Věta hlavní a věta vedlejší

Co je to jednoduchá věta?

Než se ponoříme do souvětí, musíme si ujasnit, co je to věta jednoduchá. Je to věta, která obsahuje pouze jeden přísudek (jedno sloveso v určitém tvaru) a vyjadřuje jednu ucelenou myšlenku. Může být velmi krátká, ale i rozvitá o další větné členy.

• Pavel čte. (holá věta)
• Malý Pavel si včera večer četl napínavou knihu. (rozvitá věta)

V obou případech jde o větu jednoduchou, protože má jen jeden přísudek (čte, četl si).

Věta hlavní: Základní stavební kámen souvětí

Věta hlavní (VH) je páteří souvětí. Je to ta část, která by mohla stát samostatně jako plnohodnotná věta jednoduchá. Není závislá na žádné jiné větě v souvětí a nese hlavní myšlenku.

V souvětí můžeme mít jednu nebo více hlavních vět.

• Jedna věta hlavní:Nepřišel do školy, protože byl nemocný.
  • Věta Nepřišel do školy může stát sama. Je to věta hlavní.
• Dvě a více vět hlavních: Čekal jsem na tebe** a neustále jsem se díval na hodinky.*
  • Obě věty by mohly existovat samostatně: Čekal jsem na tebe. a Neustále jsem se díval na hodinky. Jsou spojené souřadící spojkou a.

Věta hlavní je tedy gramaticky nezávislá a tvoří základ, ke kterému se připojují další, závislé věty.

Věta vedlejší: Doplněk a závislost

Věta vedlejší (VV) je pravým opakem věty hlavní. Nemůže stát samostatně, protože je gramaticky závislá na jiné větě – buď na větě hlavní, nebo na jiné větě vedlejší. Její funkcí je rozvíjet některý větný člen své řídící věty. Funguje vlastně jako rozvitý větný člen.

Podívejme se na příklad:

• Slib mi, že přijdeš včas.

Věta že přijdeš včas sama o sobě nedává smysl. Je závislá na větě Slib mi. Na větu vedlejší se můžeme zeptat pomocí věty řídící: Co mi slib? -> že přijdeš včas. V tomto případě věta vedlejší nahrazuje předmět.

Věty vedlejší jsou nejčastěji uvozeny:

• Podřadícími spojkami: že, aby, kdyby, protože, jestliže, i když, přestože…
• Vztažnými zájmeny: kdo, co, jaký, který, čí, jenž…
• Vztažnými příslovci: kde, kam, kdy, jak, proč…

Jak poznat větu hlavní a vedlejší v praxi?

Máte před sebou složité souvětí a nejste si jisti? Zkuste tento postup:

1. Najděte všechny přísudky: Počet přísudků se rovná počtu vět v souvětí.
2. Identifikujte spojovací výrazy: Najděte všechny spojky, vztažná zájmena a příslovce.
3. Zkuste test samostatnosti: Která z vět by mohla stát sama o sobě a dávat smysl? To je věta hlavní. Věty, které samostatně smysl nedávají, jsou vedlejší.
4. Použijte metodu otázky: Zkuste se na jednu větu zeptat tou druhou. Pokud to jde, ta, kterou se ptáte, je řídící, a ta, která odpovídá, je vedlejší (závislá).

Příklad z praxe: Souvětí: „Když jsem přišel domů, zjistil jsem, že nikdo není doma.“

1. Přísudky: jsem přišel, jsem zjistil, není. Máme tedy tři věty.
2. Spojovací výrazy: když, že.
3. Test samostatnosti:
   • Když jsem přišel domů… (nedává smysl, neúplná myšlenka) -> VV
   • Zjistil jsem… (dává smysl, ale chybí informace co) -> VH
   • …že nikdo není doma. (nedává smysl) -> VV
4. Metoda otázky:
   • Kdy jsem to zjistil? -> Když jsem přišel domů. (První věta je vedlejší příslovečná časová, závisí na druhé.)
   • Co jsem zjistil? -> Že nikdo není doma. (Třetí věta je vedlejší předmětná, závisí na druhé.)

Výsledek: Věta zjistil jsem je hlavní (VH1). Na ní závisí věta vedlejší Když jsem přišel domů (VV1) a věta vedlejší že nikdo není doma (VV2).

Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout

1. Záměna pořadí: Věta vedlejší často stojí před větou hlavní. Nenechte se zmást.
   • Špatně: Myslíme si, že Kdo se bojí, je hlavní věta.
   • Správně: V souvětí Kdo se bojí**, nesmí do lesa* je hlavní větou nesmí do lesa. (Kdo nesmí do lesa? -> Kdo se bojí.)
2. Nesprávné čárky: Psaní čárek v souvětí je přímo závislé na vztazích mezi větami.
   • Před podřadícími spojkami (že, aby, protože…) se čárka píše téměř vždy.
   • U souřadících spojek záleží na poměru. Před a, i, ani, nebo ve slučovacím poměru se čárka nepíše. Před ale, však, nýbrž nebo proto, tedy se píše vždy.
3. Považování věty vedlejší za samostatnou: Největší prohřešek je napsat větu vedlejší jako samostatnou větu oddělenou tečkou.
   • Špatně: Těšil jsem se na výlet. Protože mělo svítit slunce.
   • Správně: Těšil jsem se na výlet, protože mělo svítit slunce.