1. Literární teorie: Forma a obsah
Literární druh a žánr
- Literární druh: Epika (dílo má děj, postavy a časoprostorové zasazení).
- Literární žánr: Antiutopický (dystopický) román / sci-fi román. (Popisuje fiktivní společnost, která se vyvinula nejhorším možným směrem, kde je jedinec naprosto potlačen totalitním státem).
- Literární forma: Próza.
Téma a hlavní myšlenka (Motivy)
- Hlavní téma: Děsivá vize absolutně totalitní společnosti, která kontroluje nejen činy, ale i myšlenky svých občanů.
- Hlavní myšlenka: Varování před jakoukoli formou totalitarismu. Kniha ukazuje, jak lze zničit lidskou individualitu, lásku a objektivní pravdu pomocí strachu, bolesti a manipulace s jazykem.
- Motivy: Velký bratr, newspeak (novosloví), doublethink (dvojité myšlení), vaporizace (vymazání z existence), ideozločin, ideopolicie, všudypřítomné obrazovky (telekrany), Ministerstvo pravdy, lásky, hojnosti a míru.
Časoprostor
- Čas: Píše se (pravděpodobně) rok 1984 (ale hlavní hrdina si tím není jistý, protože historie je neustále přepisována). Z pohledu vydání knihy (1949) šlo o blízkou budoucnost.
- Prostor: Londýn (Hlavní město Území 1), v superstátu jménem Oceánie.
Kompoziční výstavba
- Děj postupuje primárně chronologicky (občas narušeno Winstonovými vzpomínkami na dětství a matku).
- Kniha je rozdělena na tři hlavní části:
- Představení světa, společnosti a Winstonových pochybností.
- Winstonova vzpoura (milostný románek s Julií) a zdánlivý vstup do odboje.
- Odhalení, zatčení, kruté mučení a konečné zlomení hlavního hrdiny.
Vypravěč a vyprávěcí způsoby
- Typ vypravěče: Er-forma. Vypravěč je sice ve třetí osobě, ale je silně personalizovaný – svět vnímáme téměř výhradně přes myšlenky, pocity a zorný úhel Winstona Smithe.
Jazykové prostředky
- Základem je spisovný jazyk (kterému se v knize říká oldspeak – starosloví).
- Naprosto klíčovým jazykovým prvkem díla je tzv. newspeak (novosloví). Jde o uměle vytvářený jazyk Strany, jehož cílem je zmenšovat slovní zásobu. Pokud totiž pro něco neexistuje slovo (např. pro svobodu nebo vzpouru), lidé na to podle Strany nebudou schopni ani pomyslet (tzv. zamezení ideozločinu).
- Odborný/Úřední styl: Používán v knize Emanuela Goldsteina, kterou Winston čte.
- Paradoxy (oxymóra): Základní hesla Strany: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ (Toto se označuje jako doublethink – schopnost udržet v mysli dvě protichůdná přesvědčení a oběma zároveň věřit).
2. Děj a postavy
Hlavní postavy
- Winston Smith: Hlavní hrdina, necelých 40 let. Pracuje na Ministerstvu pravdy, kde přepisuje staré noviny tak, aby minulost vždy odpovídala aktuálním potřebám Strany. Je inteligentní, pamatuje si střípky minulosti a tajně Stranu i Velkého bratra nenávidí. Není to ale tradiční hrdina – je fyzicky slabý, unavený a nakonec je zradou a mučením naprosto zlomen.
- Julie: Mladá žena, která pracuje na oddělení literatury (obsluhuje stroje na psaní románů). Navenek působí jako fanatická členka Strany, ale uvnitř je pragmatická rebelka. Její vzpoura proti Straně je však spíše pudová (jde jí o sex, jídlo a vlastní potěšení) než ideologická.
- O’Brien: Vysoce postavený člen Vnitřní strany. Winston k němu cítí intelektuální sympatie a věří, že je členem odboje. O’Brien je však ve skutečnosti fanatickým stoupencem Strany. Nestará se o blaho lidí, touží jen po čisté moci. Nakonec vede Winstonovo mučení.
- Velký bratr (Big Brother): Vůdce Oceánie. Pravděpodobně ani neexistuje jako reálná osoba, je to jen symbol a zosobnění Strany. Tvář z plakátů s nápisem „Velký bratr tě sleduje“.
- Emanuel Goldstein: Oficiální nepřítel státu, údajný vůdce podzemní odbojové organizace zvané Bratrstvo. Na něj se soustředí povinné „Dvě minuty nenávisti“. Opět není jisté, zda vůbec existuje, nebo si ho Strana vymyslela pro sjednocení lidu proti společnému nepříteli.
- Pan Charrington: Majitel vetešnictví v proletářské čtvrti. Působí jako milý starý pán chovající úctu k minulosti, ale ukáže se, že je agentem ideopolicie.
Stručný děj díla
Winston Smith žije v Londýně, který je součástí totalitní Oceánie. Celá společnost je pod nepřetržitým dohledem telekranů (obrazovek, které vysílají propagandu a zároveň snímají obraz i zvuk). Winston začne páchat „ideozločin“ (zločin už jen samotnou myšlenkou) – koupí si starý sešit a začne si psát tajný deník, kde vyjadřuje nenávist k Velkému bratrovi.
Seznámí se s mladou Julií, která mu tajně předá papírek s nápisem „Miluji tě“. V totalitním státě, kde je sex povolen pouze za účelem plození dětí pro Stranu, je jejich milostný vztah těžkým zločinem. Pronajmou si tajný pokoj nad vetešnictvím pana Charringtona, kde se cítí v bezpečí a sní o lepším světě.
Winston a Julie věří, že mocný úředník O’Brien je členem odboje (tzv. Bratrstva), a kontaktují ho. O’Brien je přijme a předá Winstonovi knihu od vůdce odboje Goldsteina, která vysvětluje mechanismy totalitní moci. Brzy nato jsou ale Winston i Julie ve svém tajném pokoji zatčeni – pan Charrington celou dobu pracoval pro ideopolicii a v pokoji byl ukrytý telekran.
Winston je odvezen na Ministerstvo lásky (což je ve skutečnosti centrum pro mučení vězňů). Zde zjišťuje, že mučitelem je sám O’Brien, který ho celou dobu sledoval a vlákal do pasti. Cílem Strany není Winstona pouze zabít, ale naprosto ho ideologicky zlomit a „převychovat“, aby upřímně uvěřil nesmyslům Strany (např. že 2+2=5).
Po dlouhých měsících fyzického i psychického mučení je Winston poslán do legendární Místnosti 101, kde musí každý čelit svému největšímu fóbickému strachu. Pro Winstona jsou to krysy. Když se mu O’Brien chystá nasadit na obličej klec s vyhladovělými krysami, Winston konečně podlehne a v hrůze zakřičí, ať to udělají Julii, ne jemu. Tím zradí jedinou věc, kterou se zapřisáhl nezradit – svou lásku. V závěru knihy sedí zlomený Winston v kavárně, zničená alkoholická troska, poslouchá zprávy o vítězství Strany ve válce a uvědomuje si, že miluje Velkého bratra.
3. Společensko-historický a literární kontext
- Vydání: Kniha byla vydána v roce 1949. Orwell ji psal těsně po druhé světové válce, kdy už byl těžce nemocný. (Název 1984 údajně vznikl pouhým přehozením posledních dvou číslic roku, kdy knihu psal – 1948).
- Historický kontext: Kniha je přímou reakcí na Stalinismus v Sovětském svazu (obrovské čistky, kult osobnosti, falšování dějin a fotografií), ale i na nacistické Německo. Orwell však varoval, že určité totalitní tendence (cenzura, kontrola médií) se mohou objevit i v demokratických státech.
- Literární směr: Světová literatura 20. století, žánr antiutopie.
- Současníci a podobná díla (častá maturitní otázka):
- Jevgenij Zamjatin: My (jeden z prvních antiutopických románů vůbec, Orwell se jím silně inspiroval).
- Aldous Huxley: Konec civilizace (Brave New World) – na rozdíl od Orwella, kde jsou lidé ovládáni strachem a bolestí, Huxley varuje před společností ovládanou neustálou zábavou a slastí.
- Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita (cenzura a pálení knih).
4. O autorovi: George Orwell
- Pro detailní informace viz Farma zvířat. U románu 1984 je dobré zmínit, že Orwell tuto knihu psal už jako velmi nemocný muž (trpěl silnou tuberkulózou) v naprosté izolaci na skotském ostrově Jura. Kniha je i díky tomu tak nesmírně temná a depresivní.
- Orwell se vydání knihy dožil, zaznamenal i její okamžitý úspěch, ale necelý rok po vydání (v lednu 1950) na tuberkulózu zemřel.