„Marta byla velkorysá.“ Taková věta vlastnost přímo pojmenuje. „Marta rozdělila poslední svačinu mezi tři spolužáky.“ Zde ji musíme vyvodit z jednání. Přímá charakteristika o postavě výslovně něco říká; nepřímá poskytuje vodítka, podle nichž si její podobu a vlastnosti skládáme.
Co se tvrdí a co se předvádí
Přímá charakteristika může popisovat vzhled, povahu, schopnosti nebo společenské postavení. Nepřímá se opírá například o činy, řeč, myšlenky, vztahy nebo prostředí spojené s postavou. Nejde tedy pouze o rozdíl mezi popisem a dialogem: i v dialogu může zaznít přímé hodnocení „Jsi zbabělý“.
Viktor byl podle všech velmi šetrný. V kavárně si dlouho prohlížel účet a pak připomněl, že jeho čaj stál o dvě koruny méně. Cestou domů však zaplatil neznámému chlapci autobus, když viděl jeho prázdné kapsy. Nikomu o tom neřekl.
Úvod obsahuje přímé označení „šetrný“. Kontrola účtu může tuto vlastnost nepřímo podporovat. Zaplacení cizí jízdenky ale ukazuje, že Viktorův vztah k penězům není jednoduchý: dokáže je vydat, pokud pro to vidí důvod.
Proč záleží na tom, kdo postavu hodnotí
Výrok „podle všech“ odkazuje na společenskou pověst. Nemusí být posledním slovem textu. Jiné postavy mohou hodnotit z omezené zkušenosti, v hněvu nebo ze závisti. Také vypravěč může být zaujatý.
Při rozboru proto rozlišujeme hodnocení uvnitř příběhu a naši interpretaci založenou na celku. „Viktor je lakomý“ by bylo příliš kategorické, protože přehlíží pomoc chlapci. Přesnější je: „Viktor hlídá vlastní výdaje, ale v situaci cizí nouze jedná nezištně.“
Ani nepřímé vodítko není bezvýhradný důkaz. Uklizený pokoj může naznačovat pořádkumilovnost, ale mohl ho právě uklidit někdo jiný. Význam detailu musíme posuzovat v souvislostech.
Řeč a vztahy odhalují jiné stránky než vzhled
Krátké rozkazy mohou ukazovat snahu ovládat ostatní; váhavé opravy vlastních vět mohou souviset s nejistotou. Stejný jazykový projev však může mít více příčin. Mlčení nemusí znamenat hloupost ani nezájem: někdy jde o strach, odpor nebo opatrnost.
Sledujte také, zda se postava chová stejně ke všem. Člověk může být zdvořilý k nadřízenému a hrubý k někomu bez moci. Právě rozdíl mezi vztahy bývá výraznější než obecná nálepka „příjemný“.
Vzhled má interpretační význam tehdy, když ho text využívá. Opotřebovaný kabát může dokládat chudobu, dlouhé používání nebo vztah k památce. Bez dalších vodítek nevíme, která možnost převládá.
Charakteristika zachycuje také proměnu
Postava nemusí mít od začátku do konce stejné vlastnosti. Porovnejte její jednání v obdobných situacích: odmítne nejprve pomoc a později ji sama nabídne? Přijme odpovědnost, které se dříve vyhýbala? Jednorázový čin může proměnu naznačit, ale dlouhodobější vývoj obvykle ukáže přesvědčivěji.
Výsledný rozbor Viktora může spojit tři úrovně: text ho přímo označuje za šetrného, jednání u účtu ukazuje důslednost ve výdajích a pomoc neznámému chlapci tuto pověst doplňuje o solidaritu. Postavu nepopisujeme soupisem přídavných jmen; vysvětlujeme, jak její podobu vytváří text.