Složeniny typu audio-vizuální vs. audiovizuální

Český jazyk je bohatý a flexibilní, ale občas dokáže potrápit i rodilé mluvčí. Jedním z častých oříšků je psaní složených slov, konkrétně rozhodování, zda mezi jejich části vložit pomlčku, nebo je psát dohromady jako jedno slovo. Klasickým příkladem, na kterém si můžeme tuto problematiku ukázat, je dvojice audio-vizuální a audiovizuální. Který tvar je správný a proč?

Úvod do problematiky složených slov v češtině

Složená slova, neboli složeniny, vznikají spojením dvou či více slovních základů. Tímto způsobem jazyk efektivně vytváří nové pojmy (velkoměsto, vodovod, samoobsluha). Zatímco u některých složenin je pravopis jasný, u jiných, zejména u složených přídavných jmen, nastává dilema: psát je dohromady, nebo s pomlčkou? Odpověď závisí na vztahu mezi jednotlivými částmi slova.

Složeniny s pomlčkou: Typ ‚audio-vizuální‘

Psaní s pomlčkou používáme u tzv. složenin souřadných (koordinačních). Zde jsou obě části slova v rovnocenném, souřadném vztahu. Můžeme si mezi ně v duchu vložit spojku „a“, „i“ nebo „nebo“, aniž by se změnil význam. Pomlčka zde signalizuje, že jde o spojení dvou samostatných, ale spolu souvisejících pojmů.

Příklady:

• česko-anglický slovník (slovník český a anglický)
• literárně-hudební večer (večer literární a hudební)
• sladkokyselá omáčka (omáčka sladká a kyselá zároveň)
• politicko-ekonomická situace (situace politická a ekonomická)

V teoretickém případě by tedy výraz audio-vizuální s pomlčkou označoval něco, co je zároveň zvukové a obrazové, přičemž obě složky jsou vnímány jako rovnocenné a oddělitelné.

Složeniny bez pomlčky: Typ ‚audiovizuální‘

Oproti tomu složeniny píšeme dohromady jako jedno slovo, pokud se jedná o složeniny podřadné (subordinační). V tomto případě první část slova blíže určuje, specifikuje nebo omezuje význam druhé části. Není možné mezi ně vložit spojku „a“, protože nejsou rovnocenné. První část je podřazená té druhé.

A právě sem patří náš klíčový výraz. Audiovizuální znamená „týkající se zvuku a obrazu jako jednoho celku“. První část (audio-) specifikuje, o jaký typ vizuálního vjemu se jedná – o takový, který je neoddělitelně spjat se zvukem. Nejde o dvě samostatné věci, ale o jeden integrovaný koncept.

Další příklady:

• dlouhodobý (určuje, jaký je „dobý“, tedy trvající dlouhou dobu)
• světlemodrý (určuje odstín modré barvy)
• středoevropský (týkající se střední Evropy)
• vysokoškolský (vztahující se k vysoké škole)

Kdy použít pomlčku a kdy ne? Pravidla a výjimky

Shrňme si tedy základní pravidlo:

1. S pomlčkou píšeme slova, jejichž části jsou v souřadném vztahu (lze je spojit spojkou „a“). Obě složky jsou rovnocenné.
2. Bez pomlčky (dohromady) píšeme slova, kde je první část podřazená té druhé (blíže ji určuje).

U slova audiovizuální je správná varianta bez pomlčky, protože se jedná o ustálený termín pro jednotný smyslový vjem nebo technologii. Prvky jako audio-, video-, auto-, foto-, socio- či elektro- se ve většině případů chovají jako předpony a píší se s následujícím slovem dohromady (automechanik, videohra, socioekonomický).

Výjimkou mohou být situace, kdy chceme záměrně zdůraznit obě složky jako samostatné, ale to je v běžné komunikaci velmi neobvyklé a často stylisticky neobratné. Pro drtivou většinu případů platí, že správně je pouze tvar audiovizuální.

Příklady a časté chyby

Pro lepší orientaci si uveďme několik příkladů správného použití a častých chyb.

Správně s pomlčkou:

• žluto-zelený dres (dres se žlutými a zelenými pruhy)
• vědecko-technický pokrok (pokrok ve vědě a technice)
• česko-slovenské vztahy (vztahy mezi Českem a Slovenskem)

Správně dohromady:

• žlutozelená barva (odstín barvy mezi žlutou a zelenou)
• audiovizuální dílo (film, videoklip)
• československý prezident (prezident bývalého Československa jako jednoho státu)
• maloměsto (město, které je malé)

Časté chyby:

• Psaní audio-vizuální technika místo správného audiovizuální technika.
• Záměna významu: československý projekt (projekt jednoho státu) vs. česko-slovenský projekt (společný projekt dvou států).
• Použití spojovníku (-) místo pomlčky (–). Pro spojování slov se v češtině používá krátký spojovník, nikoli delší pomlčka, která odděluje větné členy.