Aegor „Bittersteel“ Rivers

Aegor Rivers, známý jako Bittersteel neboli Hořkocel, byl jedním z nejvýznamnějších levobočků krále Aegona IV. Targaryena. Narodil se jako syn krále a Barby Bracken, a patřil mezi takzvané Velké bastardy, kteří po Aegonově smrti zásadně ovlivnili dějiny Sedmi království.

Bittersteel nebyl králem, princem ani oficiálním dědicem. Přesto patřil k mužům, jejichž vůle, hněv a nenávist změnily budoucnost rodu Targaryenů. Byl válečníkem, vyhnancem, velitelem a zakladatelem Zlatého společenstva, žoldnéřské armády, která po generace udržovala při životě sny Blackfyrů o návratu do Západozemí.

Jeho život byl poznamenán hořkostí. Hořkostí vůči Targaryenům hlavní linie, vůči Bloodravenovi, vůči dvoru a vůči světu, který podle něj upřel Blackfyrům právo na Železný trůn. Právě z této povahy vzešla jeho přezdívka – Bittersteel, muž tvrdý jako ocel a hořký jako stará křivda.

Vzhled a povaha

Aegor Rivers byl muž tvrdého a nevlídného vzhledu. Na rozdíl od některých jiných potomků Aegona IV. nepůsobil jako okouzlující princ nebo dvorský svůdce. Byl spíše vojákem než dvořanem, mužem stvořeným pro sedlo, bitevní pole a železnou kázeň.

V jeho krvi se spojovala targaryenská královská linie s krví rodu Brackenů. Právě brackenský původ měl velký význam pro jeho povahu i osud, protože stará nenávist mezi Brackeny a Blackwoody se promítla i do jeho osobního nepřátelství s Bryndenem Riversem, synem Melissy Blackwood.

Povahově byl Aegor hrdý, tvrdohlavý, vášnivý a nesmiřitelný. Nebyl mužem odpuštění. Když si jednou vybral stranu, zůstal jí věrný až do smrti. Jeho věrnost Daemonu Blackfyrovi a jeho potomkům nebyla jen politickou volbou, ale osobním přesvědčením, které se stalo smyslem jeho života.

Historie

Původ a narození

Aegor se narodil roku 172 p. D. jako levoboček krále Aegona IV. Targaryena a Barby Bracken. Jeho matka pocházela z rodu Brackenů, jednoho z významných říčních rodů, známého dlouhou rivalitou s rodem Blackwoodů.

Jeho otec Aegon IV. byl nechvalně proslulý svými milenkami a mnoha levobočky. Aegor tak vyrůstal jako jeden z dětí krále, ale zároveň jako bastard, jehož postavení bylo nejisté. Měl královskou krev, ale ne plná práva prince.

Tato rozpolcenost jej formovala od mládí. Nebyl obyčejným mužem, ale nebyl ani plně přijatým Targaryenem. Právě z tohoto postavení mezi urozeností a odmítnutím mohla vyrůst jeho pozdější hořkost.

Velcí bastardi

Aegor Rivers patřil mezi Velké bastardy Aegona IV. Targaryena. Spolu s ním k nim patřili například Daemon Blackfyre, Brynden Rivers známý jako Bloodraven a Shiera Seastar. Tito levobočci nebyli obyčejnými nemanželskými dětmi. Měli královskou krev, výjimečné schopnosti a vazby na mocné rody.

Na smrtelné posteli Aegon IV. všechny své levobočky legitimizoval. Tím jim dal vyšší postavení a otevřel cestu ke sporům o následnictví. Tento čin se stal jednou z nejnebezpečnějších ran, které Aegon Nehodný způsobil Sedmi královstvím.

Aegor se po legitimizaci mohl opírat o své targaryenské dědictví, ale jeho srdce se nepřiklonilo k Daeronovi II. Targaryenovi. Místo toho našel svého krále v Daemonu Blackfyrovi.

Nenávist k Bloodravenovi

Největším osobním nepřítelem Aegora Riverse byl jeho polobratr Brynden Rivers, známý jako Bloodraven. Jejich spor nebyl jen politický, ale hluboce osobní. Aegor byl synem Barby Bracken, zatímco Brynden byl synem Melissy Blackwood. Staré nepřátelství mezi Brackeny a Blackwoody tak pokračovalo v krvi dvou královských bastardů.

Bloodraven byl chladný, tajemný a nebezpečný muž, spojený s lukostřelci, špehy a temnými pověstmi. Bittersteel byl naproti tomu přímější, prudší a válečničtější. Jeden představoval stíny, druhý železo. Jeden sloužil Daeronovi II., druhý Daemonu Blackfyrovi.

Jejich soupeření se stalo jednou z hlavních os Blackfyrových konfliktů. Nebyl to jen boj dvou mužů, ale střet dvou větví královské krve, dvou starých rodových nenávistí a dvou představ o tom, kdo má vládnout Západozemí.

Daemon Blackfyre

Aegor se stal jedním z nejvěrnějších stoupenců Daemona Blackfyra. Daemon byl dalším z legitimovaných bastardů Aegona IV. a mnozí jej považovali za dokonalejší obraz krále než Daerona II. Byl krásný, silný, rytířský a nosil meč Blackfyre, valyrijskou čepel Aegona Dobyvatele.

Pro Bittersteela byl Daemon pravým králem. Nešlo jen o nárok, ale o víru. Daemon podle něj ztělesňoval sílu, urozenost a válečnickou velikost Targaryenů lépe než učený a mírnější Daeron II.

Aegorova věrnost Daemonovi byla neochvějná. Když se Daemon vzbouřil proti Daeronovi, Bittersteel stál po jeho boku. Tím se stal jedním z hlavních mužů První Blackfyrovy rebelie.

První Blackfyrova rebelie

První Blackfyrova rebelie vypukla roku 196 p. D. a rozdělila Sedm království. Na jedné straně stál král Daeron II. Targaryen, na druhé Daemon Blackfyre a jeho stoupenci. Bittersteel patřil k nejdůležitějším velitelům blackfyrovské strany.

Rebelie vyvrcholila v bitvě na Rudotravnatém poli. Daemon Blackfyre zde bojoval statečně, ale byl zabit spolu se svými syny. Bloodraven a jeho lučištníci sehráli v Daemonově pádu zásadní roli.

Bittersteel se odmítl vzdát. Po Daemonově smrti se pokusil udržet blackfyrovské vojsko pohromadě a vrhl se proti Bloodravenovi. Oba muži se střetli v boji, který se stal legendárním. Bloodraven přišel o oko, ale Bittersteel nedokázal zachránit rebelii.

Vyhnanství

Po porážce na Rudotravnatém poli Bittersteel uprchl přes Úzké moře. Spolu s ním odešli přeživší Blackfyrové a další vyhnanci, kteří ztratili vše kvůli podpoře Daemona. Západozemí pro ně už nebylo domovem, ale ztracenou zemí, kterou chtěli jednou získat zpět.

V exilu Bittersteel nezlomil svou věrnost. Naopak. Porážka jeho nenávist jen posílila. Z Daemonovy smrti udělal slib, že Blackfyrové se jednoho dne vrátí a usednou na Železný trůn.

Právě v exilu se z Aegora Riverse stal muž ještě nebezpečnější než předtím. Už nebyl jen rytířem jedné prohrané věci. Stal se strážcem paměti, pomsty a budoucích rebelií.

Zlaté společenstvo

Největším Bittersteelovým dílem bylo založení Zlatého společenstva. Tato žoldnéřská armáda vznikla z vyhnanců, rytířů, bastardů a mužů, kteří snili o návratu do Západozemí. Na rozdíl od mnoha jiných žoldnéřských skupin měla Zlatá společnost pevnou kázeň, vlastní hrdost a politický cíl.

Její heslo, že nikdy neporušuje smlouvu, z ní udělalo jednu z nejrespektovanějších vojenských sil v Essosu. Přesto nebyla jen obyčejnou žoldnéřskou armádou. Byla mečem Blackfyrových nároků a domovem pro ty, kteří ztratili své skutečné domovy.

Bittersteel tím dokázal něco mimořádného. Z porážky vytvořil instituci. Z vyhnanství vytvořil armádu. Z nenávisti vytvořil dědictví, které přežilo jeho vlastní smrt.

Další Blackfyrovy rebelie

Bittersteel po celý život podporoval potomky Daemona Blackfyra. Blackfyrova věc se po první porážce neztratila. Naopak se znovu a znovu vracela, podporovaná vyhnanci, Zlatým společenstvem a těmi, kteří odmítali přijmout vládu hlavní targaryenské linie.

Aegor se účastnil dalších pokusů o návrat Blackfyrů. Byl nejen velitelem, ale i symbolem. Dokud žil Bittersteel, Blackfyrové měli svého nejvěrnějšího ochránce a nejtvrdšího zastánce.

Jeho boj však nebyl nikdy korunován konečným vítězstvím. Blackfyrové opakovaně selhávali, jejich uchazeči umírali a Železný trůn zůstával v rukou potomků Daerona II. Přesto Bittersteel nikdy nepřijal porážku jako konec.

Zajetí a útěk

Během jednoho z pozdějších blackfyrovských konfliktů byl Bittersteel zajat. Jeho nepřátelé jej chtěli poslat na Zeď, kde by složil přísahu Noční hlídce a jeho politický život by skončil.

To se však nestalo. Zlaté společenstvo jej osvobodilo dříve, než mohl být navždy odříznut od své věci. Tento útěk jen posílil jeho pověst muže, kterého nelze snadno zlomit ani uvěznit.

Pro jeho příznivce to byl důkaz, že Bittersteel je nezdolný. Pro jeho nepřátele připomínka, že dokud žije, Blackfyrova hrozba nezmizí.

Smrt a zlatá lebka

Aegor Rivers zemřel roku 241 p. D. v exilu za Úzkým mořem. Ani na konci života se nevzdal snu o návratu. Jeho poslední přání dokonale vystihovalo jeho povahu i posedlost: chtěl, aby jeho lebka byla pozlacena a nesena před Zlatým společenstvem, až se vrátí do Západozemí.

Toto přání se stalo symbolem. I po smrti chtěl Bittersteel vést své muže domů. Jeho tělo mohlo zemřít, ale jeho nenávist, věrnost a sen o Blackfyrově vítězství měly pochodovat dál.

Pozlacená lebka Aegora Riverse se tak stala posvátnou relikvií Zlatého společenstva. Připomínala zakladatele, který z prohrané rebelie vytvořil trvalou hrozbu pro Targaryeny.

Dědictví

Bittersteelovo dědictví není v královských zákonech ani mírových smlouvách. Je v armádě, kterou založil, ve vyhnancích, které sjednotil, a v nenávisti, kterou udržel při životě po celé generace.

Bez Aegora Riverse by Blackfyrova věc pravděpodobně zemřela spolu s Daemonem na Rudotravnatém poli. Díky Bittersteelovi však přežila v Essosu, mezi žoldnéři, exulanty a potomky poražených rebelů.

Aegor „Bittersteel“ Rivers byl muž, který nikdy nevládl, ale jeho stín dlouho dopadal na Železný trůn. Byl důkazem, že někdy není nejnebezpečnější ten, kdo korunu nosí, ale ten, kdo celý život bojuje za to, aby ji nasadil někomu jinému.

Zajímavosti

• Aegor Rivers byl levobočkem krále Aegona IV. Targaryena a Barby Bracken.
• Patřil mezi takzvané Velké bastardy.
• Na smrtelné posteli Aegona IV. byl spolu s ostatními královskými levobočky legitimizován.
• Jeho největším nepřítelem byl jeho polobratr Brynden „Bloodraven“ Rivers.
• Jejich nenávist byla posílena starým soupeřením rodů Brackenů a Blackwoodů.
• Bittersteel podporoval Daemona Blackfyra proti králi Daeronovi II. Targaryenovi.
• Bojoval v První Blackfyrově rebelii a přežil porážku na Rudotravnatém poli.
• V souboji s Bittersteelem přišel Bloodraven o jedno oko.
• Po porážce Blackfyrů uprchl do exilu za Úzké moře.
• Založil Zlaté společenstvo, jednu z nejslavnějších žoldnéřských armád světa.
• Jeho posledním přáním bylo, aby jeho lebka byla pozlacena a nesena před Zlatým společenstvem při návratu do Západozemí.
• I po smrti zůstal symbolem Blackfyrovy věci a nenávisti k hlavní targaryenské linii.