Jaromíra Hüttlová: spisovatelka románů pro dívky (1893–1964)

Životní příběh

Autorka spojená s tradicí dívčí četby

Jaromíra Hüttlová patří ke spisovatelkám, jejichž jméno dnes není v běžných učebnicích literatury připomínáno tak často jako jména autorů takzvané vysoké literatury, přesto však měla ve své době významné místo v oblasti četby pro mladé čtenářky. Narodila se v roce 1893 a zemřela v roce 1964. Už toto časové vymezení ukazuje, že její život zasáhla řada zásadních historických proměn, tedy závěr habsburské monarchie, vznik samostatného Československa v roce 1918, období první republiky, okupace za druhé světové války i složitý poválečný vývoj po roce 1948. Patřila ke generaci autorek, které oslovovaly především dívčí publikum a navazovaly na tradici mravně výchovné, citově laděné a čtenářsky přístupné prózy.

O jejím soukromém životě se dochovalo méně snadno ověřitelných údajů než o nejznámějších českých spisovatelích. To je pro literární historii příznačné. Autoři populární četby bývali často čteni ve velkých nákladech, ale odborný zájem o jejich biografii nebyl tak soustavný. Přesto lze Jaromíru Hüttlovou zasadit do širšího kulturního rámce. Psala v době, kdy se rozvíjela dívčí literatura jako svébytná oblast knižního trhu. Mladé čtenářky hledaly v knihách nejen zábavu, ale i vzory chování, představy o přátelství, vzdělání, rodině a budoucím životě. Právě tuto poptávku Hüttlová naplňovala.

Mezi výchovou, čtenářskou oblibou a dobovým vkusem

Autorka tvořila v prostředí, v němž se od ženské literatury často očekávala srozumitelnost, citovost a určitý výchovný rozměr. Dívčí román v první polovině 20. století neplnil jen funkci oddechovou. Měl také kultivovat mladého čtenáře, vést jej k odpovědnosti, skromnosti, pracovitosti a mravní pevnosti. V tom se Hüttlová řadí k autorům, kteří v literatuře viděli nástroj formování charakteru. Její knihy pravděpodobně vstupovaly do domácího čtení i do prostředí dívčích škol a rodin, kde četba představovala důležitou součást výchovy.

Její kariéra spisovatelky se rozvíjela v době, kdy tištěná kniha měla mimořádný vliv a kdy se populární literatura šířila prostřednictvím nakladatelství zaměřených na rodinnou a mládežnickou četbu. Hüttlová tak oslovovala publikum, které hledalo příběhy blízké vlastnímu prožívání. Hrdinky podobných románů často vyrůstaly v rodinném prostředí, procházely školními nebo osobními zkouškami, učily se nést odpovědnost a citlivě reagovat na svět kolem sebe. I když přesné biografické detaily autorky nejsou dnes vždy snadno dostupné, její čtenářský ohlas dokládá, že dokázala vystihnout očekávání své doby.

Pozdní léta a dnešní pohled

Po roce 1945 a zvláště po roce 1948 se česká literatura proměňovala pod tlakem nových ideologických požadavků. Mnozí autoři populární předválečné četby se ocitli na okraji zájmu, protože literární provoz dával přednost jiným hodnotám a jiným tematickým okruhům. To se týkalo i spisovatelů a spisovatelek, kteří se věnovali tradičním dívčím románům. Jaromíra Hüttlová zemřela v roce 1964. Její jméno pak zůstalo spíše v paměti čtenářek, antikvariátů a bibliografických soupisů než v hlavním proudu literárního kánonu.

Dnes je možné její tvorbu vnímat dvojím způsobem. Na jedné straně jako dobově podmíněnou literaturu, která nese znaky své éry, její představy o ženské roli, mravnosti a výchově. Na straně druhé jako cenné svědectví o čtenářské kultuře první poloviny 20. století. Hüttlová připomíná, že literatura netvoří jen soubor kanonických monumentů, ale i živý prostor každodenního čtení, v němž důležitou roli sehrávají knihy oblíbené, čtivé a emocionálně blízké publiku.

Literární dílo

Tvorba Jaromíry Hüttlové je spojena především s prózou pro dívky a mládež. Její knihy stavějí na srozumitelném vyprávění, důrazu na citový vývoj hrdinek, na rodinné a školní prostředí a na morální poučení, které však bývá zakomponováno do příběhu tak, aby čtenářku vedlo spíše nenápadně než školometsky. Typická je přehledná kompozice, důraz na charakterové zrání a na situace, v nichž se mladá hrdinka učí chápat odpovědnost, přátelství, poctivost i význam práce. U části děl je dnes obtížnější doložit přesná bibliografická data z běžně dostupných zdrojů, proto je třeba při práci s jednotlivými tituly vycházet z knihovních katalogů a dobových seznamů.

Dívčí romány a próza pro mládež

• Dívčí romány Jaromíry Hüttlové; jádro její tvorby tvoří příběhy zaměřené na dospívající dívky, jejich rodinné zázemí, školní zkušenosti a citové zrání. Typické je spojení čtivosti a výchovného akcentu.
• Knihy s dívčí hrdinkou; v těchto prózách vystupují mladé postavy, které překonávají osobní i sociální překážky a učí se samostatnosti, ohleduplnosti a vnitřní pevnosti.
• Rodinně laděné příběhy; důležitou roli v nich hraje domácí prostředí, vztah rodičů a dětí, sourozenecké vazby a kontrast mezi pohodlím, povinností a mravním rozhodováním.
• Výchovně orientovaná četba pro mládež; tato část její tvorby odpovídá dobové představě, že literatura má mladého člověka nejen zabavit, ale také formovat.

Tematické okruhy její tvorby

• Škola a dospívání; častý motiv představuje prostředí vzdělávání, dívčí kolektiv, přátelství i drobné konflikty, na nichž se ukazuje charakter postav.
• Rodina a domov; Hüttlová často zdůrazňuje hodnotu zázemí, vzájemné pomoci a citové opory, ale nevyhýbá se ani napětí, nepochopení či zkouškám.
• Mravní volba; hrdinky se dostávají do situací, kdy musí rozhodnout mezi pohodlnou a správnou cestou. Právě zde se projevuje výchovný cíl jejích knih.
• Dívčí identita; její prózy odrážejí dobové představy o ženskosti, skromnosti, slušnosti a odpovědnosti, zároveň však ukazují i touhu po osobním růstu a sebeuplatnění.

Postavení v kontextu literatury pro dívky

• Vedle známějších autorek dívčí četby představuje Jaromíra Hüttlová typ spisovatelky, která pracovala pro široké čtenářské publikum a reagovala na konkrétní potřeby mladých čtenářek.
• Její dílo lze číst jako součást širší tradice české literatury pro mládež, v níž se propojuje příběhovost, citové napětí a mravní apel.
• Při odborném zpracování její bibliografie je vhodné opřít se o databáze knihoven, starší nakladatelské soupisy a regionální literárněhistorické zdroje, protože souhrnné moderní studie o autorce nejsou příliš rozsáhlé.

Umělecký styl a přínos

Umělecký styl Jaromíry Hüttlové vychází z požadavku čtivosti a srozumitelnosti. Její jazyk pravděpodobně neaspiruje na experiment ani na složitou symbolickou výstavbu, ale naopak na jasné a plynulé vyprávění, které je přístupné mladým čtenářům. Věty bývají věcně přehledné, děj logicky uspořádaný a charakteristika postav budována prostřednictvím jednání, rozhovorů a drobných každodenních situací. Tento styl slouží především tomu, aby se čtenářka mohla s hrdinkou snadno ztotožnit a sledovat její vývoj od nejistoty k větší zralosti.

Tematicky je pro tuto autorku typická orientace na dívčí svět, tedy na období dospívání, na hledání vlastního místa v rodině i společnosti a na formování hodnot. Její hrdinky nebývají výjimečné v heroickém smyslu, ale spíše lidsky blízké. Prožívají radosti, zklamání, stud, pýchu, přátelství i první vážnější střety se světem dospělých. Právě tím se Hüttlové próza přibližuje své čtenářské obci. Nenabízí vzdálené velké dějiny, ale každodennost, v níž se rozhoduje o charakteru člověka.

Atmosféra jejích knih je zpravidla citová a mravně vyhraněná. Dobro a poctivost jsou hodnoty, k nimž vyprávění směřuje, ale cesta k nim vede přes chyby, omyly a osobní krize. To je důležité zvláště pro žánr dívčího románu, který stojí na proměně postavy. Hüttlová tak nepíše pouze příběhy o tom, co se stalo, ale především o tom, jak se člověk mění. V tomto smyslu její prózy navazují na tradici výchovného románu pro mládež.

Z hlediska literárních směrů a skupin není Jaromíra Hüttlová spojována s avantgardou ani s výrazným generačním programem. Patří spíše k proudu populární a výchovně orientované literatury pro mládež. Její přínos proto nespočívá v revolučním formálním experimentu, ale v kultivaci čtenářského prostředí. Pomáhala utvářet návyk pravidelné četby a nabízela mladým čtenářkám literární vzory, s nimiž mohly pracovat při utváření vlastního hodnotového světa. To je funkce, kterou nelze podceňovat.

Pro další generace má její tvorba význam hlavně dokumentární a kulturněhistorický. Ukazuje, jaké příběhy byly určeny dívkám v první polovině 20. století, jaké ctnosti byly zdůrazňovány a jak literatura reagovala na společenské představy o ženské roli. Zároveň připomíná, že literatura pro mládež není okrajovou oblastí, ale důležitou součástí národní kultury. Bez podobných autorek bychom mnohem hůře rozuměli tomu, co četly běžné české rodiny, jaké ideály byly dětem a dospívajícím předkládány a jak se utvářel každodenní čtenářský vkus.

Zajímavosti a odkaz

• Jaromíra Hüttlová je dnes připomínána především jako autorka knih a románů převážně pro dívky, což ji řadí do významné, i když dnes méně zkoumané oblasti české populární literatury.
• Její tvorba je cenná pro studenty literatury hlavně jako doklad toho, jak fungovala dívčí četba v první polovině 20. století.
• O autorce se nedochovalo tolik snadno dostupných biografických údajů jako o kanonických spisovatelích, což samo o sobě vypovídá o tom, jak literární historie zachází s populární literaturou.
• Při hledání konkrétních titulů a vydání je vhodné pracovat s katalogy národních a vědeckých knihoven, případně s antikvariátními databázemi.
• Její knihy mohou být zajímavým materiálem pro srovnání s dalšími autorkami dívčích románů, protože ukazují dobové ideály výchovy, ženské role i rodinného života.
• Pro dnešního čtenáře může být její dílo inspirativní i jako svědectví o proměnách čtenářského vkusu a o tom, co od literatury očekávaly mladé čtenářky v době před nástupem moderních médií.