Fejeton je taková literární jednohubka. Není to suchá zpráva, není to hlubokomyslná esej. Je to krátký, subjektivně laděný text, který se věnuje zdánlivě nedůležitému, všednímu tématu. Jeho cílem není informovat, ale pobavit, zaujmout a přimět k zamyšlení. Historicky se tiskl v novinách „pod čarou“, oddělen od seriózních zpráv, jako malý ostrov zábavy a oddechu.
Zatímco zpravodajství se ptá „Co se stalo?“, fejetonista se ptá: „Není to celé trochu legrační?“. Jeho doménou jsou drobné postřehy z ulice, zamyšlení nad novými módními trendy, úvahy o tom, proč se balení sušenek otevírá vždycky tak nešikovně, nebo proč porady, které mohly být e-mailem, stále existují.
Zbraně fejetonisty: Nadhled a Ironie
Klíčem k dobrému fejetonu jsou dvě mocné zbraně, které autorovi umožňují proměnit každodenní frustraci ve čtenářský zážitek.
1. Nadhled
Nadhled neznamená aroganci. Znamená schopnost poodstoupit o krok zpět a podívat se na situaci z ptačí perspektivy. Místo toho, abyste byli jen dalším naštvaným mravencem v mraveništi, stanete se pozorovatelem, který si všímá komických vzorců v chování ostatních (i v tom svém).
Díky nadhledu si uvědomíte, že nekonečná fronta na úřadě není osobní útok na vaši existenci, ale spíše absurdní divadelní hra s jasně danými rolemi: Věčně si stěžující důchodce, nervózní manažer pokukující po hodinkách a úřednice, která se pohybuje rychlostí tajícího ledovce. Tento odstup vám umožní popsat scénu s humorem, nikoli se vztekem.
2. Ironie
Ironie je sestra nadhledu. Je to umění říkat pravý opak toho, co si myslíte, ale takovým způsobem, aby čtenář přesně pochopil, jak to myslíte. Je to spiklenecké pomrkávání mezi autorem a čtenářem.
- „Další skvělá porada o synergii, která nám všem jistě dodala energii na zbytek týdne.“
- „Je úžasné, jak moderní technologie dokážou zjednodušit život. Například když se snažíte třikrát ověřit svou identitu, abyste si mohli objednat pizzu.“
Ironie je delikátní nástroj. Nesmí být příliš hrubá, aby neurazila, ani příliš skrytá, aby ji čtenář nepochopil. Když je ale použita správně, dodává textu jiskru a inteligenci. Čtenář, který ironii „odhalí“, se cítí být autorovým komplicem, což posiluje pouto mezi nimi.
Mistři českého fejetonu
Česká literatura má v tomto žánru hluboké kořeny. Jan Neruda svými Fejetony povýšil procházky po Malé Straně a pozorování obyčejného života na vysoké umění. Dokázal najít poezii v dláždění ulic a drama v osudech lidí, které denně potkával.
Karel Čapek byl zase mistrem sloupku, což je fejetonu velmi blízký žánr. Jeho texty byly často hlubší, filozofičtější, ale nikdy neztrácely lehkost a srozumitelnost. S nadhledem a jemnou ironií se zamýšlel nad demokracií, lidskou povahou, zahradničením i fenoménem spěchu.
Z novějších autorů nelze opomenout Ludvíka Vaculíka, jehož fejetony se v době normalizace staly symbolem intelektuálního odporu a dokázaly, že i krátký text může mít obrovskou sílu.
Jak na to? Pár tipů na závěr
Láká vás to zkusit? Skvělé! Zde je pár rad, jak začít:
- Pozorujte svět kolem sebe: Témata jsou všude. V přeplněné tramvaji, v supermarketu, v online diskuzích. Hledejte drobné absurdity a rozpory.
- Buďte osobní: Fejeton je subjektivní. Pište v první osobě, sdílejte své pocity a myšlenky. Nebojte se přiznat vlastní slabosti nebo zmatení.
- Hrajte si s jazykem: Používejte nečekaná přirovnání, metafory a hyperboly (nadsázky). Oživte svůj text. Místo „byl jsem unavený“ napište „měl jsem energii vybité baterie z roku 1998“.
- Vypointujte to: Dobrý fejeton směřuje k závěrečné myšlence, vtipné pointě nebo povzdechnutí, které celý text elegantně uzavře.