadence.
Závěr a zhodnocení pro maturanty
Zpověď dítěte svého věku je náročné, ale nesmírně obohacující čtení. Není to román s napínavým dějem, jeho síla spočívá v hloubce psychologické analýzy a v poetickém jazyce.
Proč je dílo důležité pro maturitu?
- Definice romantismu: Je to učebnicový příklad romantického románu se všemi jeho typickými znaky: subjektivita, důraz na cit, rozervaný hrdina, konflikt se společností.
- Pojem „nemoc století“: Román tento pojem nejen definuje, ale přímo ho ztělesňuje. Je klíčem k pochopení myšlení celé jedné generace.
- Autobiografické prvky: Ukazuje, jak úzce může být život autora propojen s jeho dílem.
- Nadčasovost témat: Pocity ztráty ideálů, hledání identity, bolest z první lásky a pocit, že člověk nezapadá do světa, jsou témata, která rezonují s mladými lidmi v každé době. Octavova neschopnost věřit a jeho vnitřní prázdnota mohou připomínat pocity odcizení, které zná i současný člověk.
Mussetův román je tedy víc než jen historický dokument. Je to upřímná a bolestná zpověď o tom, jak těžké je žít, věřit a milovat ve světě, který ztratil své jistoty. A právě v této upřímnosti a zranitelnosti spočívá jeho trvalá síla a relevance.