Literární teorie: Forma a obsah
Literární druh a žánr
- Literární druh: Epika (příběh má děj, postavy a časoprostor).
- Literární žánr: Epický fantasy román (tzv. high fantasy – odehrává se ve zcela fiktivním světě s vlastními zákonitostmi).
- Literární forma: Próza (přestože je text silně protkán poezií, písněmi a eposy dotvářejícími historii světa).
Téma a hlavní myšlenka (Motivy)
- Hlavní téma: Boj dobra proti drtivé přesile zla, ničivá síla moci a její schopnost zkorumpovat i ty nejlepší.
- Hlavní myšlenka: I ten nejmenší a zdánlivě nejslabší jednotlivec (hobit) může změnit chod celého světa, pokud má čisté srdce a pevnou vůli. Kniha ukazuje sílu přátelství, naděje a sebeobětování.
- Motivy: Jeden prsten, cesta (putování), přátelství, pokušení, zrada, smrtelnost vs. nesmrtlenost, příroda (stromy, lesy) vs. ničivý průmysl a stroje.
Časoprostor
- Čas: Konec Třetího věku fiktivního světa (od Bilbových 111. narozenin po rozpad Společenstva uplyne zhruba 18 let, samotná cesta Froda trvá v prvním díle několik měsíců).
- Prostor: Fiktivní kontinent Středozem. Děj se přesouvá: Kraj (bezpečí) → Hůrka → Roklinka (útočiště elfů) → podzemní doly Morie (temnota) → les Lothlórien → řeka Anduina a Parth Galen.
Kompoziční výstavba
- Děj postupuje primárně chronologicky. Důležitou výjimkou je kapitola Elrondova rada, která funguje retrospektivně – postavy zde vyprávějí dávnou historii Prstenu a vysvětlují události, které ději předcházely.
- Kniha je rozdělena na dvě části (Kniha první a Kniha druhá).
- Závěr díla je otevřený – Společenstvo se rozpadá a děj plynule přechází do druhého dílu (Dvě věže).
Vypravěč a vyprávěcí způsoby
- Typ vypravěče: Er-forma. Vševědoucí vypravěč, který se ale často zaměřuje na vnitřní prožívání a perspektivu konkrétní postavy (nejčastěji Froda).
- Oproti Hobitovi mizí onen „laskavý, pomrkávající autor“. Vypravěč je zde vážný, objektivnější, epický a popisuje události s mnohem větší osudovostí a dramatičností.
Jazykové prostředky
- Bohatý a vrstvený jazyk: Jazyk se mění podle toho, kdo mluví. Hobiti mluví spíše prostě, hovorověji a zemitě. Elfové a šlechtici (Aragorn) používají vznešený, archaický a patetický jazyk. Skřeti mluví hrubě a vulgárně.
- Archaismy a historismy: Dodávají textu pocit starého mýtu a legendy.
- Umělé jazyky: V textu se objevují fráze z Tolkienových propracovaných jazyků (quenijština, sindarština, černá řeč Mordoru).
- Detailní popisy: Extrémně pečlivé vykreslení krajiny, genealogie rodů a historie (Tolkien byl perfekcionista).
Děj a postavy
Hlavní postavy (Devítičlenné Společenstvo prstenu)
- Frodo Pytlík: Hobit, Bilbův synovec a dědic. Je vzdělanější a vážnější než ostatní hobiti. Jako Ten, kdo nese Prsten, nese obrovské psychické i fyzické břímě. Odolává zlu lépe než mocní hrdinové.
- Samvěd Křepelka (Sam): Frodův zahradník a sluha. Ztělesnění absolutní věrnosti, prostého selského rozumu a nezlomné odvahy. Frodova největší opora.
- Gandalf Šedý: Čaroděj, moudrý průvodce a organizátor obrany proti Sauronovi. Představuje moudrost a oběť (pád v Morii).
- Aragorn (Chodec): Hraničář a utajený dědic gondorského trůnu. Zkušený bojovník, tajemný, čestný a smířený se svým těžkým osudem.
- Boromir: Člověk, syn vládnoucího správce Gondoru. Je statečný, ale zoufale touží zachránit svůj lid. Kvůli tomu jako jediný ze Společenstva podlehne pokušení Prstenu.
- Legolas (elf) a Gimli (trpaslík): Zpočátku se nemají rádi kvůli historické zášti svých ras, ale během cesty mezi nimi vzniká jedno z nejpevnějších přátelství v knize.
- Smíšek a Pipin: Frodovi mladší bratranci, hobiti. Zpočátku plní roli komické vložky a dělají chyby z nezkušenosti, ale postupně dospívají.
Záporné postavy a síly
- Sauron: Temný pán. Fyzicky v knize nevystupuje, je reprezentován jako vševidoucí ohnivé Oko a všudypřítomná hrozba. Tvůrce Jednoho prstenu.
- Saruman Bílý: Bývalý vůdce čarodějů. Ukázka toho, jak moc a touha po pořádku mohou zkorumpovat dobrou bytost. Spojí se se Sauronem.
- Nazgûlové (Černí jezdci): Bývalí lidští králové zotročení Sauronovými prsteny. Nejděsivější pronásledovatelé hrdinů.
Stručný děj díla
Příběh začíná oslavou 111. narozenin Bilba Pytlíka, po kterých Bilbo odchází do Roklinky a zanechává svému synovci Frodovi podivný magický prsten. Čaroděj Gandalf po letech pátrání zjistí, že jde o Jeden prsten, nástroj absolutní moci Temného pána Saurona, který se probouzí a Prsten hledá.
Frodo musí s Prstenem prchnout z Kraje. Připojí se k němu Sam, Smíšek a Pipin. Jsou neustále pronásledováni děsivými Černými jezdci (Nazgûly). V městečku Hůrka potkají tajemného hraničáře Chodce (Aragorna), který se stane jejich ochráncem. Na vrchu Větrov je Frodo vážně zraněn otrávenou čepelí vůdce Nazgûlů a jen o vlásek unikne smrti, když ho elfové dopraví do bezpečí Roklinky.
V Roklince panovník Elrond svolá tajnou radu zástupců svobodných národů (elfů, trpaslíků, lidí). Zjistí, že Prsten nelze skrýt ani použít proti zlu – musí být zničen vhozením do ohně Hory osudu v samotném srdci Sauronovy říše, Mordoru. Frodo se dobrovolně nabídne, že úkol splní. Je vytvořeno Společenstvo prstenu (9 zástupců proti 9 Nazgûlům), které má Frodovi pomáhat.
Při cestě na jih se Společenstvo pokusí překročit Mlžné hory, ale kvůli sněhové bouři musí zvolit cestu temnými doly Morie. Zde probudí prastarého démona Balroga. Gandalf se obětuje a padá s Balrogem do propasti, aby ostatní mohli utéct. Otřesené Společenstvo najde útočiště v elfím lese Lothlórien u paní Galadriel.
Při další cestě po řece Anduině se napětí stupňuje. Boromir, podléhající moci Prstenu, se pokusí Frodovi Prsten vzít, aby s ním mohl bránit svůj domov. Frodo si uvědomí, že Prsten dříve či později zničí každého v jeho okolí. Rozhodne se proto Společenstvo opustit a pokračovat do Mordoru sám. Sam ho však nenechá odejít samotného a přidá se k němu. Společenstvo se rozpadá.
Společensko-historický a literární kontext
- Vydání: Kniha vyšla v roce 1954. Byla napsána postupně v průběhu více než 10 let (začala vznikat v roce 1937 jako přímé pokračování Hobita, ale brzy přerostla v obří, temný epos).
- Trilogie vs. román: U maturity se často mluví o „trilogii Pán prstenů“. Tolkien to však koncipoval jako jeden jediný román rozdělený do šesti knih. Nakladatel ho do tří svazků rozdělil proti Tolkienově vůli kvůli poválečnému nedostatku papíru.
- Otázka alegorie: Přestože kniha vznikala během druhé světové války a mnozí v ní vidí paralely s nacismem nebo atomovou bombou, Tolkien jakoukoliv alegorii ostře odmítal. Příběh prý vyprávěl kvůli příběhu samotnému.
- Literární vliv: Pán prstenů definoval moderní podobu žánru fantasy a inspiroval nespočet dalších autorů.
O autorovi: J. R. R. Tolkien
- Britský profesor staroangličtiny v Oxfordu, vynikající filolog a účastník 1. světové války (zákopy na Sommě).
- Vztah k přírodě: Byl velkým odpůrcem moderní průmyslové revoluce a ničení krajiny, což se v Pánu prstenů zřetelně odráží.
- Tvorba jazyků: Svět Středozemě de facto vymyslel proto, aby jeho propracované umělé jazyky (jako elfština) měly kde „žít a vyvíjet se“.
- Členství v Inklings: Patřil do neformální skupiny oxfordských intelektuálů, kde si navzájem předčítali svá díla se svým blízkým přítelem C. S. Lewisem (autor Letopisů Narnie).