Čeština, stejně jako každý živý jazyk, je neustále v pohybu. Kromě spisovné formy, kterou známe ze škol a úředních dokumentů, existuje celá řada dalších podob, které obohacují naši každodenní komunikaci. Mezi ty nejvýraznější patří slang, argot a nářečí. Ačkoliv se tyto termíny někdy zaměňují, každý z nich označuje zcela specifický jazykový jev s vlastními pravidly, účelem a historií. Pojďme se na ně podívat zblízka.
Úvod: Co jsou slang, argot a nářečí?
Na první pohled se může zdát, že slang, argot i nářečí jsou prostě jen „n spisovná“ mluva. Ve skutečnosti jde o tři odlišné nespisovné útvary národního jazyka.
- Slang je mluva určité sociální nebo profesní skupiny.
- Argot slouží jako tajný jazyk, jehož hlavním cílem je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými.
- Nářečí (dialekt) je tradiční mluva vázaná na konkrétní geografickou oblast.
Každý z těchto útvarů plní jinou funkci a odráží potřeby a identitu svých mluvčích.
Slang: Charakteristika, příklady a původ
Slang je pravděpodobně nejrozšířenější a nejdynamičtější nespisovnou formou jazyka. Jeho hlavním účelem není něco tajit, ale spíše posílit pocit sounáležitosti v rámci skupiny, zrychlit a zefektivnit komunikaci a dodat jí na expresivitě a vtipu.
Charakteristika:
- Vázanost na skupinu: Používají ho lidé se společnými zájmy nebo profesí – studenti, lékaři, ajťáci, sportovci, hudebníci.
- Expresivita: Slangové výrazy jsou často citově zabarvené, hravé, ironické nebo zveličující.
- Rychlý vývoj: Slangová slova rychle vznikají, mění se a zanikají. Některá z nich časem přejdou do běžné mluvy (např. slovo prachy), jiná upadnou v zapomnění.
Příklady:
- Studentský slang: koule (nedostatečná), tahák (nedovolená pomůcka), cviko (cvičení), zášek (záškoláctví).
- IT slang: bug (chyba v programu), ajťák (IT specialista), heknout (prolomit zabezpečení), smajlík (emotikon).
- Lékařský slang: exnout (zemřít), slepák (apendicitida), ležák (dlouhodobě ležící pacient).
Původ: Slang vzniká přirozeně z potřeby pojmenovat nové skutečnosti nebo staré věci novým, neotřelým způsobem. Často čerpá z cizích jazyků (zejména angličtiny v IT), metafor a slovních hříček.
Argot: Tajná mluva a její specifika
Na rozdíl od slangu je hlavním a jediným účelem argotu utajení. Jde o mluvu, která má záměrně znít nesrozumitelně pro kohokoliv mimo danou skupinu. Typicky je spojován s prostředím na okraji společnosti.
Charakteristika:
- Utajení: Primární funkcí je šifrovat komunikaci, aby jí nerozuměla například policie nebo dozorci ve vězení.
- Uživatelé: Mluví jím především kriminální živly, vězni, překupníci drog nebo prostitutky.
- Deformace slov: Argot často využívá přenášení významu (metafory), pozměňování slov nebo přejímání výrazů z jiných jazyků (např. z romštiny nebo němčiny).
Příklady:
- Zlodějský argot: chlupatý nebo fízl (policista), káča (nedobytná pokladna), prkenice (peněženka), čórka (krádež).
- Drogový argot: perník (pervitin), tráva (marihuana), herák (heroin), vařit (vyrábět drogy).
Původ: Argot vzniká v uzavřených komunitách, které se potřebují bránit před okolním světem. Jeho kořeny sahají hluboko do historie a jsou spjaty se vznikem organizovaného zločinu a vězeňských systémů.
Nářečí: Regionální varianty jazyka
Nářečí neboli dialekty jsou tradiční formy jazyka, které se používají v určitých geografických oblastech. Nejsou vázány na profesi ani na snahu něco tajit – jsou přirozenou mluvou obyvatel daného regionu, předávanou z generace na generaci.
Charakteristika:
- Geografická vázanost: Každý region má své specifické nářečí (hanácké, lašské, chodské, podkrkonošské atd.).
- Systémové rozdíly: Od spisovné češtiny se liší nejen slovní zásobou, ale i hláskoslovím, tvarem slov a větnou stavbou.
- Postupný ústup: Vlivem médií, vzdělávání a migrace obyvatel se rozdíly mezi nářečími postupně stírají, ale v mnoha regionech jsou stále živé, zejména u starší generace.
Příklady:
- Hanácké nářečí (střední Morava): mlén (mlýn), lóka (louka), dělat vyslovováno jako délat.
- Lašské nářečí (Slezsko): krátké samohlásky, specifický přízvuk (kravu místo krávu).
- Chodské nářečí (jihozápadní Čechy): používání hlásky u místo y po tvrdých souhláskách (bul místo byl).
- Brněnský hantec: Zvláštní případ městské mluvy, která je směsicí moravského nářečí a argotu (původně z němčiny a jidiš). Známá slova jsou šalina (tramvaj), prigl (Brněnská přehrada) nebo čurina (legrace).
Původ: Nářečí vznikala po staletí v důsledku relativní izolace jednotlivých regionů. Každá oblast se vyvíjela jazykově trochu jinak, což vedlo ke vzniku dnes známých dialektů.